Sladký život na periférii aneb Co by se v jiné metropoli stát nemohlo

Spím dole, tam kde je i dětská postýlka, protože Marko tu zůstal se mnou, když zbytek jeho rodinky odjel do Cabourgu k oceánu autem, do kterého se už čtvrtá sedačka nevešla. Velkorodinné auto, které pojme dětí hodně, se porouchalo.

Spát dole s otevřenými okny obnáší pro mě zcela odlišné zážitky nežli spát nahoře, v mé ložnici s okny do zahrady. Je to jako bych si postavila postel na chodník.

V noci, když jsem usínala, zaslechla jsem prudký klapot střevíců a hluboký ženský hlas:

„Jak to na mě přijde, teču jak Niagara.“

Velmi brzy z rána, tak někdy kolem páté, chodívá opuštěná žena se svými miláčky na raně čerstvou procházku. Ta paní chodí o holi a mluví se svými dvěma kočkami a psíkem, jakoby i oni byli stejně hluší. Do mých snů tedy z pod otevřených oken brutálně proniká:

„Čikinko, ty moje holčičko, pojď, půjdeme domu,  Fifinko, miláčku, pospěš si, půjdeme se napapat. Máte už hladíček, broučkové? Dáme si snídaničku?“

Na té silnici kolem domu si kolem půlnoci velcí chlapečkové pouštějí letadýlko zatížené nůžkami a kolem poledne se dvanáctiletí chlapečkové opalují roztažení na betonu, taková ruská ruleta, možná jen k vůli adrenalinu a možná i k vůli Kristýnce od vedle.

Dneska jsem s Hastrmánkem osaměla. Tuhle přezdívku dostal Marko, vnuk pramáti Vodnářky, od Vojty právem, i když se nerad myje.

Jakmile nastala chvíle Mickeyho klubíka, šla jsem si dát koupel a právě ve chvíli, kdy jsem meditovala na podobné téma, vběhl Marko do koupelny, mrtvolku mladého vrabčáka ve vztyčené ruce, jak Socha Svobody pochodeň:

„Ptáček nelítá!“

„Dej ho slepičkám,“ vydala jsem štítivý pokyn dřív, než jsem si důsledky své unáhlené reakce, vypěstované vším tím tlejícím, co mi Marko donáší, mohla uvědomit.

S vítězným:

„Jachně slepičkám!“  se „s“ v prvním slově nesrozumitelným a ve druhém slově se „s“ zcela zřetelným, zmizel samostatný, ani ne dvou a půlletý Marko, v zahradě.

Vrabčáka jsem už pak nenašla. Ani u slepic a ani nikde jinde.

Dvě hrdličky a hejno mladých vrabců, na jejichž znovuosídlení velkoměsta mám záslužný podíl, zobají ve výběhu s našimi slepicemi, sojka už sem nelétá, když třešně došly, jen pírko tu po ní zůstalo a dny jsou pořád tak krásné a na Václaváku jsem za čtvrt hodiny.

Advertisements

6 comments on “Sladký život na periférii aneb Co by se v jiné metropoli stát nemohlo

  1. Mirka napsal:

    Jo a šneci od Kolína byli výteční, ačkoli v poslední fázi naší zahradní šnečí párty zůstali v rozpálené troubě o něco dýl než zůstat měli. Chutnali i Lence, která místo bagety vytírala máslíčko s bylinkami oblíbeným pivním rohlíkem, což Járy těžce nesl. Ale Lenka Járymu jasně logicky vysvětlila, že nechápe, proč by měla k českejm šnekům přikusovat francouzskou bagetu.

    Z jakého důvodu se vlastně přestali šneci v Českých zemích jíst, když i v Malostranských povídkách Neruda píše, jaká to bývala lahodná postní pochoutka? To nejspíš asi poválečný režim skončil s půsty, a tak se vepři mohli jíst imrvére furt, i když je papež neposvětil.

    Rozhodně se těším na další šnečí párty, ale to si asi počkám, protože přes léto se šneci nesbírají. Ani ti od Kolína.

  2. Vojta napsal:

    Praštím Tě přes bloky básničkou, která s těmi ‚šneky‘ souvisí toliko ‚potažmo‘

    (To ‚potažmo‘ to je Langerovců oblíbené slovo)

    Básnička:

    Tam, tam –

    Tam jdeš spoutaný – k jezeru Laka,

    Tam u tvých hranic,

    Tam nadechneš se,

    Laka

  3. Vojta napsal:

    Někde to mám…

    Tak sám sebe zaimprovizuju:

    Velmi pozdní snídaně Vojtěcha P.

    Ach Slunce – hořké, mlžné, polední –

    je těžké, a ještě stoupá…

    Flamendři opilé písně tančí….

    Sen probuzení zdá se,

    když s novým dnem

    vítá tě na víně

    jen horká kýta kančí –

    V Mahonice

  4. Vojta napsal:

    Tak že mi dáš většinou najíst (t.j. skoro vždycky – tedy vždycky) tak přidám momentku:

    Svíčka

    Tvoje tělo bílý,

    Moje sperma bílý,

    Lásko…

    V letu jsem zachytil ryzí chuť mědi

    a nenápadný pohyb kolejnic –

    Lásko,

    Tvůj rozpuštěný vosk

    mě pálí a utěšuje

    v dlaních….

  5. Vojta napsal:

    Možná, že básně ‚Laka‘ a ‚Svíčka‘ jsou ‚dílem okamžiku‘ – mentální inspirace. Je to tak! V básničce ‚Laka‘ přesto ‚opravuji‘ a měním z ‚u svých hranic‘ na ‚u tvých hranic’….

    Souhlas snad?!

    ‚Svíčka‘ je ovšem ‚majstrštyk‘ – to bude,kurva, v těch čítankách (jestli budou ty čítanky).

    Souhlas snad?!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s