Zázračný svět

Ráno. Z patra schází krásný mladý muž a mě nemytou a nečesanou, do hader vmotanou, políbí, pevně obejme a podrží v tom životadárném obětí. Nával štěstí.

Žádný sen. Moje realita.

Večeřeli jsme včera s Andrém ve dvou u malého stolku pod třešní. Já ve své houpačce. A zůstali jsme, dokud nás chlad nepřiměl vrátit se do domu.

Povídali jsme si, o zázracích přírody, o tom, co člověku stačí ke štěstí. André říkal jednu krásnou myšlenku za druhou. Moje občasné „sociálně strukturární materialistické“ strašení krásně smetl svými přesvědčivými argumenty. Ty jeho věty by se měly tesat do kamene a svět by se jimi měl řídit.

Řekl i: „Když jdu po ulici a usmívám se na lidi a oni se taky usmějou, je to skvělej pocit.“

TřešeňJeště před pár dny to byly docela holé, jakoby uschlé, větvičky.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s