Dělání, dělání, všechny smutky zahání

Včera jsem narazila u Ratky, četla jsem, přiznávám,  jen náhodně některé komentáře v diskusi „o radosti z práce“ i na komentář Rulisy:

Nejhezčí film o potřebě radosti z práce: Vratné lahve. :-)

Po dojemné komedii o obrovské člověčí bídě, tedy ne o bídě  finanční, ale o bídě z prázdnoty vlastního života bez lásky, vášně a přátelství, o citovém vyhoření a zoufalé snaze za každou cenu to prázdno něčím zaplnit, jsem musela jít z kina rovnou na panáka.

Smutně zoufalý a velmi špatný bývalý učitel ve skutečnosti nepotřeboval radost z práce, potřeboval radost jako takovou, radost ze života, radost jakoukoli. Potřeboval se zaměstnat čímkoli, jeho domov ho ubíjel, zvolil si chybně životní poslání.

Zároveň včera jeden nejmenovaný můj syn mluvil o strašné nudě a pocitu zmaru při natáčení bezduše ubíjejících dialogů seriálů a druhý nejmenovaný syn o podvodech na lidech, kterým je prodávána za hříšné peníze jakoby kvalita a luxus v jedné pražské pobočce zahraniční prosperující firmy, kde si chtěl jako brigádník něco vydělat, ale kde se svou povahou nemůže vydržet.

Advertisements

14 comments on “Dělání, dělání, všechny smutky zahání

  1. André Langer napsal:

    Moc hezký.

  2. Mirka napsal:

    Na Google+ mezi Robinsonem a mnou:

    R:
    Otázkou je co je málo nebo hodně peněz a co je práce a co odpočinek. Faktem však zůstává, že dokud jsou slova, jsou i šanony a složky našeho myšlení.

    Já:
    Co je málo a co hodně peněz, to je vskutku ryze individuální. A i jeden sám mívá v tom často nejasno.

    Záleží samozřejmě na přístupu k práci. Proto já ve vztahu k výdělečné činnosti nepoužívám slovo práce, ale zaměstnání.

  3. ratka napsal:

    Pamatuju si Mirko jak jsi psala o tom filmu, jak byla jeho žena příšerná. že tak příšerná žena ubije každou radost.

    taky mi topřišlo dost příšerné. nejen ta žena ale i ten způsob života obou hlavních protagonistů… prázdnota i v radosti. i ve smutku. děsivost. mě přišel ten film hodně děsivý…

  4. ratka napsal:

    a že mladí lidé přicházejí o iluze je normální. přijdou o iluze a nahradí je… žitím.

  5. Witch napsal:

    Protože dělám i doma, aby moje pozice fungovala, ale je to smetáno ze stolu (když potřebuju náhr. volno, musím to doložitelně odsedět v budově), musím dělat, i co mé funkci nepřísluší a za chyby v této přidané práci je mi snižována jediná roční odměna, „nárokovaná“ právě výčtem aktivit mimo běžnou agendu, asi bych opravdu měla brát víc, než podprůměrnou mzdu.

  6. zarox21 napsal:

    Prázdnota je děsivá. Procházím si jí ve vlnách. Nutně si musím neustále vytvářet nějaký program, být vděčná, že mám práci, že to může kdykoliv skončit, na to raději nemyslet a snažím se hledat na každé činnosti něco pozitivního. Je to čím dál těžší.

    • Mirka napsal:

      Bojím se napsat, že jsem ještě zatím nevešla do chrámu prázdnoty, nepřekročila práh do děsivé temnoty, tvořené snad zhacenými plány, zborcenými hodnotami, ztracenými sny, samotou. Když totiž něco takového napíšu, hned mám jednou nohou nakročeno.

      Ačkoli mým podvědomím nejspíš vládne tíseň, úzkost z nebytí anebo snad i právě proto, k pocitu radosti mi stačí docela málo, vlastně skoro nic.

      Jen já, vzduch, slunce (a když je k tomu i sklenka dobrého vína!). Ale vlastně to možná ani tak docela málo není, je to kus mojí Země a vědomí nefalšované lásky mých potomků a nejen jich.

      Veškeré svoje činnosti se snažím omezovat na nejnutnější minimum, abych si mohla jen tak spočívat a bavit se svou myslí. Nečinnost mi přináší pravděpodobně stejný pocit naplnění, jako někomu dělání.

      Nemám strach ze života, dokud ho ho můžu žít. To jen s faktem že skočí, se nějak nemůžu srovnat.

      Za tímhle konečným prahem tuším to nejděsivější a nejnekonečnější prázdno, kde mi i láska těch, co zůstanou na Zemi bude k ničemu. Nejspíš.

      Přeju Vám, Zarox, co nejméně vln prázdnoty. Tahle prázdnota, to je jen pocit.

  7. zarox21 napsal:

    Určitě je to jen pocit. Ta opravdová je snad daleko, ale právě při omezování činnosti na minimum se mi pořád nedaří dostatečně se radovat. Pořád mám pocit, že bych měla někde něco dělat nebo udělat, snad je ta bezradnost jen přechodná. Snad ta chvíle zrání nastane. Snad se to naučím. Díky

    • Mirka napsal:

      Tenhle pocit „že bych měla někde něco dělat nebo udělat“ musím i já tu a tam zahánět, ne že bych tomu pocitu podléhala, vím, že nepramení z mé podstaty, ale že pramení pouze a jen ze všeobecného mínění o tom, že nečinnost ubíjí.

      Mně nečinnost tedy rozhodně neubíjí, ale každý jsme jiný a někoho třeba opravdu ubíjí a než se nechat ubíjet nečinností, je lepší být činný.

      Nejlepší je nechat dění volný průběh, ale hlavně se nenechat zviklat všeobecnými názory a vycházet jen z vlastních pocitů a potřeb.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s