To nejlepší, co tu můžu dělat, je žít

Ambice najít smysl života jsem se vzdala už ve svých dvanácti letech. Což ovšem neznamená, že o smyslu bytí nepřestávám přemýšlet. Jen žádný jiný vyšší smysl nehledám, protože vím, že ho, marnost nad marnost, stejně nenajdu.

Došla jsem v raném mládí, snad v odéru kadidla nad otevřenou rakví táty v chladném kostele, k vědomí, že jsem tu sama pro sebe a že jsem tu proto, abych tu byla šťastná. To jsem ještě netušila, že jedině tak můžu šťastnými učinit i lidi kolem sebe.

Všechny tátovy chvíle, okamžiky, vteřiny, byly s ním v jeho rakvi, věci tu zůstaly. Věci mu byly k ničemu. Věci mi budou k ničemu, zarylo se mi do vědomí, což mi nesmírně zjednodušilo život.

Žasnu nad tím, s jak překvapující rutinou (ve smyslu mechanické, bezduché činnosti) spoustu lidí žije. Jakoby mohli žít i  jiný čas než současný okamžik. Jenže žádný jiný takový čas není.

13 comments on “To nejlepší, co tu můžu dělat, je žít

  1. vimneok píše:

    do kamene tesat 🙂 a pak se jím občas prašit po hlavě 😀

  2. ratka píše:

    bez vtahu k věcem jsem se snad narodila. nikdy to nedokážu mít jinak.

    pro mě to nejzásadnější poznání je propojenost. Jak vidím tak jsem viděna. Jak slyším tak jsem slyšena. Jak cítím tak jsem cítěná….uvnitř a venku jedno jest.

    • Mirka píše:

      U mě je to tak, že k určitým věcem vztah mám a to tak, že docela silný. Bez ohledu na jejich skutečnou hodnotu. Miluju ty předměty. Jsou to nezaměnitelné věci s, pro mě vypovídající, historií.

      Málokdy ale, vlastně skoro nikdy, se mi stává, že bych zatoužila po něčem novém, něčem za výlohou, třeba. Leda snad občas za nějakým účelem něco skutečně nezbytně potřebuju. V tom případě se pak snažím vybrat to nejlepší, co se i po generace dá dědit. Takové věci se dneska ale už snad ani nevyrábějí.

      • ratka píše:

        ja vím Mirko, dá se to číst z tvých řádků jak máš některé věci ráda. i třeba proto že někdo jiný se těch věcí dotýkal.

        mě tato vlastnost chybí. ale například ráda nosím věci které někdo chtěl vyhodit. těší mě, že práce něčích rukou neskončí v popelnici ale je ještě využita. a tak chodím v různých starých trikách a mikinách a kalhotech, které nikdo nechce. mám plné skříně věcí po mých dětech (a nejen) které budu nosit do konce mého života. již léta si nic nekupuju a asi si už nikdy ani nekoupím.

  3. Witch píše:

    Věci… Jsem hromaditel, ovšem osud mi dává za pravdu, protože těm věcem dávám nový život, používám je pro probouzení vzpomínek jiných lidí na jejich mládí a dobu, kterou prošli. A proč? Ve čtrnácti mi zmizela velká část rodiny, dětství. Když jsem později začala hledat kořeny, na které bych mohla být hrdá, dotkla jsem se mnoha nádherných věcí, které potom zase trhnutím opony času a smrtí někam zmizely. Dnes ráno jsem si vzpomněla, že na půdě mám ještě nějaké hnusné kousavé šatičky tak ze šedesátých let, mohla bych ještě s něčím propojit a udělat přednášku teřba o tom, co se nosilo v 60-70.letech… Ještě to mám taky schované…
    Smysl života vidím v tom, že ho nehledám, jen ctím cestu, která se mi otevírá. Ono to jednou stejně bude všechno jinak! 😉

  4. Vojta píše:

    Witch!

    Vy jste mi (potažmo nám všem) udělala takovej ten ‚wink‘ (na klávesnici to očko)…

    Witch!

    Text je krásný, tak si tyto ‚winky‘ snad můžete ‚odpustit’… (alespoň doufám)…

    Na čelo Vás líbám!

    V

    • Witch píše:

      Když ono by to mohlo vyznít příšerně pateticky a tak jsem chtěla psaný text trochu nadlehčit… Kdo mne zná, ví, že leccos myslím, jak píšu, ale jinak by to mohlo vypadat i jako fráze.

  5. Vojta píše:

    Pro Witch (protože mě dojmula):

    Čarodějko,

    Možná… možná že tam nad námi v hlubinách, tam nad námi pod hlubinami –

    je cesta… –

    u které hledáme smysl pryskyřice….

    (no tak rozchechtal jsem se teď, to jo, však co naplat, myslil jsem to s námi dobře…)

  6. anina píše:

    Ano, k čemu přemýšlení o smyslu života, o kterém přemýšlel tu a tam snad každý. A k ničemu se nedobral a..těžko kdy dobere.
    Říkám si umět vnímat život všemi smysly, kterými jsme obdařeni.

  7. Happy píše:

    Zdá se, že nastal čas pro odhmotňování a skutečného žití… nedávno mi od kamarádky, co se potřetí a snad naposled, stěhovala, přišel dopis právě na téma žití a žití s věcmi – respektive raději nežití s věcmi… krásná synchronicita… díky za tvá slova…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s