Nejen o pachtění

Dělávám si takové tématické večery. Neplánovaně, náhodně, spontánně. Sednu si večer k počítači, ne abych psala, píšu po ránu, ale abych se nějak pobavila, něco se dozvěděla.

Tak třeba včera jsem si udělala večer se slavným hercem, večer o domech, zahradách a marnosti.

V „Příběhy slavných“ jsem našla příběh Eduarda Cupáka. Příběh, který mě dojal už na samém počátku a dojímat nepřestal.

Já ale chci psát jen o jedné věci. O celoživotní vášni Eduarda Cupáka pro svůj dům a zahradu, kterým věnoval doslova veškerý svůj volný čas, energii, peníze a i zdraví. Vlastníma rukama z polorozpadlého stavení a zpustlé zahrady vytvořil se svým přítelem, se kterým celý život žil, dílo vskutku umělecké. Oázu.

Pak ale Eduard Cupák onemocněl, opustili ho síly, přítel Vašek ho nosil k domu na zádech. Byli nuceni dům prodat, s přáním ale, aby zůstal ve své podobě zachován. Dům nejenže ve své skvostné podobě zachován nezůstal, ale byl dočista zbourán.

„Proč jsme raději necestovali?“

Dílo, kterému věnujete svůj životní čas, svoji životní energii je jedním šmahem ztraceno. Jako by nikdy nebylo.

Pak si pustím jeden z posledních televizních filmů Eduarda Cupáka „Narcisový dům“ a tam v jiné podobě stejné téma.

Ležela jsem opřená do polštářů, upíjela z číše a myslela na ty, které jsem znala a oni už umřeli. Na jejich domy, na jejich věci.

Nábytek se všemi intimnostmi na chodníku, obrovská vatra uprostřed dvora, knihy nasypané do kontejneru.

Ve skutečnosti člověk potřebuje málo, skoro nic.

***

Vybavilo se mi (jen maličko mimo mísu), co pravil Niccolo Macchiavelli:

Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, o čem si myslí, že to potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá.

Reklamy

9 comments on “Nejen o pachtění

  1. olivia napsal:

    Keď som prvýkrát opúšťala jedno miesto, mohli sme vziať len toľko, čo sa zmestí do osobného auta. Vtedy som plakala za svojím starým županom. Po viacerých sťahovaniach som sa naučila nepripútať sa ani k miestu, ani k zariadeniu tohto miesta, ktoré som si povedzme dlhý dlhý čas honobila… Nie však úplne. Stále existujú veci, ktoré akoby nechcem pustiť. Ale bez toho všetkého som omnoho slobodnejšia.

  2. Sára napsal:

    Krásný..uvědomovat si to často..člověk by se leckdy fakt pitomě nezamotal do ..věcí

    • Mirka napsal:

      Telepatie prostě funguje, Sáro. Namalovala bych za touhle větou usmívajícího se žluťáska, ale já s nimi zase skončila. Nejen proto, že i On mi řekl, že to smajlíkování moje psaní dehonestuje. Sama jsem to cítila stejně.

      Na chvíli jsem sice podlehla tomu zjednodušování, ale raději budu zase riskovat, že mi, vzhledem k mému nenápadnému (leč všudepřítomnému) humoru, tu a tam zase někdo porozumí chybně, což tedy ale nikdy nebyl, myslím, Tvůj případ, Sáro.

  3. Sára napsal:

    ON to cítí správně..k Tvému psaní se to tak nějak nehodí..a navíc, když Tě čtu( např. teď) tak se hodně často usmívám..bůhví co je to za úsměv, takovej ten hezkej, vnitřní, nad sebou , to ve mě Tvoje psaní vždycky vyvolá.No a ten humor..ten Tvůj zbožňuju, objevuje se znenadání a je častokrát tvůrčí (tzn. ještě dokáže překvapit). Díky za hezkej den, Mirko.

  4. kateřina friedová napsal:

    Miruš, mluvíš mi z duše. Ten zmar po člověku…. co jsem prožila, když odešla máma… nakonec víme obě, co jsme našly v Prokopáku …… . Ale pochop to, prostě lidi to zvelebování baví. Třeba je vůbec nebaví cestovat.

    • Mirka napsal:

      Prokopák, to tedy byly čarodějné vatry! Střílel po nás…patronama. Směju se, kdykoli si vzpomenu, i když tahle tragikomedie mohla mít konec vskutku tragický. Jsou příběhy, které převyprávět nezúčastněným nejdou, jako právě tenhle nezapomenutelný příběh podzimního a zimního Prokopáku.

      ***

      Já to zvelebování chápu, Katuš. Taky jsem zvelebovávala.

  5. anina napsal:

    Mirko, ano, není to jenom o pachtění, ale o něčem mnohem smutnějším..

  6. ratka napsal:

    je to o pachtění nebo skutečně od slova zvelebování. zvelebování zní velebně. velebné zvelebování. pakje úplně putna co zvelebuju. pachtění je něco jiného. pachtím se pachtím… za něčím co mi pořád utíká před nosem. nezvelebena. potupena. zhrzena… neeee, to nejsem :-) ale zvelebena zvelebením taky ne. ale rozumím tomu zvelebování. třeba zvelebovat vztah. to zní krásně. zvelebený vztah.

    • Mirka napsal:

      Tak tenhle Tvůj komentář jsem, Ratko, vytáhla třikrát ze spamu.(Byl to ten, kterýs postrádala?)

      Pachtit se může člověk s výsledkem, ne jen bezvýsledně. Třeba právě tím celoživotním zvelebování zahrady. EC se celý život pachtil na jedné zahradě. Výsledky byly fabulózní.

      Ale vlastně máš možná pravdu, nakonec mu nebyly k ničemu, proto ta jeho věta v Českém Krumlově:

      “Proč jsme raději necestovali?”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s