NEVINNÝ ŽERTÍK

Po dni stráveném na pláži seděli jsme na terase a tiše pozorovali rybářské lodě, vyjíždějící na oceán k nočnímu výlovu. Jako každý večer nikam nešel. Nikdy nikam nešel. Byl to náš host a já se k němu jako k hostu chovala. Tedy alespoň prvních pár dnů. Pak, když se celé dny ode mě ani na krok nehnul, přestala jsem jeho přítomnost vnímat, přivykla mu jako vlastnímu stínu a chovala se, jako bych byla sama.

Před tím než jsem vešla na terasu, nanesla jsem si v koupelně na obličej průhledný gel. Omlazující slupovací masku. Po nějaké chvíli začal gel tuhnout a proměněn v tenkou slupku napnul kůži na mé tváři dohladka.

Při zapadajícím slunci, začala jsem ji, pomalu, z tváře sloupávat.

V tom jsem si všimla jeho udiveného výrazu. Chtěla jsem tu trapnou chvilku nějak odlehčit:

„Já to s tím opalováním dneska asi trošku přehnala…“ zažertovala jsem a s náležitou grimasou stahovala dál tenkou průhlednou slupku ze svého obličeje.

On, jak jsem se mylně domnívala, se ke hře přidal:

„Proboha!?…Bolí to?“ prožíval se mnou procítěně:

„To je hrozný! Ježiš! To je strašný!“ chraplavě šeptal.

Najednou vidím, začíná blednout. Hodně blednout! Náhle se bezvládný pomalu sesunul z křesílka na chladné dlaždice terasy.

O tenoučkých slupovacích maskách nikdy v životě neslyšel.


Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s