Náš kousek světa

Ačkoli se vyhýbám jakýmkoli rituálům jak jen to jde, prožívám tu dnešní inauguraci, chvílemi až dojatě.

I taková jsem.

Vidíte se tam?

Ještě se tu dojemně točíme.

Advertisements

16 comments on “Náš kousek světa

  1. Mirka napsal:

    Dostala jsem dneska dárkem nové koště.

  2. Zdenka Polackova napsal:

    Nové koště dobře mete!!! (to k tomu koštěti). I já jsem (prostě k neuvěření) prožívala tu inauguraci chvilkami také dojatě. Možná je to dojetí z rituálů, kdo ví……Zdraví Zdena Poláčková, snad nastálo už v zemi české

    • Mirka napsal:

      Vítej Zdeno!

      To nové koště jsem dneska recesně dostala k dnešnímu MDŽ. Nevím, jestli s ním někam doletím, možná se s ním ani nikam nedometu.
      Tvůj úžasný vstup na můj blog ve mně evokoval vzpomínky na oslavování v naší fabrice. Ani vlastně už nevím, co jsme tam vyráběly. Letecké motory?

      Co vyvolalo moje dojetí, vím. Napíšu o tom někdy později, teď jsem v láskyplném zajetí čtyř dětiček.

      • Mirka napsal:

        Dětičky usnuly a já pořád vím o všem, co vyvolalo ta moje dojetí. Jenže to nějak nemůžu napsat.

        Je to i o tom pohybu Sluneční soustavy i o středověkém korunovačním sále, o historických mýtech i o mýtech dneška. Je to i o víře v člověka, navzdory.

      • Zdena Poláčková napsal:

        Letecké motory to, myslím, nebyly, na to byla tehdy zkratka jiného n.p. let. motor. – tedy Motorlet (dříve Waltrovka), ta naše zkratka byla ZPA – Závody průmyslové automatizace, vyráběla se výpočetní technika (!) a přístroje pro automatickou regulaci a řízení – nikdy jsem žádný z těch produktů neviděla (třeba mi to mohlo obohatit život, nemohu posoudit). Ale byla to doba mého mládí a nežehrám tedy, svět je totiž neustále báječné místo pro život, dokud žijeme……..

        • Mirka napsal:

          Proto jsem „vyráběly“ napsala tvrdé y. Já si vzpomínám jen na produkty vedlejší, přivydělávací – kovové stolky se skleněnými deskami apod.

          Já tam byla jen necelé dva roky, ale i tak to byl pro mě mocný zážitek.

          Po fabrice není ani stopy. Jezdím občas kolem.

          • vidoulsky napsal:

            Jediné stopy zůstaly na kalhotech po rozmrzlé slepici. Ovšem stopy nesmazatelné. Vyprávím to zcela anonymně – málokterý příběh má takový úspěch. Dokonce jsem to někde četl nebo viděl v TV, ovšem Tvé podání je bezkonkurenční.

  3. ratka napsal:

    abych se přiznala tak nevím co to je. možná jsem to kdysi slyšela… ale nepamatuju si. ten točící se obrázek je moc hezky.

  4. Zdenka Polackova napsal:

    Já také nevím, co to je, ale ten pocit, že se někam řítíme, by ve mně vyvolával pocity s paralelou s naší sluneční soustavou, i to by to mohlo být, není-liž pravda…….

    • Mirka napsal:

      Je-liž.

      (Zmátl Tě trochu komentář Ratky.)

      Zatím se ale, myslím, Zdeno, nikam neřítíme. Jen pomalu směřujeme ke konci. Slunce nevyhasne, jak by si člověk mohl pomyslet, ale spálí nás. Jestli ho Korejci nepředběhnou.

  5. alena napsal:

    A me zase napadlo -A prece se tocí- Mám neco podobného jako tapetu na mobilu ;-)

    • Mirka napsal:

      A my se točíme s ní, až se nám z toho hlava někdy zatočí.

      Nanesla jsem si masku z lógru, v půli stopla „Svěrací kazajku“ a šla si tu masku do koupelny smýt. Zapomněla jsem ale mezitím na sebe, strašidelnou v lógrovém nánosu a když jsem pod vlivem toho filmu spatřila svůj odraz v zrcadle, prožila jsem po vteřinovém úleku závrať štěstí, že si tu masku můžu smýt a že pod ní objevím svou živou tvář. Navíc lógrem vyhlazenou.

      Úžasnej život, úžasnej svět. A tolik šancí!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s