Nerovnováha iontů

Včera po ránu se mě zmocnila neznámá nervozita těla.

„Vibruju nebo co…“ a nemohla jsem tu vcelku něžnou, leč vytrvalou vibraci nijak utnout. Navíc mi začalo cukat levé spodní víčko.

Ani psaní na blog mě nezklidnilo, naopak, nějak jsem si rozhodila šablonu a tím pádem i sebe ještě o něco víc. Všechnu tu podivnou náladu umocňovalo řvoucí rádio, které si Martin pustil k uklízení kuchyně a mně do pravého ucha dva šílenci  křičeli, z jistého pohledu vlastně až zajímavé, zhovadilosti.

Martin s Lety a Loan se chystali víkendově na maringotku k Sázavě a já se nabídla, že vyryju žížaly.

A do téhle chvíle zaklepal na okýnko Vojta, že si dáme kafe na zahradě.

Vojta seděl ve své vojtovské pozici pod třešní, pil turka, kterého si sám uvařil, kouřil Davidoff a já podobná přestárlé princezně Koloběžce vyrývala žížaly, lezla po kolenou a hrabala se marně v hroudách, protože všechny žížaly už před tím vyhrabaly holčičky, každá s mými 31% genetické výbavy. Na ty jejich žížaly se chytila i štika z Vltavy.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s