Jen snad nějaká ta brázda

Navzdory pravidelnému předsevzetí, šla jsem spát, úplně zbytečně, až několik hodin po půlnoci. Nevadí, říkala jsem si, když jsem si právě v tom samém čase dávala pozdní večeři, jen proto, aby mě brzy ráno nevzbudil hlad.

Brzy ráno nevzbudil mě hlad, ale nejdřív ptáci, kteří zešíleli v překrásném jitru a později v ránu ještě překrásnějším čmeláčí ne medvídek, ale medvěd. Zřejmě si mě spletl s květinkou jarní, právě vykvetlou, usedal na mě něžně, ale s bzukotem, který mě vyděsil, a bylo jasné, že už neusnu, a usnout, to bych vlastně ani nechtěla, protože bych riskovala návrat toho snu, který mi ten čmeláček přerušil právě ve chvíli, kdy jsem vozila v dětském kočárku mokrou mrtvolu bývalé kolegyně z Pragokoncertu Jany F. Prahou a hledala vhodný hřbitov, až mě napadlo, že se půjdu zeptat Jany F., kde vlastně chce být pochovaná a tak jsem jela za ní na Smíchov, do krámku s atraktivním zbožím.

Jana F. pochovala si ve svém náručí samu sebe, tu mokrou a v rysech zjemnělou, nějak omládlou.

„Nejsem to já?“

„Ne.“

A jela jsem dál na jiný hřbitov, než o kterém mi Jana F. řekla, protože ten byl moc daleko, někde až za Prahou. Cestou ze šetrnosti sbírala jsem brambory, které padaly z náklaďáku na silnici, ukládala je do nosiče pod kočárkem a byla za to kritizovaná a to nevím proč.

No a pak ten čmelák a realita, co předčí všechny sny.

Prahou dnes jiné zvuky, Pražané uvolnili ulice turistům, jejich auta parkují po celém českém venkově před chatami a chalupami. Víkend jako víno!

My dva ale parkujeme doma, protože jsme sami a to je tedy vzácnost nad vzácnosti. Všechno všude dokořán, vůně sousedovy rozkvetlé jabloně.

Čekám, až se probudí, ne soused, ale on, dáme si kávu na zahradě, já hodně silnou.

 

Vložila jsem článek na blog v Respektu, kam vzácně tu a tam něco vložím, protože Národní knihovna ČR zařadila do archivu, k mému dalšímu milému překvapení, i tenhle blog z Respektu.

A ti hodní lidé z NKČR mě požádali, ať o sobě napíšu pro databázi národních autorit nějaké upřesňující informace, i to mě mile pobavilo, ale zkuste o sobě něco napsat, byť stručně, když nejen, že nevíte „kdo jste, kam jdete a odkud přicházíte“, ale:


Prázdná cesta za mnou, prázdná cesta přede mnou.

Advertisements

4 comments on “Jen snad nějaká ta brázda

  1. Mirka napsal:

    Tím pádem i Ty.

  2. ŠVM napsal:

    To z té knihovny…?Už jsem si toho všiml; To jako že se stáváš pamětihodností?

  3. Mirka napsal:

    Vzhledemk tomu, že jedním ze synonymů pamětihodnosti je i pozoruhodnost, trefils to přesně. V každém případě se stáváme součástí České národní bibliografie a budeme zpřístupňováni budoucím generacím :-)))

  4. ŠVM napsal:

    Já jsem ženské části budoucích generací přístupný okamžitě.Vlastně až jak mi dopadne páteční kontrola v IKEMu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s