Maria Camila a Diego

V našem živém domě v Kobylisích se vystřídalo za léta, co ho obýváme, už hodně zajímavých nocležníků. Nejen našich kamarádů a kamarádů našich synů a dívek našich synů, které byly zatím jen tři, pro každého jedna,  neboť „vešly k nám a už neodešly“, ale někdy i docela podivných lidí, ke kterým jsme přišli nějakou náhodou.

Já třeba nabídla na týden nocleh jedné mladé osamělé ženě z Ostravy, se kterou jsem se náhodně potkala na Francouzském institutu, a která pak u nás komplet za naše peníze celé dlouhé měsíce a žila a žila by tu nejspíš dodnes, kdybychom ji téměř násilně nevystěhovali, i když i ona byla zajímavá, stejně jako všichni naši přechodní spolubydlící.

Bylo to něco na způsob, jako bychom si platili denní živé divadlo.

Jednou u nás bydlel i jeden náhodný stopař, stopařů jsme vozívali a vozíme nejen naším směrem, ale i tam, kam si řeknou, desítky, tedy spíš stovky. Tenhle, co u nás přespával pak týdny, se vydával za opožděného studenta režie a možná tomu tak i bylo, studoval prý někde v Polsku, ale byl to i podvodníček, který z našeho domu šel prý rovnou za katr. Zajímavý svými příběhy ale rozhodně byl a tak jsme mu odpustili i tu ukradenou dýmku a nejen ji.

Taky u nás dlouho bydlel jeden Ital, který předtím dlel na nějakém ostrově s mnichy, a kterého z Itálie přivezl Martin. Uměl skvěle připravovat kávu, ale já si ho pamatuju z jednoho Mikuláše, kdy Aleš donesl z nějaké reklamy spoustu balónků a když je Mikuláš s čertem a andělem Andrému předali, vyprázdnili jsme pokoj a všechny ty balónky nafukovali a nafukovali, bylo jich nekonečně, André v nich plaval jako ve vodě a balónky praskaly a stejně jich byl pořád celý pokoj.

Kamilu a Diega přivezl na oběd do letní vily von Pisarowicz v Rodi Oleg.  Oslovila ho Kamila, aby mu nabídla ručně dělané zajímavé šperky, které s Diegem vyrábějí a prodávají a díky tomu si můžou kupovat cannabis a cestovat po Itálii na kole, i když jsou z Columbie.

A protože svatá Magdaléna je stejného ražení jako my, jen se usmívala a vůbec nic nenamítala, když jsme jí, bezbranné, své dva naše Kolumbijce nastěhovali do jejího salónku i s jejich pejskem, kterého si přivezli z Říma a tam mu neuvěřitelně dali jméno Víno. Vlastně jim to i sama Magdaléna nabídla po bujarém flámu, kdy nám s přibývající nocí čím dál tím fantastičtěji Kamila zpívala.

I Kamila s Diegem s námi nezůstali jen tu jednu noc, ale nocí osm a zůstali by jistě ještě mnohem déle, kdyby Diego s citlivostí nepřiměl Kamilu, kterou náhle zasáhl šíp Amorka nežádaným směrem,  k odchodu. Nejspíš ještě i dnes spí oba i s křížencem Vínem v jámě na pláži, kouří marihuanu, vyjídají škeble,  loví ryby a opékají si je na ohni.

S Magdalénou v zeleném.

„Al mes en Praga!“