přesně takovýho kocourka jsme si předloni pořídili, možná byl trošku bělejší, ale krásně chlupatej, dostal jméno Boříček. Když se jednoho dne nevrátil, obrečeli jsme to všichni. Pár dní nato jsme u sousedů objevili mezi pěti obyčejnými koťaty jedno Boříčkovo. Zrazavobílej chlupatej kocourek. Soused říkal, že náš kocour tam chodil jako domů a je určitě jeho. Tak máme doma druhého Boříčka a jsme zase šťastný
🙂 my to s kočkami máme speciální. Naši psi kočky nesnášejí, ale jedna toulavá si u nás schovává malé. Vlastně už to je dcera, možná vnučka té původní. Přece jenom jsme u lesa a frekvenotvané silnice a místní psi se občas volně proběhnou… Když i naše děti byly menší, bývala to velká radost. Krmilo se to, mazlilo, ošetřila očička, někdy jsme stihli i odčervení. Pak přišla máma, mňoukla, vztyčila ocas a všechno to odpochodovalo v řadě kamsi do louky…
S tou naší divokou kočkou je to podobné. Akorát, že ta přijde, porodí, odkojí a koťátka nám tu nechá.
Je to radost, tohle plození. Když se z vajíčka vyklube kuřátko…atakdále…
Už získala totální závislost. Koťata na Loan, Loan na mně a přibyl k tomu Marko. Padnou-li všechna ta mláďátka únavou, odreagovávám se erotickým románem „Padesát odstínů šedi.“
Zrovna padla všechna na zahradě a v tuhle chvíli tam začala kdákat slepice. Myslím že půjdu a zastřelím ji. Kuší na kance.
Pražská Češka 
přesně takovýho kocourka jsme si předloni pořídili, možná byl trošku bělejší, ale krásně chlupatej, dostal jméno Boříček. Když se jednoho dne nevrátil, obrečeli jsme to všichni. Pár dní nato jsme u sousedů objevili mezi pěti obyčejnými koťaty jedno Boříčkovo. Zrazavobílej chlupatej kocourek. Soused říkal, že náš kocour tam chodil jako domů a je určitě jeho. Tak máme doma druhého Boříčka a jsme zase šťastný
I my si, Jaru, myslíme, že jsou to prapotomci našeho (v celé historii a histerii našich koček) nejmilovanějšího kocoura.
Kdyby někdo měl zájem…?
🙂 my to s kočkami máme speciální. Naši psi kočky nesnášejí, ale jedna toulavá si u nás schovává malé. Vlastně už to je dcera, možná vnučka té původní. Přece jenom jsme u lesa a frekvenotvané silnice a místní psi se občas volně proběhnou… Když i naše děti byly menší, bývala to velká radost. Krmilo se to, mazlilo, ošetřila očička, někdy jsme stihli i odčervení. Pak přišla máma, mňoukla, vztyčila ocas a všechno to odpochodovalo v řadě kamsi do louky…
S tou naší divokou kočkou je to podobné. Akorát, že ta přijde, porodí, odkojí a koťátka nám tu nechá.
Je to radost, tohle plození. Když se z vajíčka vyklube kuřátko…atakdále…
ted jsem se podivala na to video…. vysvetlil te holcice nekdo, ze to jsou ziva zviratka a ne plysove loutky?
Už to Loanka pochopila, myslím.
A jak už to tak někdy v životě bývá, koťata oddaně masochisticky běhají za Loankou jako pejsci.
Dneska jsme spolu samy, s Loan, maringotka u Sázavy byla pod vodou a tak její rodiče odjeli napravovat škody.
Panenka si hraje s panenkami. a koťátka jsou v pohodě 🙂
Občas mi spadneš do spamů, Ratko, kdoví proč. Dříve nebo později Tě stejně ale objevím.
Ve skutečnosti Loan ta koťátka „tahá jak kočka koťata“.
ano přesně tak. ta koťátka se cítí jako u vlasntí mámy. bezpečně.
Už získala totální závislost. Koťata na Loan, Loan na mně a přibyl k tomu Marko. Padnou-li všechna ta mláďátka únavou, odreagovávám se erotickým románem „Padesát odstínů šedi.“
Zrovna padla všechna na zahradě a v tuhle chvíli tam začala kdákat slepice. Myslím že půjdu a zastřelím ji. Kuší na kance.