Přátelé

„Třeba někdo někde je, s kým by to bylo taky tak. Jenžes ho nepotkala.“

Probudila jsem se a věděla hned, kde jsem.

Vzala jsem do ruky časopis, na titulní straně portrét ženy. Byla mi povědomá. I její jméno. Kateřina Neumannová. Nějaká sportovkyně? Tenis? Lyže? Lyže. Jo lyže.

ŠVM vešel černě výrazný v mocně mužném růžovém županu, co ho koupil Irence, která kdyby ho na svých ramínkách unesla, ztratila by se v něm.

Zbytky vynikající večeře, kterou Šťastně Vařící podával a nejedl, společně se všemi svědčícími zbytky předešlé noci nerušily vůni rozpékaných croissantů a černé kávy.

Jen jsem se přesunula z lehu do sedu.

„Chceš rozpustnou nebo překapávanou? Ty croissanty…máš je taky ráda víc rozpečený? do tmava? Meruňkovou marmeládu jsem dělal já…“

Iren vyplula z ložnice a s ní z té ložnice hluchá slepá chlupatá velká Gita a dva miniaturní čivalové. Půdní pokoj násobil sílu podzimního sluce. Naše snídaně. Veselý kulturní zážitek.

O něco později, než psi čekali, vyšli jsem na každodenní procházku. Sousedé nás zdravili:

„Dneska je vás nějak víc…“ Víc o mě a jednoho čivala.

Úzkou pěšinkou uprostřed podzimně lesní stráně.

„Jak může někdo zdravý láteřit na svět?“

Pak jsme procházeli Jinonicemi proměněnými do podoby, kterou já už neznám. Před polednem. Nekonečné řady barevných bytů, terásky, rybníčky. Ticho. Nikde nikdo.

Až dneska ráno mě napadlo: „Kde vlastně vůbec všichni byli? Ty lidi?“

Když mě Iren vezla domů, řídila jakoby jen tak mimochodem. Seděla vedle mě zábavná, uvolněná, jak u kavárenského stolku. Jakoby vůz projížděl plynule rychle pražskými ulicemi navigován sám sebou.

Jen na Malostranském náměstí jsem si uvědomila, že řídí Irenka, že nás to neveze samo. To když se přes přechod vlekl nekonečný turistický průvod.

„Sou ňák moc dlouhý…“ a brilantní levotočivou kličkou vjela do mezery na zebře, jak jí to umožnil turista, co se loudal pomaleji, než ti před ním.

Měla se stát slavnou pražskou taxikářkou.

Advertisements

6 comments on “Přátelé

  1. Mirka napsal:

    Při procházce Jinonicemi ukázal mi Milan i prázdný chátrající domek Vojty Ferencziho. Kolem samé úhledné domky s úhlednými paničkami.

    „Mezi tím Vojta na zahrádce nehybně třímaje hadici zaléval rajčata. Zamyšleně při tom hleděl na Vidouli. V tom obraze jsem cítil něco starozákonného. Poslední výběžek Jinonic. Jeho zahrádka měla logiku. Ty kolem souměrnost.“

    Ano, procházeli jsme barevnou souměrností. A z dálky jsem viděla i vrata do toho našeho domečku, kde…

  2. Mod. napsal:

    Co je to čival?

  3. Mirka napsal:

    Modono,možná, že se to jmenuje jinak.Irenka si myslí, že je to pes. Uvěřila jsem jí to.

  4. iren napsal:

    vysvětleníčival = čivava

  5. Mod. napsal:

    Ahaaa čivava:-)), tak to vím! já myslela, že jsou to nějaké kočky nebo mývalové:-)

  6. Kainis napsal:

    Miru,zdravíme a děkujeme za vzpomínku!V Jinonicích je pořád krásně, i když výstavbou ztratily spoustu tajuplných a hezkých míst…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s