Mám si začít hledat ženicha?

Na dnešek zdálo se mi o slonovi. Bylo potřeba nebezpečný živý kolos přemístit v úzkých klikatých prostorách a já jediná měla odvahu. Uměla jsem se slonem překvapivě snadno, s nečekanou lehkostí, zacházet. Ovládala jsem ho navenek tak suverénně, jako bych si byla každým jeho krokem naprosto dopředu jistá, žádný v mém okolí nemohl tedy postřehnout vnitřní chvění mojí nejistoty a zároveň úžas nad sebou samou, nad svou netušenou schopností.

A jelikož nezdálo se mi o tom slonovi poprvé, obrátila jsem se k moudrým snářům.

Marně jsem pak ráno vzpomínala, jestli měl můj snový slon kly, tedy jednoznačný falický symbol, znázorňující vnitřní pudovou sílu spoutanou vědomou silou, jak snáře praví. Kly nejspíš můj elefant měl, ale já si jich nějak nevšimla, stejně jako si zřetelně nevybavuju, zda jeho chobot směřoval vzhůru nebo bezvládně dolů, ale docela jistě vím, že jsem viděla ten chobot pohybovat se, a  každý další pohyb chobotu je podvědomou nadějí, jež se váže pouze k sexuálním touhám.

Slona viděti ale bezpochyby znamená: štěstí v obchodech, pozdní, ale dobré vdavky

A právě na ty vdavky jsem včera večer myslela. V Německu existuje totiž centrum pro léčbu borreliózy a protože v Čechách si s těmi život ničícími bakteriemi nedokáží poradit vůbec a vládne tu v tomto směru naprostý chaos, jezdí se movití Češi léčit do Němec.  A já si právě včera říkala, že to já bych musela buď prodat dům, ne dům ne, ale třeba chalupu a to by pro mě znamenalo stejné jako utnout si kus sebe samé a nebo…najít si v těch Němcích ženicha, abych získala tamní zdravotní kartičku.

A jelikož dál snáře praví: viděti slona živého – jsi uznávaný pro svou moudrost, tak to možná není tak docela špatný nápad.

Podobně ostatně hovoří i snář slovenský: Uznávajú ťa, lebo prevyšuješ svoje okolie múdrosťou. A dál Objavia sa ctitelia, ktorých sa ľahko nezbavíte.

Což zase ale může být varovným signálem při hledání toho ženicha.

Slovenský snář ještě předpovídá:  hladkať slona (a já toho slona hladkala):  Vynikneš nad svoje okolie.

Otázkou tedy už jen zůstává čím.

Reklamy

24 comments on “Mám si začít hledat ženicha?

  1. vidoulsky napsal:

    Mám nastydlý měchýřek, tak se léčím doma teplem a čaji. Stran Tvé choroby, mám takový dojem že někde v zákoně o zdravotní péči existuje ustanovení že když Ti léčení nejsou schopni léčit tady, MUSÍ Ti ho zajistit v rámci EU. Postup to není nijak vzácný, ale zdravotní pojištovny tento pro ně drahý postup rozhodně nepropagují. Musíš začít sama hledat na internetu, …svaz pacientů…sdružení chorých borreliosou ….a tak tomu podobně.

    • Mirka napsal:

      Tak dobře. Místo „Partnervermittlung“, zadám si do vyhledavače „sdružení chorých borreliosou“. Tohle řešení mě tedy opravdu nenapadlo a možná bude dobrodružnější než to moje.

      ***

      Ale co Tebe (ach) se týče – pořád to říkám, že „sportem ku zdraví“ je nebezpečné heslo.

  2. vidoulsky napsal:

    My sportsmani žijeme nebezpečný život, – hrozí nám nachlazení, uklouznutí po náledí, pokuta za přecházení na červenou (kdo by se při chůzi s hůlkama zastavoval?), náhlé přepadaní hladem při sportu, a další nebezpečné události.

    Co se snů týká, už jim moc nevěřím. Onehdá se mi zdálo, že jsem vstoupil do místnosti která byla úplně celá pokryta lejny, koberec, klavír, na něm i přehoz. Vše bylo hnědošedé a již celkem zaschlé. I stěny. Na strop jsem se v tom snu nepodíval. Ještě v tom snu jsem si říkal – podle všech snářů to znamená výhra v lotince- musím se rychle probudit a připravit se na bohatství, ale nula bodů. A to sázím s Ivánkem tak 40 let. Výhercem se Sportka.

    • vidoulsky napsal:

      Jo až na poluční sny, ty fungovaly úžasně. Ale to už je dávno.

      • Mirka napsal:

        Už nefungujou?

        Muži a ženy fungují zkrátka každý jinak. Mimovolný orgasmus, co není hříchem, budí ženy bez ohledu na věk. A dokonce i bez ohledu na jejich reálný sexuální život. Něco o tom i já vím.

        • Mirka napsal:

          Shodou náhod narazila jsem dnes na obraz Francouzky Orlan z roku 1947 s názvem Původ války, jenž je variací na slavné dílo Gustava Courbeta z roku 1866 Původ světa (sama jsem ho cudně obdivovala v Musée d’Orsay).

          Oba obrazy dohromady jsou nazývány stručným výkladem světa – odlišné vidění mužské a ženské role v něm, takovou velkou pravdou shrnutou v malé zkratce.

          Ale jak já znám dnešní muže, tohle už dávno neplatí a pro ty české to snad neplatilo nikdy. I když obraz mužnosti zůstává stále stejný.

          Pokrytecky skryla jsem obrazy pod odkaz.(Otevřte raději v soukromí.)

    • Mirka napsal:

      Moje maminka se sportkou taky tak a přestat už nemůže. Zná ta čísla nazpaměť. Sportka na ní vydělala, ubohé, celý majlant a ještě nejspíš vydělá. Pořád doufá, že se jí to jednoho dne vrátí a tak pořád ještě nechce umřít.

      Jednou mi řekla, ať ta čísla zkontroluju, že je děda opsal, na stole že je papírek.
      Říkám: „Máš jedno číslo, hele, máš dvě….tři…“
      Maminka si vzrušeně zapaluje.
      „Čtyři…bože! pět!“
      Maminka mi vytrhne adrenalinem nabitá na sto roků dopředu papírek z ruky. Papírek dědeček popsal čísly z obou stran, z jedné ta, co vyhrála a z druhé ta, která maminka vsadila. S tiketem jsem kontrolovala ta z opačné strany, ta vsazená.

  3. vidoulsky napsal:

    Patříš k těm šťastnějším. Některé třeba nikdy nenavštívily Musée d’Orsay a Původ války v téhle podobě znají jen z plátna.

    Horší by to bylo vobráceně.

    • Mirka napsal:

      Tak to bys měl upřesnit.

      • vidoulsky napsal:

        No raději ne, ono to „vobráceně“, jak mi později došlo, může mít mnoho významů, ale „překladem to cosi ztrácí“. Chtěl bych to vysvětlit, ale vychází mi z toho nudná esej. To svědčí o tom že humor je vážná věc. Humor, ten který se mi líbí, je jak benzín, stačí jiskra a člověk slzí, dusí se, hýká a nemůže mluvit. Vyplavené endorfiny zalijí tělo rozkoší srandy. Ale vysvětlováním se z něho stává jen obtížně hořící smradlavá nafta.

  4. vidoulsky napsal:

    Musel jsem to napsat takhle, nepovoluješ další komentáře.

    • Mirka napsal:

      Zanechala jsem jen šest vláken, zkusím to přehodit třeba na sedm. Pro příště.

      • vidoulsky napsal:

        Díky Ariadné!

        • Mirka napsal:

          Její jméno mi nepřináleží, Lechu.

          Do svých vlastních nití jsem vmotaná tak, že už se z nich nejspíš nikdy nevymotám. Sama upletla jsem si na sebe pavučinkovou past.

          • vidoulsky napsal:

            Svatá pravda, každý si své klece pleteme sami.

            • Mirka napsal:

              Dneska mě napadlo (není to bez souvislostí), že si nechám zprovoznit televizor. Dívala jsem se na nějaký přehled, program – tolik kanálů. Mám ale divnej pocit, nejspíš strach. Nevím vlastně z čeho, nějaké reklamy mě přece nemůžou dostat, ale mám z tý televize prostě strach. A zároveň mě láká, ten svět, co ho už neznám.
              V ložnici mám takovej obrovskej odloženej televizor, nikdy jsem ho nezapnula, ani nevím, jestli funguje, chci to ale zkusit. Jenže ta představa, že si ten svět k sobě připustím, do své vlastní ložnice…

  5. vidoulsky napsal:

    Nedělej to. Televize je limuzína do obyčejnosti.

    • Mirka napsal:

      Máš pravdu. Mám obavy, že když to jednou spustím, už to nezastavím.

      Počkám, až se pro mě televize stane vláčkem (sockou) do nevšednosti. Mám ale nepříjemný pocit, jako by se ten čas vlezle blížil. Dochází mi moje pověstná energie, která nabíjela nejen mě. Snad dochází jen dočasně. Věřím, že jen dočasně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s