O čem jsem tedy snila a z čeho jsem byla hřejivě ráda

Na dnešek vládl mé noci sen o vězních, kteří byli každodenně mučeni plnými koši pečených kachen. Nic jiného k jídlu nedostávali, marně toužili po kousku chleba se solí.

Já byla jedním z vězňů. Byla jsem tak přecpaná! Tak stále víc a víc obéznější. A nepomohlo mi od mých muk ani vědomí, že v tom se mnou kamarádi mulklové jedou taky. Jedním z nich byl smutný Oldřich Kaiser, který na rozdíl od všech po kachnách netloustnul. Seděli jsme ze stejného důvodu.

Vím proč ten sen.

Jednak jsem si včera zase na sebe natáhla ten šedý hacafrak po O., kterého se Lety tak děsí

a

jednak jsem se poslední dny starala jen o dětičky a s nimi i jedla a nesmyslně dojídala všechno, co úžasný šéfkuchař našeho domu uvařil

a

bylo to všechno od masa.

Tak jsem si včera před spaním při večerním „psaní“ udělala pro změnu porcičku jednoduchých špagetek, a ty špagety byly taky moc dobré, tak jsem nakonec porcičku ztrojnásobila a dopadla do peřin přetížená.

To na včerejšek to bylo se sněním mnohem lepší. Potkala jsem mladého Bolka Polívku s nějakou macatou blondýnkou, byla jsem ráda, že ho vidím a zavzpomínala s ním na Váchala a Boudníka, které miluju a kteří bývali jeho nejlepšími kamarády. Vyprávěl mi, co všechno s nimi zažil a já ho dplňovala a ohromovala svými podrobnými znalostmi o nich.

„Tys úžasná! Dneska o těch skvělých mužích už nikdo nic neví!“ vyšeptl svůdně bolkovským hlasem Bolek a zapomněl na macatou blondýnku.

A taky vím proč ten sen.

Když jsem hledala čím zabavit náročného Atanáška, navrhla jsem mu, že budeme přerovnávat knihy a jeho zaujaly ty dvě největší, ta o Váchalovi, co ji sotva unesl a i ta o Boudníkovi a protože jsou to opravdu oba moji miláčci, začala jsem mu o nich vyprávět.

Proč se objevil Bolek v souvislosti s Boudníkem je jasný (taky jsem s ním a Chantal kdysi popíjela vínko v jedné zakouřené kanceláři, které jsem byla nešťastně začmouzenou součástí) a proč jsem odrovnala blondýnku, abych posléze vydechla do Bolkových pýchou nadmutých prsou:

„Jsi tak velký!“

je jasný taky.

***

Ale včera jsem zažila ještě něco. Přečetla jsem si článek u Páji , ve kterém píše o situaci v Řecku a…

Sleduji svého jediného politického zpravodaje (čerpá většinou z francouzských médií, je to ten samý, který je u nás vynikajícím šéfkuchřem) a už celá desetiletí spoléhám na jeho pohled, kterému důvěřuju (jen v jedné otázce se zásadně lišíme a nikdy neshodneme).

A bylo to, jako by Pája přepsala, doslova přepsala, jeho slova.

a…já z toho byla hřejivě ráda.

***

One comment on “O čem jsem tedy snila a z čeho jsem byla hřejivě ráda

  1. Mirka píše:

    Dneskajsem ten šedý hacafrak hodila do pytle s odpadem.Nejspíš to byla blbost.Ten hacafrak byla vzpomínka na éru, kdy moje kamarádka Dana P. pracovala u Uncle Sam a zásobila nás oblečením pro sport a volný čas.Měli jsme dva, stejné. Já malý a O.n velký. Ten malý byl najednou nějak moc malý a tak zbyl jen ten velký. A ani ten už tedy není.Leda bych si to rozmyslela a z toho pytle ho ještě na poslední chvíli vytáhla.Neudělám to ale.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s