Může za to André Breton aneb Svět může být transformován do místa lásky, svobody a poezie

A nám se to přetvoření podařilo.

Pak na nás, hazardéry, dopadla tvrdá realita (i v podobě exekuce realit) a v týhle zkoušce jsme zrovna moc dobře neobstáli, ale stejně obstáli.

S letošním jarem…

Nebýt Bretona, nikdy bychom se nejspíš nepotkali. Neodjela bych se skupinkou surrealistů do Paříže a nepotkala ho tam. Nepřijel na bílém koni, ale ve stříbrném Renaultu se žlutýma světlama a řídil ho jako bůh. A byl úplně jiný než všichni lidé, které jsem do té doby jakoukoli formou (i filmovou) poznala.

Jednou jedna žena o něm řekla:

„Každého člověka si dokážu nějak zařadit, on je ale nezařaditelný, v něm se vyznat nedokážu.“

A takový přesně je.

Díky jeho ‚bláznovství‘, které tak korespondovalo s tím mým, začaly se mi plnit sny. Žili jsem požitky, cestovali bez cíle a zůstávali, kde zůstavat se nám chtělo.

Jen jednou, na počest Bretona, podle (i) kterého pojmenovali jsme našeho syna, vyjeli jsme z Normandie do městečka Hauterives, na jih od Lyonu, abychom na vlastní oči spatřili dílo, které Bretona tak ohromilo. Palais idéal. Stavbu, do které její stavitel pošťák Cheval zakomponoval všechny své touhy a naděje, svou duši.

Joseph Ferdinand Cheval se stal roku 1867 pošťákem a roznášel každodenně poštu pěšky po trase 33 kilometrů dlouhé. Během jedné takové roznášky zakopl o kámen a ten ho upoutal svým nezvyklým tvarem. Dal si ho do kapsy a postupně začal sbírat další a další, až se na jeho pozemku v Hauterives začaly zajímavé kameny hromadit. Rozhodl se, že z nich postaví na své zahradě sochu. Dalších 33 let věnoval veškerý svůj volný stavbě, díky které vstoupil mezi nesmrtelné.

palais_id_al.jpg

palais_id_al_003.jpg

palais_id_al_004.jpg

palais_id_al_005.jpg

palais_id_al_006.jpg

palais_id_al_002.jpg

Cestou prožili jsme neobyčejné setkání, když projížděli jsme krajem Auvergne, nejkrásnější vulkanickou krajinou kontinentální Evropy, kde jsme uprostřed neobydlené přírody sjeli ze silnice zlákáni nápisem

ESCARGOTS, CUISSES DE GRENOUILLE /šneci, žabí stehýnka/

a pak, v restauraci obsluhované ženou v natáčkách (chystala se na bál) byli jedinými hosty společně s dalšími dvěma muži, kteří se vraceli s pohřbu svého kamaráda.

S těmi dvěma starými muži, bývalým učitelem a bývalým starostou, strávili jsme pak dva nezapomenutelné dny. Občas se mi po nich zasteskne.

***

Reklamy

5 comments on “Může za to André Breton aneb Svět může být transformován do místa lásky, svobody a poezie

  1. ratka napsal:

    je to moc hezke vyznani. tusim hlubokou zpřízněnost.ale ta vec z betonu je příšerná. i když je to 33 let práce. Těch 33 km roznášení pošty mi přišlo tak nějak mnohme jemnější a citlivější k životu. Představ si že by si každy postavil takový hrad. Jen tak lehce to nezbouráš. Jak se to ekologicky zlikviduje? 33 let míchání a zalévání betonu do kapanců imitujících indické chrámy.

  2. Mirka napsal:

    :-))))Není to jen beton, ale slepované kamínky. Jako pokaždé ale, trefilas do černého. Není to jako naše chalupa, která kdyby spadla, ekologicky se rozloží. Tuhle ‚surrealistickou‘ stavbu nic nezlikviduje. Bude tu, jako ukázka obrovské lidské vůle, i když my tu už dávno nebudeme.

  3. ratka napsal:

    nastesti moje vule se do hmoty nepretavila :o) spise je to o vuli žít, a ted se zase ucim jak v klidu umrit. potrebu stavet nemam.

  4. Mirka napsal:

    :-)))Máš na to nějaká skripta? Nebo dokonce učitele?Tedy…ne, že bych se chtěla začít učit.

  5. Mirka napsal:

    Mně stačí opájet se vědomím, že jsem. Nechci napsat, že ‚ještě jsem‘. Ne tedy, že bych na smrt při tom nemyslela.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s