Škatule, škatule hejbejte se aneb O delikatese z říše Inků

Globalizační hra nezná hranic absurdity. Do Slovenska z Česka se prý vyveze stejný počet vepřů, co se ze Slovenska do Česka doveze. Zmražené krevety ujedou tisíce kilometrů z Evropy na Dálný východ, aby se z Dálného Východu vrátily otrocky oloupané a atakdále.

Ne že bych tomu chtěla věnovat víc než chvilkový údiv.

Mám ráda bramborovou kaši a ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že kaši dovede každý, není bramborová kaše jako bramborová kaše. Ze všech kaší, co jsem kdy ochutnala, dávám přednost té svojí, jenže! Není brambora jako brambora.

Česká bramborová velmoc vzala za své a s tím i brambory, ze kterých bylo možné udělat všechno. Kaši i hranolky. Občas dostanu brambory od přátel z hor a to je tedy delikatesa, kterou si můžu zase užívat ve všech formách.

Jenže běžně brambory nakupujeme v supermarketech (tedy já ne, já nenakupuju a v supermarketech už vůbec ne) a tak je třeba ovládat celý sortiment brambor, dovážených ze všech koutů světa.

Dneska nestačí jen říct: „Kup brambory.“ Dneska je třeba upřesnit na co a jaké brambory a stejně nejsou nakonec k jídlu. Tedy k jídlu jsou, ale žádná delikatesa to tedy většinou není.

Dnešní kaši připravím tedy z těch izraelských, i když se na kaši nehodí, ale já mám strašnou chuť na tu bramborovou kaši.

A zatímco já tady o bramborách, vedle v kuchyni se vedou skutečné filosofické debaty.

 

Reklamy

22 comments on “Škatule, škatule hejbejte se aneb O delikatese z říše Inků

  1. kaschika napsal:

    Naprostý souhlas. Můj údiv překročil hranici pouhého údivu – já už se tím trápím a užírám.
    Navíc ti mám kolikrát pocit, že ty kupovaný brambory, a posléze i kaše z nich vyrobená, páchnou po nějaký … siláži?

    • Mirka napsal:

      Netrápím se a neužírám. A netrápím se a neužírám vědomě. Tohle jsem si v sobě už dávno vyřešila.

      Jsou jen dvě možnosti – boj nebo přizpůsobení se.

      Boj vyžaduje čas, to nejvzácnější co mám a já už s ním nemůžu plýtvat. Trápení bez boje nevede k ničemu, jen k sebeubližování si.

      Přizpůsobuju se tedy. V tomhle případě učím se rozeznávat bramboru od brambory. A jednou si brambory začnu pěstovat v horách sama – možná.

      • kaschika napsal:

        Máš vlastně pravdu…s tím bojem. Už by to vypadalo jako rezignace, ale ta věta o brambůrkách z hor … ano, ano! Že mě to takhle taky nenapadlo. :-)

    • Mimo.ň napsal:

      Kdyby jen po siláži :-( je to celý chemicko-odpadový koncert pachů… Pamatuju ještě brambory ze zahrady, které, přineseny ze sklepa, byly cítit suchou hlínou…

  2. vidoulsky napsal:

    Já nakupuji brambory na farmářském trhu na Náplavce. Hraje tam džezík, točí skvělá vína a chodí tam nakupovat jak macaté hospodyně, tak vyzáblé intelektuálky. Ale jen se vyhládle koukám, jsem tam s maminkou a s Iren. Když mám nakoupeno, zvolna dojdeme k železničnímu mostu k bárce převozníkově. „Ku břehu protějšímu Chárone“ vyzvu onámořníčkovaného zřízence dopravních podniků. Velkomyslně přehlédnu žluté označovací zařízení. Charon taky žádné neměl, stačil mu obolus, tomuhle plavci stačí kilo za celou rodinu. Jo a těším se na revizora jak ho strčím do vody, prý sem opravdu chodí kontrolovat. Na protějším břehu se vyškrábeme k Erpetu a když míjíme Winefood, pravidelně si vzpomenu že potřebujeme pravé italské bagety, což je jen záminka, abychom ochutnali skvělá bílá s oblasti Veneto či Friuli. A pak rozevlátě metrem ze Smíchova do Jinonic.
    Nedavno mi maminka říkala: „Miloušku, já už se těším až opadne voda a pojedeme lodí na trh.

    • Mirka napsal:

      Když člověk umí žít!

      ***

      Jedna pohřební služba v Čechách vtipně použila jméno Tvého převozníka ve svém názvu. Já vím, že se to sem ani trochu nehodí, ale nemohla jsem si pomoct.

      • vidoulsky napsal:

        Je i Tvým převozníkem. Ale dub na Tvou rakev je pouhým žaludem. Zatím.

        • Mirka napsal:

          Hezká představa.

          Na to jsem ale vlastně nepomyslela, když jsem sázela svou pohřební lipku, že budu potřebovat i rakev. Ale třeba k žehu postačí nějaký kartón nebo pytel. Škoda by bylo zmařeného doubku.

  3. ratka napsal:

    chutnají mi všecky brambory. ráda je mám třeba se zelím. nebo jen tak s máslem. vadí mi akorát když jsou přemrzlé a nasládlé. ale jinak mi na bramborech nevadí nic.

    chodím někdy nakupovat brambory od sousedky co je má na zahradě. ty jsou lepší na chuť ale i ty od nás ze supermarketu jsou dobré

  4. Mirka napsal:

    My máme tak do půl kilometru čtyři, jak mě právě až teď došlo. Mě tam ale neznají. Mě zná jen Číňánek na rohu.

    Před pár dny jsem byla (ze závažných důvodů) zcela výjimečně nucena obstarat nákup sama. Skončila jsem ale zase u Číňánka, utratila majlant a k večeři nepřinesla nic.

    „Už nikdy více!“ zvolali jsme dvojhlasně, já a mistr v nakupování, když jsem ten svůj nákupek vybalila.

    • ratka napsal:

      my jen jeden, který za tu dobou co tam bylíme vyměnil asi 4x majitele. je to malinky supermárteček. naproti je lékárna. teď se jmenuje Hruška. mají tam dobré salámy i maso. alei brambory. jinak zelenina a ovoce vůbec. všichni se tam známe a bylo by škoda kdyby tento supermárket (dnes jsou všecky samošky supermárkety) zkrachoval. pak bychmusela jet do Kauflandu ktery nemám ráda nebo do Lidlu který taky nemám ráda. Jiné obchody neznám. nebo jsou prostě jinde než po cestě.

      • Mirka napsal:

        No, jo, Ratko, takovej „Hruška“ – ach Hruška! – tam se to musí nakupovat! Ten nemá ze supermarketem nic společnýho, leda tak s minimarketem.

        Žádná sámoška se v supermarket proměnit nemohla, to by musela být supernafukovací.

  5. aztli napsal:

    Je to ale dodnes záhada, zatímco kukuřice byla k mání po celé Americe ve stejnou chvíli , to znamená v Jižní , Střední i Severní ji měli již několik tisíc let, tak brambory , které dnes rostou také po celé Americe, byly pěstovány jen v Jižní Americe a ikdyž byly obchodní styky mezi Střední a Jižní Amerikou , tak brambory , které byly pro příchozí ze Střední Ameriky novinkou, tak je nevzali s sebou do Střední Ameriky a naopak , příchozí z Jižní Ameriky do Střední , tak je samozřejmě ve Střední Americe nespatřili , ale nenapadlo je vzít s sebou při příští cestě .
    Přitom je ale znají mezi Austrálií a Jižní Amerikou na ostrovech , jejich odrůdu , kupodivu ale ne kukuřici a tu zase měli dávno černoši ze západoafrického pobřeží ale zase ne brambory a obojí byly cesty přes moře .
    Jinak brambory tam pěstují skoro ve 4000 m nad mořem a asi 30 druhů na altiplanu .

  6. annapos napsal:

    Vidím že šťastných lidí je tady hodně, kteří stejně jako já nevědí, jak chutnají brambory ze supermarketu.

  7. Mirka napsal:

    O podobném píše Vanilka:

    Odkud je váš česnek?

    V Čechách dáváme přednost jednoznačně českému. Jenže často není na výběr.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s