Havraní ráno

Přes všechna volání jara probírám se do krákoravé zimy. Ostré chladno proniká oknem, které nikdy nedovírám.

Neprobouzím se v embryonální poloze, která mi dává každé ráno pocit znovuzrození. Probouzím se v poloze Ježíše Krista na kříži. Nepřibita, znehybněna. Moje živé vlasy lehoulince povlávají.

Vstanu?

Proč jsem, Kriste, ve Tvé znovuvstání nikdy neuvěřila?

Před mým všudypřítomným pohledem lidé staví pro sebe moje chrámy. Umělci vytvářejí tisíce a tisíce cubilefixů všech velikostí. A ty největší a nejkrásnější staví na hlavní oltáře mých chrámů, které ztrácejí obvyklý chlad. Lidé přicházejí za mnou, za Nadějí Smyslnosti.

Rozechvějí se při každém povlání mých vlasů.

Prudce jsem se posadila. Poklekla a odklopila okno dokořán.
Havrani! Už dávno vím, že to nejsou vrány.

6 comments on “Havraní ráno

  1. Raven píše:

    Nač to překvapení?My jsme tady přece už nějaký pátek…;)

  2. Mirka píše:

    Aháááá!Ravene, chvíli mi trvalo…než mi došlo.

  3. ŠVM píše:

    Shall be lifted – nevermore!

  4. Mirka píše:

    A ten havran z bílé stěnyzírá jako přimrazenýstále dolů od té sochy,zírá v jizby mojí klín.

  5. ŠVM píše:

    Vždy jsem měl v oblibě intelektuálky.

  6. […] Prudce jsem se posadila. Poklekla jsem a odklopila okno dokořán. Havrani! Už dávno vím, že to nejsou vrány. […]

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s