Rodinná konverzace

Přijeli z nákupu, taky auto u pumpy vyčistili a připravují oběd. Otec a syn.

„André, dones mamince do vany aperitiv.“

Já v duchu: „Ježiš!“ nahlas: „Nelekni se…“

„Jako by mě mohlo ještě něco překvapit,“ podává mi sklenku André.

A pak z kuchyně slyším odpověď na nevyslovenou otázku:

„Leží tam v ňákejch chaluhách.“

Reklamy

9 comments on “Rodinná konverzace

    • Mirka napsal:

      Děkuju za odkaz, M. Lechu, i za milou poznámku o leknínu. Vždycky si ráda přečtu průvodce. Kdybys chtěl vyrazit, naše chalupa – vaše chalupa. Leknínů tam bývá celé jezírko. I sladkovodních chaluh.

      Já ale, vyučená průvodkyně, Prahou přes románský sloh, gotiku až po baroko a kubismus posedlá, nikde jinde po pamětihodnostech cíleně už nechodím a hradům a zámkům s turisty se vyhýbám jak čert kříži – v dětství – co neděle, to jeden zámek s přednáškou. Naštěstí tu častou nudu kompenzoval řízek v hospodě a točená kofola.

      Jen když mě někdo pozve na svůj vlastní zámek, přijdu ráda. V posledních letech se mi to stalo dvakrát. Jednou ve Francii a jednou v Čechách.

  1. Sedmi napsal:

    hezky sis to zařídila :)

    • Mirka napsal:

      Já vím, Sed, a jsem tomu šťastná. Někdy, když si čtu o mužích, jak o nich tak někdy ženy píšou…

      Nebylo to ale cílené. Jen jsem prostě taková a jiná být nechci a tak si mě nacházejí jen ti správní lidé.

  2. Mirka napsal:

    Sedíme na rozkvétající zahradě s přilétajícími včelkami, já a André, zase před tím obědem (A. skočí pro něco do vietnamsko-thajské restaurace) a André říká:

    „Poslední dobou se nějak nerad bavím s lidma. Každej se nějak nespokojeně tetelí a jen spoléhá na něco do budoucna a přitom to krásný je přece teď a tady. Včera jsem hrál v lese (Ďáblickém – pozn.aut.) a pak jsem se jen díval na měsíc. Dívám a se dívám a pak…já nevim…“

    „Já vím,“ odpověděla jsem.

  3. Vojta napsal:

    Mirko, díky za Hlavsy Mejly a Hejly….

    Tvým blogem tedy má téci ta míza pravá, organická a taky snad že teče – aktéří – zpěváci toulaví….

    Taky tedy Suchý Jirka Semafor před lety zpíval: My jsme jen / zpěváci / zpěváci toulaví….

    Tak tu sedím na tom pódiu Tvých stránek, se svými strázněmi i svými Rum-uny, co Rum-u píjou t-uny…

    Se svými – sakra – konverzacemi taky.

    Já ostatně Rum nep-iju – leda toho Metuzaléma, co přijel z Jeruzaléma – Bože, já jsem ale —-nej…!

    • Mirka napsal:

      Falešnou notu nezazpíváš, Vojtěchu.

      Já si nestát za životním přesvědčením, že všechno je, jak má být, napsala bych:

      škoda Tvého hlasu.

      Jenže slovo „kdyby“ pro mě neexistuje.

      Zase ptáci zpívají jarně divoce a my si ještě taky zazpíváme. Až se hory začnou převalovat.

  4. Vojta napsal:

    Ale, ale… jestli si moje „zpívání“ tak trochu ne-idealizuješ…?

    Možná, když se ‚vyladím, tak zpívám relativně dynamicky ají čistě, což ovšem není pokaždé…
    Jinak… jaká ‚škoda‘? To jsem se měl producírovat a peněžit v nějakej televízi snad!?
    Přeci jsem chodíval do smíšenýho sboru – dosti renesance a spirituály taky – tam bylo vše tak krásný – zpívání i ‚vztahy‘ – z dnešního pohledu až nepochopitelně! No vlastně tedy – bylo, bylo to krásný, než to náš ‚kapitán‘ a můj dlouhou dobu dobrý druh a kumpán X doslova ‚pojebal‘ (šlo tehdy o jednu sboristku – ne až tak o vlastní ‚jebání‘ – to se bralo s radostí a v dobré míře – šlo o to, co pro zainteresované zcela nečekaně, právě v tomto případě následovalo….)
    Materiál jistě na povídku, ale zase jen na povídku ‚do šuplíku’….

    Jinak s tím hor převalováním – s úsměvem trochu posmutnělým – souhlasím….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s