Ouzko

Polednice nejsou. Tak jdu polednem žhavého léta a nebojím se, maličká. Jdu jemným prachem cesty lemované usychajícími rudými máky a nechávám za sebou droboučké stopy dívčích bosých chodidel.

Hledám barevná sklíčka. Odkud se vzala?

Cvrček umlkl, jdu motýlím tichem. 

Žlutým sklíčkem měním modré nebe na zelené. Vysoko v nekonečnu letí stříbrné maličké letadýlko. Měním ho na zlaté.

Letadlííí zvuk. Projíždí mým droboučkým tělem, doznívá tak dlouho…

Žluté sklíčko padá mi do prachu. Bílé táhlé stopy na obloze barvím na růžovo, na modro…a šeptám:

„Možná letí do Afriky.“

A je mi ouzko. Tak ouzko, že to ouzko nikdy nezapomenu.

Advertisements

4 comments on “Ouzko

  1. paja-ostrovanka napsal:

    vidis, a ja si podle nadpisu myslela, ze to bude oslava na recky napoj ouzo, ktery jsem si tak oblibila, ze mu zdrobnele rikas ouzko:) dobra degenerace reckem…

  2. Mirka napsal:

    V každém případě ouzo ouzko zahání.

  3. Mirka napsal:

    V té chvíli jsem netušila, jak blízce budu s černou Afrikou spojena. Netušila jsem to ani tehdy:

    https://mirka19langerova.wordpress.com/2010/12/30/876598-tajna-erotika-male-holcicky/

  4. Mirka napsal:

    A jeden z mých synů mi zrovna píše, že už si tam v té horké Africe vykopal i svojí studnu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s