Bez ostnatých drátů

Střešní okno pokrylo bílo. Ani kousíček šedé oblohy, natožpak slunečné modro. Stejně ale to tu všechno nikdy neprodám a neodstěhuju se do teplých krajů za sluncem, kde jsem se nejspíš měla narodit. Jenže já se narodila tou pražskou Češkou a tohle si už neodpářu. Myslím si o sobě, že jsem dobrodruh, ve skutečnosti jsem ale nejspíš konzervativní patriot.

Otevírám okno, dotýkám se dlaní březnového sněhu. Vdechuju svěžest, která mě probouzí, ale netěší.

Ani na tu z nejpříjemnějších sjezdovek by mě nikdo nenalákal, i když jsem lyžovala odmalička, ani nevím vlastně proč. Až na běžkařské procházky v osamělých stopách hor za slunce, s termoskou horkého punče, co provoněl ticho lesa, nemám jedinou vzpomínku na pocit rozkoše z jízdy na lyžích. Tuhle adrenalinovou rozkoš znám jen z vyprávění. Třeba od kamarádky Katuš, která se zrovna teď jak malé dítě těší do italských hor.

Zato ranní procházky rozehřívanou pláží, návaly zajíkavého štěstí…

Myslím na Kati v Barceloně, na Kati, která nám tu chybí, a která se možná právě teď prochází svou pláží.

Stýská se i kocourkům a kočičkám.

Stýská se i kocourkům a kočičkám.

André si sehnal brigádu, vydělává na cestu za láskou.

Tihle úžasní noví lidé už nikdy nemůžou pochopit neskonalé štěstí svobody, která nám ve světě za ostnatým plotem, který z nás udělal nesmazatelně poznamenané tvory, bolestně chyběla.

Matěj učí na universitě a hraje divadlo v Paříži, Martin s Lety a dětmi žijí v tuhle chvíli Africe, Aleš točí na rozličných kontinentech světa.

Myslím na sebe devatenáctiletou, černou pasažérku ve vlaku na Slnčev brjag. Na dobrodružné jízdy za mořem, bez peněz a bezevšeho.

Advertisements

24 comments on “Bez ostnatých drátů

  1. kaschika napsal:

    Co slovo, to můj naprostý souhlas, od „odměřenosti“ ke sjezdovkám všeho druhu, až po tu svobodu (slov i kroků)…

  2. annapos napsal:

    Vážit si samozřejmostí, by bylo nesmyslné, tolik jim to přeji, to pro nás tehdy, tak nesamozřejmé, ne že bych do svého kruhu chtěla zahrnout i vás Mirečko, prožijete jistě ještě mnoho krásných zlatých pláží.

    • Mirka napsal:

      Ačkoli jsem snad nikdy nevyslovila větu ´Měl by sis vážit´ (k tomu si každý nějak musí dojít sám), vážit si samozřejmostí je pro mě už dlouho samozřejmostí. Vážím si i toho, že dýchám, Anno (krásné jméno).

      I když takové dýchání to není jen tak a možná to ani správně neumím. Před pár dny mě André vyzval k společnému dýchacímu cvičení a bylo to, jako bychom si dali spolu panáka a to pořádně silného. Euforie pronikala nám až do konečků všech prstů.

  3. vidoulsky napsal:

    Tvé vzpomínání mi připomnělo ten starý vtip, který naprosto lapidárně vystihoval naši situaci i se všemi metavýznamy.
    Na hranicích, u ostnatého drátu, stojí chlapeček s tatínkem:
    „A tatínku, kdo to žije za těmi dráty? No přece my, chlapče…“

    • Mirka napsal:

      Diskuse, co se vedou na netu, často spadají do neuvěřitelně stupidních komentářů, ve kterých brutálně hloupá vulgarita vládne nad intelektem. Na tyhle komentáře nelze reagovat, lze jen žasnout.

      Když na něco podobného narazím pod nějakým článkem, který mě zaujme, pokaždé si vzpomenu na tu zadrátovanou dobu a jsem nakonec ráda i za ně.

  4. Vojta napsal:

    Samozřejmě autorka příspěvku dobře ví, mrcha, jak neuvěřitelných – až skandálních – historických drzostí, a politických překrucování se dopouští….

    Asi ani neviděla ČS(SR) inscenaci ‚Sny o Zambezi‘, a s úspěchem – bez ohledů na Afričany – si dovolím zapochybovat, že autorka Mirka ví, t.j. neví, kde Zambezi se nachází, kde leží říčka ta…, a proto asi provokativně (snad tomu nemůže věřit, proboha) komolí a kolomí historický fakta, a v podstatě provokuje (jestli ve jménu globálního kapitálu či CIA, či nějakýho jinýho kýho výra – to nevím)!

    Zde rozhodně nemohu souhlasit, však ani něžnou rukou cenzorovou nemohu výše uvedený – skandální – ‚příspěvek‘ odstranit…

    A to je snad tedy dobře!?

    • Mirka napsal:

      Teskníš po svém čase, Flamendře.

      Ačkoli se československým filmům z let sedmdesátých a osmdesátých zbaběle vyhýbám jak čert kříži (vyvolávají ve mně těžko snášené, těžko popsatelné pocity), už si drama Dreams About Zambezia dramaticky stahuju.

      A večer, až skončím svoje pochůzky, namačkám si citrón do vodky (bez ohledu na množství cukru, co v sobě skrývá) a naservíruju si k tomu filmu dobový drink.

      Návštěvy dneska nepřijímám.

      • Mirka napsal:

        Tak jsem si Sny o Zambezi doopravdy pustila, Vojto. Vydržela jsem, hrdinka, svědectví falše doby až do konečných titulků.

        Normalizační dílka nás, nevinné, připravují i o zaslouženou nostalgii.

        ***

        V Zambezi se tedy Oldřich Kaiser neošplouchnul a ani já se asi neošplouchnu. Ne, že bych se bála krokodýlů, ale naší provincií Bié protékají řeky jiné. Kwanza, Luando, Cuemba se svými obrovskými vodopády. U nich, věřím, se i já osvěžím.

        • Vojta napsal:

          Tak některé příspěvky-komentáře jsou čistou a čirou literaturou, ‚psychologií‘, osobní zpovědí…

          jiné zase příspěvky…. Ach jo

          Snad mě ZDE – tedy tady a teď -nebudeš snad bičovat za to, že fakty fakt netuším, o čem přesně jsou ty tvoje ‚Maliny ze Zambezie‘ (či sny) .. Literatura je literatura, asi tak jako touha po-něčem dávném, neviděném a neslýchaném, je to provokace (KGB), stříbrný vítr od Šrámka, Mejdan v hotelu Ritz, je to sebe-vražednej H., co to je? Čert ví…
          Zambezi, Kaiser, Ty Kočky a Tvoje, na Zahrádce, já ty kočka, a taky Tvoje mrtvý psy…
          to vše (snad) nějak ‚jistí’… ale co vlastně jistí, to nikdo neví… snad tu normalisaci… alespoň doufám…

          Krásnej film (to byl) a basta!

          O svobodným cestování byl (a je) ten film…. jak to bylo tehdy za Jana Husa báječný…

          (Pasoliny drž Hubu teď, na chvíli!)

          Hele Basta!

          (hlavně Oldřich)

          a přestaň politicky provokovat, a říkat, po čem se mi má stýskat anebo nestýskat…

          (a nebo nebudu hrát)

          V

          • Mirka napsal:

            Změkčils normalizaci měkkým s, dobře. Uveďme tedy vzájemné vztahy do souladu s přijatými normami.

            Dneska přispěju v pořadí 1 717tým publikovatelným příspěvkem. Přispívám si i nepublikovatelnými pod značkou soukromé. Tam ale o Tobě nepíšu a o sobě taky vlastně ne. Tys pod značkou veřejné a já taky.

            Dneska si pod značkou soukromé napíšu adrenalinový (jak netypické pro mě) článeček o ubohosti povah a chování jistých zoufalců, o kterých jsem si naivně myslela, že takoví už dneska neexistujou.

          • Mirka napsal:

            Hraj.

            Kdybychom si přestali hrát, mohla bych mocně pocítit světa beznaděj a nevěděla bych, co s ní.

  5. Mirka napsal:

    Dneska jsem otevřela oči a okno nebylo zasněžené, na stromě u sousedů seděli tři ptáčkové, každý jiný. Poznala jsem jen hrdličku.

    Brzy budeme zase i za deště sedět pod slunečníky.

    I  za deště.

    Nebo ležet s úžasnými dětmi v parku, třeba.

    • Mirka napsal:

      Já se ráno účelově probírala digitálně zachycenými okamžiky nedávno minulých let, zastesklo se mi po Vanesce, Jardelkovi a Loance a narazila jsem při tom na tolik úžasných momentů, které ve mně vyvolaly pocity, vzpomínky, co by bez těch fotek už možná nadobro zůstaly zasunuté bůhvíkde.

  6. Vojta napsal:

    Alena mi jednou říkala – jestli to pochytila od nějakýho profesora to nevím – že vše co si dokážeš představit, tak v nějaké formě ve vesmíru existuje. Jsou zde však různé hladiny zhmotnění a ‚individuace‘. To k těm zoufalcům… (To jsi jako myslela mě???)….

    Když jsem psal výše uvedený příspěvek, tak jsem ten příspěvek psal s jistou dávkou recese, sebe-ironie, taky jistými ambicemi na to literární ‚šviháctví‘. Aby to nebylo jen samé: Napsalas to krásně Miruš, já mám taky takové krásné uši jako ty máš uši, atd… Na film jsem byl v okamžiku psaní upamatován jen velmi matně, jako na jakousi propagační moralitu, to ale nemohu soudit, já to včera nesledoval… Ani, že tam je ten zatracenej Kaiser jsem netušil….

    Klidně se směj, Pasoliny, Ty jeden proroku, a do proroků mi nadávej!

    Co se týče těch ‚soukromých polí‘, tam je právě ten zakopaný pes…
    To je přesně takovej ‚škrob‘ (to mě teď napadlo – dobrý ne?)
    jako: Tři hodiny, deset let, co já vím, na duši diskutuješ – príma, samý úsměv, láska… a pak zčistajasna ‚zázračnou pravdu vyjevíš‘: „Mohu být k tobě teď na chvíli upřímná?“ (vždycky idiot, namyšlenej malej kokot, zoufalec atd.).

    Tak o čem tady vedeme řeč? Blog si nehraje na velikou literaturu, ale jisté ‚odstíny šedi‘ jsem si tady dovolil nalepit, bych, kocoure, Tvůj blog oživil a rozpohyboval…jaks mě k tomu sama vybídla. Jednou boříš normy Ty, ale vymknu-li se třebas i Já z Tvé představy o dokonalém ‚komentáři-krasavci‘, tak hned půjdeme žalovat někam ‚do soukromí‘!?….

    S pozdravem V

    • Mirka napsal:

      To tedy ne, to jsem nemyslela těmi zoufalci Tebe, Vojtěchu, jak zcela jasně vyplulo z mého komentáře, nepozorný rozohněný čtenáři.

      „Dneska přispěju v pořadí 1 717tým publikovatelným příspěvkem. Přispívám si i nepublikovatelnými pod značkou soukromé. Tam ale o Tobě nepíšu a o sobě taky vlastně ne. Tys pod značkou veřejné a já taky.“

      Šlo o zoufalce docela jiné, jiné až diametrálně.

      Já dokážu přece rozeznat dávku recese i Tvojí sebeironie, literární šviháku.

      S tou vyjevenou pravdou ale, že Ty sis mě s někým popletl? Kdes přišel na ta slova v závorce?

      • Vojta napsal:

        Šlo o obecné psychologické linie…
        Slova v závorce jsou potom jakýmsi ‚karikaturním zesilovačem‘!
        Jasan!

        • Mirka napsal:

          Svými karikaturními zesilovači můžeš ale nebezpečně mást. Tedy ne mě, Vojto, Tebe já znám, ale náhodného čtenáře třeba.

  7. Vojta napsal:

    No jó nó… Složitej a těžkej úděl mají tihle blogéří… Tak až zase jednou budu dřepět někde v kostele, já tu Zrávas Marii – za Vás, za blogéří (nevím zdali v tyto švarné šiky sám sebe teď tedy zahrnovat taky – hrozí totiž krvesmilstvo!), za čtenářky náhodné – ještě nějak (snad) dohromady dám… So Smile!

  8. Mirka napsal:

    Já místo abych se zabývala počítačovým úřednictvím a splnila si tak úkol dneška, hledala jsem právě vznik a význam slova „zvojtit“.

  9. Vojta napsal:

    To si piš! Máme papeže, sláva, sláva, třikrát sláva….

    Prej-že argentinskej pajoner, moje hříchy napravěj….

    Můžeš mu zamávat americkou vlaječkou Ty taky…

    Ať je ve Ve Vatikánu – konečně – po kolikáté už – ta správná americká ‚prdel’… (bože, bože)

    Ach jo!

  10. Vojta napsal:

    zase nevykouřily mě, tak jsem zklamanej

  11. Mirka napsal:

    Když doplníš při komentování i URL, adresu Tvého momentálně pozastaveného blogu, tedy

    http://www.speff-langers.blogspot.cz/

    budeme se moct k Tobě snadno dostat a počíst si třeba o Karkulce.

    U posledního komentáře jsem Ti to na ukázku doplnila.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s