Nejsem zamilovaná?

Dneska jsem vložila do vyhledavače Googlu slovo MILOVAT. Ani nevím, co jsem si vlastně myslela, že vyhledám.

Desátý odkaz mě odkázal na Pražskou Češku.

Zamilovanost, láska. Tyhle dvě věci bývají od sebe odlišované. Já je ale od sebe odlišit dokážu jen ztěží. Vlastně možná ani nedokážu.

Mám vyčtená všechna ta ‚fakta‘ o zamilovanosti, o všech složitých hormonálních pochodech, o všech opiátech a chemické intoxikaci. O závislosti stejné, jakou je závislost na drogách.

Pak ale prý mají nastoupit hormony jiné, přijít fáze vystřízlivění a…uklidnění! Vznikne tím jakési velmi pevné přátelství, pojené dětmi, majetkem, provázené sexem. Vzniká další závislost, která může mít nekonečně podob.

Obdivuju všechny, kterým to stačí! Kterým to přináší klid a spokojenost.

Byla jsem dlouho zamilovaná, opravdově zamilovaná a neuměla jsem vystřízlivět a uklidnit se, přesvědčená, že to potrvá věčně. Trvalo to skoro dvě desetiletí. Ženské řeči o manželích a manželství jsem nesnášela. Byla jsem intoxikovaná, závislá.

Byl neobyčejný a neobyčejný je.

Neměly v tom prsty hormony jen tak pro nic za nic, ale sled dramatických událostí, co dokážou člověka zlomit, změnit mu charakter. A ten jeho byl vždycky složitý. Možná i proto mě nepřestával přitahovat.

Je to stále on, a přesto jako by někdo jiný.

Ne tedy, že bych neměla ráda, to mám, ne, že bych nežila v pevném přátelství, ale chybí mi vášeň, chybí mi zamilovanost.

Už nejsem opiově závislá. Už na mě nemají aminy vliv.

Vracejí se mi okamžiky, chvíle. Stačí fotka, vůně, dotek látky, závan vánku…jen závrať do minulosti. Jenže je tu přítomnost a bude tu budoucnost. I když Einstein by mi to možná vyvrátil.

Šli jsme spolu a každý zvlášť do rodinné poradny. Psychologa, navyklého snad na nějaké prototypy, jsme trošku vykolejili a pak i on nás, tedy mě určitě.

Řekl, že vůbec není běžné, aby se po tolika letech dva lidé takhle milovali, jako se my dva milujeme. To mě tedy pěkně zaskočil. A můj Osud zůstal zpečetěn.

Úkolem psychologa je ale nejspíš uklidnit a říkat samé hezké věci.  

14 comments on “Nejsem zamilovaná?

  1. anina píše:

    Mirko,je jasný, že bude dost těch, co si teď asi zaťukají na čelo..napsala jsi něco, co bych si normálně nechala pro sebe, ev. pro pár lidí, co by pochopili..Říká se, že zamilovanost má svoje časem omezené období vyvolané hormony. Díky za to, že jsem zamilovaná byla. Samozřejmě bych si přála, aby ten stav zůstal. Ale jak píše Mod. aby zůstal co nejdéle, musí být oboustranný a to se asi prostě jen tak nepovede. Jednoho dne se to prostě přehoupne jinam a tam to nemusí vůbec být zlé, něco člověk ztrácí, jiné získává..už to má ten podklad – vpomínky -, tedy pokud láska nezmizí hned po fázi zamilovanosti.Je fakt, že v zamilovanosti, když jsem si určité věci zpětně uvědomila, chovala jsem se někdy podivně..:), jo asi i směšně pro druhé.Ale já byla šťastná, milejší na ostatní, vše se dařilo a když ne, byla to zamilovanost, co to hodně ulehčila.Několik přítelkyň mi řeklo, když bylo blbě, "to by chtělo se zamilovat". Když se stalo, aniž bych to čekala, vyřešilo / a jsem spoustu věcí. Mnohem lehčeji :)Od té doby i já už jsem kolikrát někomu jinému řekla..chtělo by to zamilovat se..:)Vím taky i o všech těch rizicích a co se může dít po vystřízlivění, přesto si myslím..tohle stojí za to žít i s tím rizikem.. Třeba i jen pro ty vzpomínky, co už zůstanou.
    Nerada bych,aby se ten koment bral tak že by se mi chtělo a líbilo mít krátkodobé vztahy a ihned po zamilovanosti měnit partnera, kterého mohu mít dost ráda i bez uř zamilovanosti..

  2. Mirka píše:

    Běžně píšu o tom, Anino, co si lidi nechávají pro sebe :-)Ovšem, o všem psát nemůžu. Ne k vůli sobě. Já v otevřenosti problém nevidím. Natolik jsem si i sama sebou jistá :-)***Psycholog došel k psychologickému závěru, že já a On se milujeme. Nebo to řekl, protože nevěděl, co říct.I já vím, že je mezi námi silná vazba. Vždycky je to On, s kým chci být, ať už je to kdekoliv nejen díky tomu, čím jsme žili dřív. A byl to život neobyčejný. Byl to sen. Teď ale naše vzájemná komunikace vázne. Fungování domácnosti a to všechno kolem ale ne. On je zarytý introvert, až mě rozesmála představa, jak si tohle dřív nebo později přečte.Jsem sama zvědavá na pokračování. Jak dlouho můžu vydržet v patu? Tedy tom milostném.

  3. Mod. píše:

    Navěky, protože už vás spojuje příliš mnoho společného, co nelze dělit, příliš mnoho společných, po kterých nelze chtít, aby akceptovali dělení, příliš mnoho těch, ktzeří vás potřebují oba společně.U nás to bývala zvířata, protože Adam vždycky akceptoval všechno, co jsem potřebovala udělat, teď jsou to už několik let ty malé děti, které nemají lepšího chlapa než je Filip. A už to neberu jako pat, ani šach, natož mat, šachovnici jsem strčila do šuplíku, je to prostě život.Navíc, každý jiný chlap by nás zabil :o))

  4. Mirka píše:

    Takový,ten jiný, by si nás nevybral, Mod. :-)Dnes ráno, ačkoli se včera ‚cíleně picnul‘, jak to nazval, a měl k tomu picnutí sakra důvod, vstal strašlivě brzo, dal si budíka, aby mě odvezl do Vinohrad, kde zkoumají ty moje borelie a když se umyl a procitnul, sdělila jsem mu, že bych to nechala na zítra a on mě nazabil, ale zaradoval se a šel si znovu lehnout.

  5. Mirka píše:

    Přijel z nákupua připravuje pro všechny bohatou snídani, strouhá křen. Sbírá pěnu z vývaru. "To je hrozný, člověk koupí čerstvý máslo, čuchne k němu a…nic. Prázdno."

  6. Mirka píše:

    Já nedávno zkoumala v metru Kobylisy trasu a před tím stroj na vydávání jízdenek. Tam přistoupil ke mně černoch, v domnění, že jsem nějaká cizinka ztracená v Praze (jak mi později vysvětlil lámanou češtinou). “ Where are you from?“ zeptal se nejdřív. „Z Kobylis“, zaskočila jsem ochotného pražského černocha svou odpovědí.

  7. Mirka píše:

    A jási nalila aperitiv, rozčešu si vlasy a dám si koupel:-)

  8. Mod. píše:

    No a to ani nemluvě o tom, že kdybys přestoupila na Můstku, dojedeš až k Vinohradské nemocnici :o)

  9. Mirka píše:

    Metrem?Právě peče hřebíček v troubě, aby posléze upečený hřebíček "kolorizoval" vývar do zlatova.

  10. Mod. píše:

    Hřebíček? v troubě? kolorizoval?, ale doprdele :o))Moje kamarádka Danulka osmaží z vývaru mrkvičky, pak je rozmixuje, aby kolorizovaly vývar do oranžovozlatova :o)))

  11. Michael píše:

    Píšeš: „…chybí mi vášeň, chybí mi zamilovanost“. Myslím, že tu vášeň a sexuální přitažlivost není možné cítit stejně v mládí, v prvních letech vztahu a třeba po dvaceti letech soužití. Partner už není jako kdysi – čas se podepisuje na tváři, na těle i na duši („sled dramatických událostí“). To ale vůbec neznamená, že ho nemiluješ.
    Mám pocit, že ta touha po lásce a vášni, je vlastně touhou po mládí. U chlapů se tomu říká „druhá míza“.
    P.S. Čtu tvůj blog napřeskáčku, takže vše je dnes možná jinak.

Napsat komentář k Mod. Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s