Dneska si ještě můžu poblábolit

Od zítřka, za tlustou čarou……(budu blábolit stejně)

Včera obědvalo nás deset. Počesku – dva králíky. Jako aperitiv ovšem vynikající sekt, ze tří „silvestrovských“ nezbyl tedy už ani jeden. (První jsme bouchli s Vojtou, který prý mi sem už nepíše, protože příliš velebím zahálku a to on nemůže podporovat.) Jako digestiv pak grappu.

Na ten oběd se nás původně mělo sejít jedenáct, jeden ale zašel posnídat do města a už se nevrátil.

V noci jsme pak zůstali jen my dva…

Pustila jsem si v horních patrech, inspirována komentáři na FB „Muži, kteří nenávidí ženy“ a už si stahuju na dnešek i díl druhý „Dívka, která si hrála s ohněm.“ O mně to ale není.

My, kteří během roku snídáváme šampaňské s jahodou, Silvestr nijak moc neslavíme, jen si ho vnitřně prožijeme a někdy i jinak, jako například loni. Je to už zase neuvěřitelný rok, kdy jsme si se ŠVM  silvestrovsky konverzovalividím to jako dneska a těžko říct, viděla-li bych to stejně bez virtuálního zaznamenání.

Mé tehdejší silvestrovské přání o zpomalení času se vyslyšení tedy nedočkalo, ba právě naopak. Čas se nepřestává zrychlovat.

Na ty rány třesky se ale vůbec netěším, spustili to kdovíproč v Kobylisích už včera a já se pak nahoře v patře sama (po těch mužích, co nenávidí ženy) bála  ještě víc.

Tedy jen jsem se trošku zabála a divila se tomu, jak je to možný, když jsem se v údolí za celé měsíce samoty nebála vůbec.

Abych se rozptýlila, otevřela jsem si blog a na potvoru zrovna  Ratky, o nějaké výhodě vyššího věku, až bych z toho málem měla depku, kdyby mi nedošlo, že do toho vyššího věku mě zbývá ještě sousta, spousta let (desítky, než budu mít vrásky v dekoltu) a že tedy ten babský sněm :-) se mě tudíž netýká. A já už málem chtěla komentovat o tom, že se necítím být ani dámou ani diblíkem, ale prostě Mirkou a o tom oblečení, které vnímám jako součást sebe samé, tedy ani ne zrovna tak, abych působila nějak společensky navenek, přesto ale nějakým způsobem přitažlivě a to nejen pro své okolí, ale hlavně pro sebe samotnou. Abych se cítila naprosto pohodlně a příjemně, prostě komfortně, aby mě nic neškrtilo, nekousalo, nesvědilo, ale zároveň abych se nelekala svého odrazu ve výkladní skříni, protože mám ráda pohled na krásné (krása má mnoho podob a každý ji vnímá  jinak) věci a na sebe se občas taky kouknu. To oblečení, to je taková moje druhá kůže, jsem to já a mně na mně záleží. Což mě ale nezabrání chodit tu a tam celé dny v županu, nebo v létě obalená do kanga, což není bourací kladivo, ale africká látka.

Raději jsem tedy nekomentovala, mám „ty souputnické holky“ z Ratkovin nějakým způsobem ráda a nerada bych se zase proměnila ve slona v porcelánu. Na to mám talent.

 

Ať se cítíme v dalším z našich roků ve své kůži!

Reklamy

12 comments on “Dneska si ještě můžu poblábolit

  1. ratka napsal:

    Mirko, určitě nejsi slon v porcelánu. teda ne větší než já. to snad ani není možné. zrovna tvé rozvážné slovo by tam bylo úplně přesně. ale teď je tam slov příliš moc a komentář by možná zapadl. takže jsem si to přečetla zde a děkuji. myšlenky že tohle jo a tamto ne přiletí a zase odletí… když je hodím na blog tak je chytnu v daný moment a to možná proto aby mi tak rychle neutekly a já se podívala co mi někdy hlavou proletí a zasmrdí tam. mám ráda zmatky v hlavě – teda ve vlastní :o) kdyby tam byl jen pořádek asi bych se bála

    • Mirka napsal:

      „myšlenky že tohle jo a tamto ne přiletí a zase odletí“ přesně takhle vnímám Tvoje články, Ratko.

      Jsi v tom jiná než já. Já bych si o žádné ze svých myšlenek netroufla pomyslet, že mi v hlavě „zasmrdí“ :-)

      A ačkoli jsem hravá a proběhne mi hlavou ledacos, zmatky v hlavě, takhle to opravdu necítím prakticky nikdy ani při hledání jakýchkoli pravd a cest. Nejspíš to bude vrozeným pozitivním smýšlením. Což ani trochu neznamená, že bych chtěla mluvit o pořádku (vím, že nic nevím – no a co?)

      Trochu odbočím.

      Právě jsem strávila nádhernou chvíli nad „ranní“ kávou s Andrém a jeho překrásným pravdivým úsměvem.
      Bavili jsme se o úspěchu, jak ho dosáhnout. A úspěch, shodli jsme se šťastně, rozhodně neznamená nějaké společenské postavení, ale umění prožívat přítomný okamžik.

      Tohle ranní posezení u stolu bylo ohromné štěstí a Andrého obětí – jakoby do mě přilil energii.

      Díky daru, který si vědomě pěstuju, díky umění radovat se z přítomného okamžiku, nepouštím se do hlubších pitvacích diskusí, které připadají mi často…trochu plané. Jiným ale pomáhají a tak to má být.

      • ratka napsal:

        třeba to nebylo Andrého obětí, třeba ho to obohatilo stejně jako tebe. Mirko, myslet pozitivně může znamenat že ať se mi hlavou prožene cokoliv i to smrdící, pořád je to pozitivní. a když pitvat tak pitvat. nebráním se ani pitvání. když se pitvá. i v tom něco pozitivního najdu. nic není plané… teda to pozitivní najdu i v planém. dává mi to smysl.

        • Mirka napsal:

          A tak to má být.

          ***

          Jen prostě, nebyla bych to já, aby mi nevadilo to slovo, které se mi v téhle souvislosti prostě příčí :- ) myšlenky nesmrdí.

          Jistě: ať se mi hlavou prožene cokoliv, pořád je to pozitivní.

          ***

          Já prožívám útulný silvestrovský podvečer – ale! Kolem to tu tak děsivě ze všech stran střílí, že se bojím i vysunout popelnici, kterou mají zítra po ránu odvézt, před dům. Ne snad k vůli tomu, že by mě postříleli, ale by ji nevysypali. Představa mých intimních odpadků na veřejném chodníku…

          Budu muset zřejmě ráno hned jak se probudím s tím odpadem, abych ty popeláře nepropásla.
          Holt – jak na Nový rok, tak po celý rok.

          P.S. Mezi čtrnácti a devatenácti jsem pitvání zbožňovala. Zvlášť se starými hospodskými pijany.

          • ratka napsal:

            nemám preference. když se pitvá tak pitvám. když se dělá něco jiného tak dělám to jiné. Možná se ztrácí pitváním ustřední myšlenka a to nebát se, ať se děje cokoliv. není třeba utěšovat nebo vysvětlovat nebo dokonce radit jako to dělat jinak. není důvod. naopak. tak jak to je tak to má být. to je to pozitivní na všem. to že se věcí mění a vyvíjejí jsem taky postřehla. a beru to pozitivně. a moc bych si přála aby to tak brali i ti druzí. Protože jim třeba ten vývoj u mě nemusí být příjemný a možná je i vyděsí, ale dá se vždycky na něm něco pozitivního najít.

            • Mirka napsal:

              Jistě.

              Věta „Odteď jsem jen za starou bábu a nikdy jinak“ může být sice někomu svou otevřeností v daném momentu sympatická, ale mně, od ženy mladší než já sama s mými sedmi vnoučaty jsem, moc povzbudivě nezní, pravda.

              A i kdybych tomu podivnému výkřiku okamžiku sebelépe porozuměla – je mi na míle a míle vzdálený.
              Nechci to ale pitvat :-)

            • ratka napsal:

              někomu je to věta sympatická a někomu nesympatická. důležité (pro mě) je akceptovat a pozitivně přijmout jakoukoliv variantu. být příjemnou a půvabnou ženou zni pozitivně každému a akceptuje se to jaksi samo od sebe :-) Být starou babiznou je mnohem těžší ale i to lze vzít s humorem a pozitivně. a neutéct v děsu a hrůze do lesa a již nikdy se neukázat. protože takový je život, v celé pestrosti a paletě nabízí každému svobodně všecky varianty.

            • Mirka napsal:

              Ratko, být starou babiznou po padesátce? Ty mě tedy dáváš! Ani v devadesáti bych jí nechtěla být.

              Neznamená to ovšem, že mám strach ze stárnutí. Nemám. Docela jistě budu rozkošnou šťastnou stařenkou.

              Být starou babiznou ale těžší není – babizně už je všechno doopravdy putna, co by se belhala do lesů?

          • Mirka napsal:

            P.S.S. Jinde než v těch pajzlech tehdy filosofy nikdo nenašel.

  2. ratka napsal:

    přečetla jsem: Celý život se snažím zbavovat všeho, co mě nějakým nechtěným způsobem svazuje, nenechám se přeci terorizovat nějakou třináctkou!
    Tak úplně přesně takhle to mám. Nenechám se svázat nějakými blbými předsudky. jako třeba že musím vypadat mladě a zachovale. nemusím.

    • Mirka napsal:

      Mladost a zachovalost půvab nezaručuje, zvláště pokud je mladost a zachovalost vydřená. Nikdo nemusí vypadat mladě a zachovale pro nějaké konvence.

      Ovšem ale, když tak člověk vypadá z radosti ze života, je to radost!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s