Skočil tam, kde shodili Jana Nepomuckého a nikdo ho za svatého neprohlásil

Pracovali jsme spolu. Dostal mě k ruce. Bylo to mé první setkání zaměstnance se zaměstnancem.

Byli jsme sobě tak blízko.

Já myslela, že ten muž v obnošeném šedém plášti s dozadu uhlazenými vlasy, ten muž bez věku, že je svatý a já že jsem neviditelná.

Bylo to v reprografické laboratoři Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací na Starém Městě.

Pan Šťástka měl kanárka a mluvil jen o něm. Vlastně jsme spolu mluvili jen o tom jeho ptáčkovi. Jak, když z laboratoře přijde domů, vítá ho žlutý kanárek veselou písničkou v smutně prostorném bytě s vysokými stropy. Jak mu prozpěvuje v slunečných letních nedělích v okně do temně vlhkého dvora.

 

Ten den jsem zůstala v laboratoři sama.

V podvečer toho dne kanárek pana Šťástky, jediný jeho přítel, skonal v smutné dlani úředníkově. Pan Šťástka svého ptáčka ze své dlaně už nepustil. Ani nezamkl za sebou staromládenecký byt, když se vydal s chladnoucím kanárkem v dlani směrem k chladné Vltavě.

 

Pokusila jsem si vzpomenout, jak se pan Šťástka jmenoval jménem. Možná jsem jeho jméno neznala nikdy.

19 comments on “Skočil tam, kde shodili Jana Nepomuckého a nikdo ho za svatého neprohlásil

  1. kaschika píše:

    To je smutný, smutný … Ať jim je země lehká, lehoučká.

  2. ratka píše:

    je to fikce nebo pravda? I kdyby to byla fikce, je to krásně napsané.

  3. kaschika píše:

    Já vůbec nezapochybovala, že je to pravda…

  4. Artbucktown píše:

    Take jsem nekdy po ranu neviditejny, ale misto kanarka mam v ruce dve sladka jablicka a nevim do ktereho se driv zakousnout. Btw. jak pokracuji povidky do nove knizky?

    • Mirka píše:

      Klamem, že jsem neviditelná, jsem se nechávala mást celá léta a nechávám se mást tu a tam i teď.
      Pokud Ti ta jablíčka úlisně nevnutila babice s bradavicí na nose, červené nebo zelené, zakousni se do obou.
      Úhledné povídky ne a ne pokročit, zato vilně neúhledné se jen hrnou. Raději o nich nebudeme nějakou dobu hovořit, Rudo.

    • Mirka píše:

      A od teď jsi neviditelný nejen po ránu. Jsi se vygumoval…

  5. Artbucktown píše:

    Asi nejlepsi bylo, kdyz jsem fiknul Olgu Nikolajevnu a Sergej mi jeste tentyz vecer zaplatil veceri. To k tem carodejnicim s bradavici. Tak se na ne musi….. od lesa.

  6. Miru, nemáš na mě dobrý vliv… Probouzíš ve mně svým psaním moje rozkolísané citové JÁ, které tolik let pečlivě zazdívám…
    Úplně se mi vybavila jedna Suchého povídku (i když je úplně z jiného soudku) z knížky 100 povídek aneb Nesplněný plán. Četla jsem ji někdy v pubertě a tehdy mě velmi zasáhla: ptačí mládě našla dáma, celá pryč z jeho roztomilosti a nacpala ho do své sametové pompadurky. Když zjistila, že se ptáček pokálel, udeřila s ním o zem… V rozjitřeném věku to mnou hodně otřáslo…Vybavuji si to poze matně, knihu už nemám , takže už nemohu nahlédnout…

  7. Liška Ryška píše:

    Mirko, v uvteinu pracovala za normalizace moje máma! Mockrát jsem tam s ní byla jako dítě. Ale v jiným oddělení. Tak se asi neznáte.

    • Mirka píše:

      Reprografické laboratoře byly v Klementinu.

      My se možná s maminkou neznáme, Liško, ale o panu Šťástkovi zaslechnout mohla.Takové události se šíří a nezapomínají…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s