ŽE MĚ MILUJÍ STAŘENKY A JISTÍ MUŽOVÉ VŠECH VĚKOVÝCH KATEGORIÍ, NA TO JSEM ZVYKLÁ

S Teou v kočárku jela jsem koupit čerstvý chléb „po třetí“ (nejlepší chleba co znám, dovážejí ho do toho asiatského krámku po třetí hodině), cibuli a čínskou rýži.

Ani jsem zaparkovat nestačila, když vyšla prodavačka babička s krásnou holčičkou vnučkou v náručí, aby mě uvítala. Vítají mě pokaždé, jako každého, kdo o něco dražším, ale roztomilejším nakupováním brání krachu jejich krámku.

Děvčátko, sotva mě spatřilo (a spatřilo mě poprvé v životě), vyrvalo se z náručí své asiatské babičky a vrhlo se do mojí.

Bylo to nečekané, dojemné, zvláštní. Krásné děvčátko objalo mě kolem krku pevně a už nepustilo. Tea zatím ještě tiše, ale už lehce nevraživě, s pohledem vzhůru na nás upřeným, ukusovala preclík a vyčkávala.

Přitisklé ke mně cizí děvčátko drželo se mě o to víc. Když se jeho vlastní babička snažila ho ode mě odebrat, začalo křičet. V tu chvíli začala žárlivě křičet i Tea, bezmocně připoutaná v kočárku.

Roztomilá chvilka proměnila se ve svízelnou situaci.

Pro kolemjdoucí musely jsme působit dojmem, že se o to rozkošné děvčátko pereme. Ve skutečnosti i já snažila se děvčátko od sebe odtrhnout, vědoma si pode mnou trpící Tey. Marně.

Ani mobilním telefonem přivolané mladé mamince nepodařilo se pomocí oblíbených laskominek děvčátko ode mě dostat.

Nezbylo, než za šíleného už vřeštění, skutečné už násilí. Člověk by neřekl, co takové maličké půvabné asitaské děvčátko má v sobě síly.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s