Jediným řemeslníkem jsem byla od jaktěživa já

S mužskými a ženskými rolemi budovatelský socialismus ve sféře práce značně zatočil. Jeřábnice, soustružnice – stačí oblíknout montérky a je to. Mužné zaměstnání žen zamíchalo i s mužskými a ženskými rolemi v domácnosti.

Přesto, že nejsem příznivcem téhle naruby obrácené rovnocennosti obou pohlaví, hrála jsem ve svých domácnostech nečekaně i já více roli řemeslníka než hospodyňky. Dokonce i dřevěnou podlahu jsem se naučila pokládat, chalupu spárovat, celou jsem ji natřela zvenku i zevnitř, byl by to nekonečný výčet řemeslnických prací, kdybych to všechno měla vypsat.

Jednou mi jeden starý horal, co hory nikdy neopustil, řekl, když mě viděl s motorovou pilou:

„Takovou horalku jsem ještě nepoznal!“

Moje něžné ženské síly a um ale na všechno nestačily, taky jsem nikdy neměla dost trpělivosti, všechno jsem musela mít rychle a hned a tak nastoupili i skuteční „fachmani“.

„Kde je pan domácí?“ ptali se marně řemeslníci, kteří cítili potřebu přijímat pokyny od pána domu. Jenže i na pokyny jsem tu byla zas a zase jenom já.

Ačkoli tohle soukromé budování, kdy za člověkem zůstává trvale jeho dílo, přinášelo mi mnohem více uspokojení, než věčný koloběh domácích prací, před pár lety jsem si řekla, že s nádeničinou jednou provždy končím. Že dál nic opravovat a vylepšovat nebudu. Prostě končím! Když si tu bude chtít někdo něco vylepšit, ať si tu klidně vylepšuje, ale já už to nebudu. Je mi tu dobře i bez vylepšování.

Jenže! Snad to rozjel Aleš, co nechal vymalovat kuchyň, opravit fasádu a postavit schůdky na zahradu…

A tak jsem dneska už málem odtahovala skříňky z kumbálku, půjčila si míchačku na lepidlo a začala pokládat ty dlaždice, co jsem po půl roce přenesla ze zahrady pod střechu a ony tam další půlrok ladem zabírají plac. Taky mě napadlo, že bych si mohla půjčit brusku na prkna a obrousit v salonku tu podlahu a nabarvit ji na…na…ale nejdřív by to chtělo vymalovat.

Už v to zase jedu? Už jsou všechna moje předsevzetí, kterým jsem tolik věřila, že jsou konečná, zase v čudu?

Advertisements

4 comments on “Jediným řemeslníkem jsem byla od jaktěživa já

  1. Mirka napsal:

    Ty fachmany jsem musela dát do uvozovek. Příběhy s nimi jsou na několik kapitol.

  2. Liška napsal:

    Jdeš pokládat dlaždice?
    Jako rulisa…

    Jeřábnice – hned se mi vybavila jedna moje prateta, kterou jsem viděla jen jednou. byla jeřábnice. Na severu Čech. Kdysi estébáci jejího manžela umlátili a ona musela dělat jeřábnici.
    Přitom zvukově je to tak hezké slovo, jeřábnice. Příjemná forma. Ale ten obsah je pro mě už vždycky ta teta, která se musela takhle (dojemně?) protlouct.

    • Mirka napsal:

      Zdá se, že je to hračka. Ty dlaždice. Podklad je v kumbálku i v šatničce dokonalý.

      Je to docela zvláštní – vlastně s tím tak trochu bojuju. Jako kuřačka, co přestala kouřit a dostala chuť na cigaretu. Moc dobře ví, že když si zapálí tu jednu…nerada bych do toho zase spadla.

      Ale čtu u Ru, že s zážitky s „fachmany“ nejsem sama.

    • Mirka napsal:

      Smutně socialistický příběh Tvojí tety už od Tebe znám, Liško.

      Co dělá taková jeřábnice na takovém jeřábu já vlastně ani pořádně nevím, ale co mě fascinuje a zažila jsem už i opravdového umělce v tomhle oboru, je bagr.

      Taková jemná hra se strojem úžasné síly. Zručnou bagristkou bych tedy chvilku byla ráda. Vybagrovala bych si rybníček u chalupy a jámu na bazén v Kobylisích a s citem taky jednu cestu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s