„Tohle na mě působí příjemně uklidňujícně.“
„Co?“
„Jak ten pes chřoupe ty kosti. Mám to ráda. Ty ne?“
„Nevím, ještě jsem o tom takhle nepřemýšlel.“

Pražská Češka

Parný den – což v mém případě neznamená stížnost, i když brčálníček stále nevyčištěn a nenapuštěn, protože André s Kati malují, v bytě Kati jim explodoval kávovar.

Já málem odrovnala Jonáše, když jsem mu líčila svou představu, jak bych ráda měla litinovou vanu na nožičkách na trávníku, dala si nad sebe slunečník a jen snivě popíjela campari se sodou, citronem a ledem.

Jonáš trval na tom, že mi vanu přenese. Netušil, kolik taková litinová vana váží.

Sběrači železných kovů na ni mají už dávno spadeno: „Paninko, opravdu se tý vany nechcete zbavit?“

Nechci, budu se v ní koupat na zahradě, číst si v ní, povídat si z ní, a když odšpuntuju, zalije se pěkně úsporně trávníček.  I André s Kati si v ní budou moci dávat svoje ledové koupele.

Když přituhne, rozdělám si vedle ní ohýnek.

 

Zatím si dávám jen to campari, podvečerní už, zatímco obětavý O. odjel v tom vedru do thajské restaurace pro Tom Kha Kai…

View original post 102 dalších slov

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s