Půvab

Seděla v autobuse přede mnou a já žasla nad její krásnou tváří v odraze ztmaveného skla za řidičem. Nad neobyčejnou, nezvyklou tváří prozářenou úsměvem. Rtů, očí.
Všechno, co jsem z ní mohla spatřit – jemná ženská něha, radost. Všechno pod jejím zářivým pohledem jakoby přijímalo její smyslnost.
Rozhlídla jsem se. Tři ženy, které seděly tváří ke mně, zapůsobily na mě v tu chvíli, v kontrastu s její nezvyklou krásou, strašidelně, prázdně. Přesto, že mohly být o třicet a možná i o čtyřicet let mladší, než žena, která věkem svůj vábný půvab neztratila.
Dotkla se krásných bílých vlasů a ještě než ladně vystoupila, podívala se na mě s tím úsměvem, který její tvář zřejmě nikdy neopouští.
Pak jsem místo její tváře spatřila ve ztmaveném skle odraz tváře svojí. Taky jsem se usmívala. Jinak, než ta žena. Úplně nablble.
Reklamy

One comment on “Půvab

  1. Eliška napsal:

    Nádherná momentka, něco podobného se mi stalo jen jednou, bylo to u kamarádky a dostal mě její brácha svýma očima. Měl tak úžasně modrý oči, já jsem se snad tenkrát zamilovala. Dneska má ženu a dva nádherný rarášky se stejně tak krásnýma očima jako má on.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s