Na Bulovce

Dvanáctiletá Týna splývá s bílým nemocničním lůžkem. Za zavřenými víčky sní své holčičí sny. Ale ani nejfantasknější snové představy nezaplaší úzkost jejího osamění. Nikdo za ní nepřichází. Na oddělení, kam může kdykoli kdokoliv.

Celý víkend se nemocnice hemží návštěvami. Sobota, neděle. Konečně neděle večer. Maminka!

Maminka v chvatu nastrká jídlo do nemocniční ledničky, prohodí k Týně pár slov.

„Zase se stavim…“

V pondělí k večeru přichází tatínek. Po celou dobu návštěvy, zabrán do svého notebooku, se svou malou holčičkou nepromluví. Ta vedle něj tiše sedí, ruce složené v klíně.

Pak zavolají přes skype mamince. Slyší to celá jídelna.

„Týna se ptá, jestli nepřijedeš?“

Maminka od svého počítače doma:

„Dyť seš tam ty…

Tatínek se obrátí na Týnu:

Chceš, aby maminka přijela?

Týna, pláč na krajíčku:

„Chci…“

„No tak dobře…tak já to tady tedy sbalim…“

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s