Rumová víla aneb Co způsobil Šolochov

Ta scéna z filmu na mě mocně zapůsobila, tak mocně, že i já se jednoho dne Andrejem Sokolovem tak trochu stala.

Statečný zubožený hrdina uprostřed bujarého večírku v německém koncentračním táboře. Rozbujelí opilí esesáci se baví tím, že nalévají podvyživenému muži vodku za vodkou, dávají mu po ruském vzoru zajíst chlebem, vyhládlý vyhublý muž z chleba jen maličko uždibne a pokračuje v pití, jednoho zlověstně mu podávaného panáka za druhým. Vřava večírku pomalu utichá až do němého úžasu. Esesáci nakonec statečného muže s němým obdivem propustí. Tomu se podaří ještě vrávoravě dojít do baráku, předat chléb svým spoluvězňům, aby se o něj podělili a pak ztrácí vědomí.

 

Stalo se to v Košířích, v hospůdce Na Závisti. Posadila jsem se ke stolku, sama s knihou, křehké poupátko, sedmnáct let. Měla jsem být ve škole, ale já byla za školou. Objednala jsem si čaj. Starý hostinský se ke mně přišoural ve svých prošlapaných bačkorách s malým panáčkem rumu.

„Neobjednala jsem si rum…“

„Pozornost od pána.“

Rozhlídla jsem se po dopoledních, věkem a alkoholem sešlých štamgastech, žádný z nich se na mě ale nedíval, všichni skloněni nad svými půllitry, jakoby z nich chtěli něco vyčíst. No co? Zahřeju se trošku a jedním douškem jsem panáčka nalila rovnou do sebe. Nebylo to nepříjemné, opravdu hřál.

Záhy se hostinský přišoural s panáčkem druhým, já ho znovu do sebe obrátila. Hostinský mi položil na stůl i třetího, pomyslela jsem na Sokolova a znovu ho vyprázdnila. Pak hostinský donesl čtvrtého, už velkého.

Začala opravdová hra „kdo z koho“. Lokál se bavil, napětí stoupalo. Dědci dávali do hry svoje poslední drobné, já, před očima obraz muže v koncentráku, boj nevzdávala. Šlo o moji čest.

Na chvíli jsem se vzdálila, hrdě procházejíc kolem smrdutých mušlí do kabinky a tam do odporné mísy delikátně vyzvrátila vypitý rum. Za okopanými a omlácenými kabinkovými dveřmi, zdobenými nožem vyrytými nápisy a obrazci, potácivě močil muž. Zápach kamrlíku přehlušila čistá vůně rumu. Vrátila jsem se jistým krokem ke svému stolku, ke své knize. Písmenka se mi zdvojovala, ztrojovala. Na stole přistál další velký panák. Znovu jsem ho zvládla a zvládla jsem i dalšího.

Vzdali to oni, štamgasti. Nejspíš při pohledu na moji blednoucí tvář i jejich alkoholem otupělým mozkům došlo, že já to nebudu, kdo to vzdá a že by mohli zapříčinit lidské neštěstí.

Z lokálu jsem pak vycházela za nadšeného aplausu. Svého druhého aplausu. První jsem sklízela v kulturním domě ve Stodůlkách za hru na klavír. Tentokrát jsem se ale pro jistotu neuklonila, i když bych ráda.
Dopotácela jsem se statečně do blízkého parku, z posledních sil vůle, stejně jako Andrej z válečného dramatu. Chtěla jsem se otočit, jestli se na mě někdo nedívá a v tu chvíli se se mnou zatočil celý svět a točit se nepřestal. Pak už nevím nic. Až do chvíle, kdy jsem se v jarním podvečeru probrala na lavičce pod kaštanem.

Kdykoli jsem pak vcházela do hospůdky Na Závisti, dostalo se mi satisfakce. “Rumová víla,” vydechla bezzubá ústa opěrných sloupů košířské hospůdky svůj alkoholický opar obdivu. A taky respektu.

Byla jsem hrdinka.

Od té doby jsem ale rum už nikdy nepila a trvalou i nějakou dobu než jsem mohla snést jeho vůni i o Vánocích.

Rumová víla

4 comments on “Rumová víla aneb Co způsobil Šolochov

  1. ŠVM píše:

    Tu útlou knihu mám podepsanou od autora, takovým tím ruským zelenkavým inkoustem.

  2. Mirka píše:

    Zeleným inkoustem psávala jsem i já. Protože Breton jím psal. Bylo to hloupoučké. Nejsem žádná surrealistka. Ale ten zelený inkoust!…pořád ho mám ráda.

  3. ŠVM píše:

    Michail Šolochov také žádným surrealistou nebyl, možná "Osud člověka" nějaké prvky surrealismu dovedně ukrývá, ale já o nich nevím. Když se například zblízka, hodně zblízka, podívám na Rembrandta, je tam Paul Cezanne. U Šolochova to opravdu nehrozí. Myslím ten surrealismus. Promiň relaxuji alkoholem a snažím se oslňovat Oslňující.

  4. […] domácí pálenku a čistý líh. Rum, tedy takový ten český Božkov, jsem od té události Rumová víla aneb Co způsobil Šolochov nikdy nepila, ale tentokrát jsem se rozhodla, že grog zkusím. Citron jsem neměla, tak jsem si […]

Napsat komentář k Noc s bývalým milencem « Pražská Češka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s