Vesna

Nikdo a nic mě nenutí ráno vstávat a tak mi nevadí občas v noci bdít. Mívám to docela ráda, otevřu si knihu, jen si tak přemýšlím, třeba. 

Tuhle noc jsem ale četla moc dlouho a probudila se tak nedospalá, že jsem usnula znovu,  i když vím, že takhle po ránu znovu usnout mi přináší  těžké sny.
 
Zdálo se mi, že se v mém dívčím pokojíku tlustý velký žabák noří do mého akvária s rybičkami a tahá je ven. Jednu povytáhl a ona zůstala na hraně akvária, obrovská a nafouklá a jiné maličké rybičky po ní poskakovaly a uďobávaly z ní.  Strkám nafouklou rybu štítivě nazpátek do vody, jenže to nejde, akvárium je zaplněno seřazenými tučňáky, připravenými k pochodu.
„Kdo mi do mého akvária nasadil ty tučňáky?“ probouzím se. Odhodím horkou snem peřinu, posadím se v polospánku neoděná, ocitám se pod sklopeným střešním oknem.
 
Tak modré nebe.
Na holých větvích Frantovy jabloně straka pracně opravuje hnízdo z větviček. Černý kos s oranžovým zobákem dohání šedou kosici. Dvě hrdličky na anténě, jak na hřbitovním náhrobku. V tom rozevřou křídla, stejně jako každý máj  papírové holubičky na oknech naší staré školy. Tyhle ale vzletí k obloze. Nebo k nebi?
Sýkorky poskakují lehce a radostně. Náš ostrůvek zahrad mezi domy dnes ráno ožil. Kde byli všichni ti ptáčkové, když mrzlo?
 
V sklopeném okně můj odraz. Já, ve svojí ještě pořád kůži, rozvibrované cvrlikáním, trylkováním.
Probudila jsem se do sna, jarně zamilovaná.
Reklamy

2 comments on “Vesna

  1. slávek miloslav napsal:

    moc pěkné

  2. Mirka napsal:

    Tehdy začalo jaro brzy. Od té doby uplynuly tři roky a straky každé jaro obnovovaly svoje pevné hnízdo.

    Letos bylo hnízdo dlouho prázdné, předevčírem jsem našla na zahradě stračí křídlo. I nejpřecpanější kočku občas popadne touha po lovu.

    Včera jsem si ale všimla, promrzlá straka se konečně ztuhle snažila o opravu střechy, jenže tam nebyla sama. Ten druhý pták nebyl ale její druh, nýbrž hrdlička. Hrdlička seděla, i ona ztuhlá mrazem, na opravované střeše.

    A dneska jsem byla svědkem zvláštního boje. Hrdlička útočila na straku, zpovzdálí sledována svým druhem. A útočila úspěšně.

    Co blbnete, ty straky tu bydlí už léta, zakřičela jsem málem na ptačí párek. Tedy ta straka, byla totiž pořád sama, že by to hrdličky věděly a pokusily se využít situace?

    I já mám svůj seriál. A jsem vážně zvědavá na pokračování.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s