Horkost z děsů

Každá země bývala kdysi ‚originál‘. Svět poznenáhlu, plíživě, začíná být všude stejný.

Každý člověk je jedinečný originál. Je nutné si svou originalitu zachovat.

Jinak je ‚konec dobrodružství‘.

Takové ‚velkolepé‘ myšlenky přepadaly mě dnes po ránu, po té, co jsem se probudila ze sna, ve kterém jsem se marně snažila v jakési kolonii, kde se všichni sobě podobali, pěstovat cosi. Všechny zahrádky nebo spíš přidělená políčka v té kolonii byla jedno jak druhé, všem se dařilo a všichni byli spokojeni s úrodou.

Jen já se marně pachtila, upocená, zoufalá, k smrti znuděná. Nevím, co bylo horší, jestli ta pekelná nuda, nebo ponížení z neúspěchu. Všechno mi vadlo, lámalo se, bortilo.

Úniku ale nebylo. Uzoufaná, přála jsem si, aby se čas zkrátil, aby skončil.

Probudila jsem se v ‚hrůze‘ a úplně uklidnila mě až vlažná lázeň.

Normálně dávám přednost horké.

Reklamy

4 comments on “Horkost z děsů

  1. Liška píše:

    Sen o kibucu? Naštěstí originalitu lidských jedinců nejde zničit nebo zrušit nebo nezachovat, je to dobrý!

  2. Mirka píše:

    Ne tak docela,Liško.Každý hrabal striktně! pouze na svém políčku. Jenže všechna ta políčka vypadala jedno jak druhé, stejně jako lidi. A právě v tom byl ten horor. Žádné společné vlastnictví.Ale já jsem přílišný individualista i na kibuc…tam bych se asi taky pěkně zapotila.

  3. ratka píše:

    ten kdo dava slepicam ozobavat uzenou praseci nohu (mai to na nekolik let)a jako dudel pouziva urizlý pařát nemůže mít společné vlastnictví. protože ti druzi by ho uklovali. a pokud ho neuklovali tak je to asi nejakou aurou, osobnim kouzlem. chtela bych takove kouzlo mit taky. MIrko, jsem z te nohy a pařátu pořád jestě unešená. Představuju si jak běhaji po naší terase slepice, zobou kýtu a na stole leží pařáty pro občasné dětské návštěvy a je mi sladce kolem srdce. díkybohu je neco tkaoveho mozno. existuje to

  4. Mirka píše:

    Ratko,slepice /máme jich 5 + kuře, co běhá volně/, tihle bývalí predátoři, si s takovou kýtou poraděj za necelý jediný den.To kuře, co je na tom obrázku, výjimečně milostivě nechalo kocourka ‚u svého koryta‘ jinak ho běžně divoce honí po zahradě.***Mně se za celý můj život stalo jen jedinkrát, že do mě někdo počal ‚klovat‘ a to právě na bloguje.cz.Ale neuklovali mě. Jen trochu zmírnili projevy mé upřímnosti.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s