U Rozvařilů

Ulice Na Poříčí má na mě přichytnou past, pokaždé se nechám polapit.

„Nepudu tam, ani hlad nemám…“ ujišťuju sama sebe, jak se k tomu vchodu blížím. Sotva ho ale míjím, tak tam prostě vejdu. K Rozvařilům.

Objednám si půllitr piva a zapíjím s ním knedlozelovepřo.

 

Sedím u stolku proti zrcadlu a naproti mně sedí pán. Ne tak docela naproti mně, ale šikmo naproti mně. Na to, aby tam naproti sobě jen tak jedli dva, co se neznají, na to je ten stolek moc úzký. I tak je moc úzký.

Sedíme na vysokých červených kulatých židličkách s reklamou Coca Cola a v té úzké intimitě stolujeme. Já, ten pán a ještě jedna já v zrcadle. Jakoby ti dva seděli vedle sebe.

Pán jí s chutí, pokyvuje na mě pochvalně hlavou. Pozvedá půllitr. Taky ho pozvedám. Vzdušně si připíjíme. Všichni tři.

Zrcadlo! Vkládám sousto do zamaštěných úst, koušu, žvýkám, polykám. K mému překvapení, vůbec ne půvabně. Znejistím. Moje pohyby ztrácejí přirozenost.

Snažím se nedívat na tu naproti mě, ale stejně ji vidím. V tak divném světle! Ztrácím apetit. Jím dál, aby si ten pán nepomyslel, že mě přešla chuť kvůli němu.

Začínám nás v té zrcadlové jídelně vnímat, jako bych byla z jiné planety. Krájení, napichování, vkládání do úst, žvýkání…

Nejsem schopna jediného přirozeného pohybu. Nemůžu krájet, napichovat, kousat, polykat.

Naštěstí je tu ještě ten půllitr.

One comment on “U Rozvařilů

  1. Jo, U Rozvařilů,to býval "ten správnej bufet", ten měl vždycky duši. A to ho znám jen o roku 1979… Dneska je tam neosobní kavárnička. Ale možná se z ní taky stane legenda. Hezký postřeh.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s