Něco utlouct, nechat zkvasit a vypít

V pátek večer, když Vojta zaťukal na okýnko, ať jdu s ním i Járy Božím na vínko, uspávala jsem právě čtyři dětičky, které během čtyř dnů a čtyř nocí postupně dostával jakýsi vir. Nemoc měla průběh sice rychlý, leč pro všechny zúčastněné náročný a vysilující.

Když jsem dnes dopoledne „osaměla“, tedy zůstala bez dětiček, pocítila jsem sice okamžitě absenci ničím nenahraditelných doteků dětské bezvýhradné lásky, ale zároveň i úlevu, že jsem svobodná, že si klidně můžu hrát, tedy psát na počítači, aniž by při tom na mě celý ten sladký roj visel.

Zároveň jsem dostala chuť na nějaký relaxačně očistný long drink, taky abych náležitě vyrovnala tu kopřivu.

„Něco utlouct, nechat zkvasit a vypít – toť počátek veškeré kultury,“  napsal mi onehdy Milan Lech Vidoulsky a tak jsem chodila kolem toho tlouku, ve kterém skutečně nějaký ten alkohol z nějakého kořene angolané vytlučou a přemýšlela, co bych v něm utloukla.

Nemám ráda věci, co leží ladem.

Nemám ráda, když věci leží ladem.

Nakonec jsem to vzdala, svěřila se svému neregistrovanému partnerovi

(Bojuju tímto za registrované partnerství heterosexuálů!)

se svou touhou, trefila se i do tuh jeho a tak sedl do auta, aby nakoupil to, co nejsem schopna utlouci.

A Velká Noc může začít.

Zákoutí.

Zákoutí. Tedy zátiší.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s