Žádné biorytmy, ale prachsprostý budík

Spánek je posvátný. Nikdo nikoho nesmí budit.

Po mnoha a mnoha a mnoha letech budu muset vstávat podle mechanických hodin. Ne podle svých milostivých biorytmů. Už od pondělí.

Toho jsem se tedy nenadála, že budu ve svých zralých letech „rodičem“ dvou černoušků. Kdoví, co všechno má osud pro mě ještě nachystáno.

Těším se sice, ale trochu se i bojím. Nemám se vyzkoušenou. A pravidelnost se všemi svými řády/neřády, to není nic pro mě. Navíc ani vlastně nevím,  jak se připravují třeba takové školní svačinky. Krabičky už mám, však se do toho vpravím.

Navyklá na „volnou nohu“ lituju ale ty dětičky. Kdybych se já měla na celou směnu pětkrát do týdne nechat zavřít do nějaké kanceláře třeba – už jen ta představa! Chvíli jsem to zažila. Na tohle prostě nejsem stavěná.

I školní docházka je podle mého zvráceného názoru z 80, 85% ztráta času. Zvlášť od druhé třídy. Ale to před dětmi tajím a básním o vůni penálu, ořezaných tužek, nových sešitů a chlupatých pijáků. Zvlášť těch pijáků. A taky o hodné paní učitelce. V ni doufám, i když bych raději pana učitele.

Slibuju, že budu pilně chodit na třídní schůzky, což jsem nikdy nedělala, vždycky jsem se snažila vyhnout se debatám rodičů a pedagogů, debatám, ze kterých mi naskakovala husí kůže trapnosti. Slibuju, že budu vzorně plnit všechny svoje povinnosti, ve které nevěřím.

Já byla kdysi převzorná žačka, pořád samé jedničky a samý stres. Tohohle musím dětičky, jak jen to půjde, ušetřit. Známky nejsou víc, než nic neříkající číslice.

Ještě včera chytaly dětičky (pět dětiček) luční kobylky na louce před chalupou, kde pak cválaly na opravdové kobylce. Zítra je poslední den prázdnin.

***

25.8.-31.8.

Chalupářské orgie – husa, jehněčí hřbet, holoubátka z nádivkou, brambory ze statku, halušky, zelí, dokonalé uzené buřty na ohni i studené, lívance, tuny šunky od kosti, pečivo, jaké se v Praze nepeče, ovčí sýr domácí, ostružiny, atakdále…

Reklamy

14 comments on “Žádné biorytmy, ale prachsprostý budík

  1. avespasseri napsal:

    Jéžiš, snad slovo od slova bych mohla napsat úplně totéž. Navykla jsem si sice na řád ve školce, ale to byl řád neřád. Chodily jsme tam ve třičtvrtě na devět, takže jsme poslouchaly biologický budík. A když se nám nechtělo, tak jsme prostě nešly (tedy pokud jsem zrovna ten den neučila já sama). Jo, jo… změnila bych jen jednu větu. Já se těším jen trochu, ale bojím se hodně.

  2. vimneok napsal:

    přidávám se do klubu… jak já nesnáším vstávání na čas… vlastně cokoliv na čas…

  3. Mirka napsal:

    Začínám propadat úzkostné podvečerní tísni, kterou umocňuje zajímavé sice, leč létu už tak vzdálené, pod nebí.

  4. vidoulsky napsal:

    No a co škola? Jak to dopadlo?

    • Mirka napsal:

      Všechno skvělé. Škola, paní učitelky i žáčkové. Žáčkové veselí, snaživí a smějící se. Jen Vany neopouštěl výraz přinasrané (promiň Vany) nadřazenosti a chvílemi netrpělivě poklepávala prstíčky o lavici. („Proč tomu stolku řikaj lavice?!“). I když se jí v růžové škole taky líbilo.

      Svou židličku zítra najde snadno i bez červeného srdíčka, které si vybrala. Přivázala jsem ji na ni oranžový podprdelák, co ji koupil Ruda, aby ji netlačilo.

      A já se vzbudila i bez budíku. Člověk je tvor tvárný a i jeho biorytmy nejspíš.

      A teď jsem se dívala s dětičkami na Saxanu a lexikon kouzel, na chvíli to přerušila, vešla si nalít do kouzelné kuchyně, na stole seděla mezi roztodivnými předměty Kati, kolem ní André a Jonáš a jako bych vešla z jednoho podivuhodného pohádkového světa do druhého.

      • vidoulsky napsal:

        Formativní den, jak na mladá kolínka tak na stará. Dnes se mi vůbec nic nestalo, přesto mám chuť se ožrat, což činím. Bordeaux 2009, poslední zásoby. Budík už mi nevadí, stejně nespím. Těším se na chladná rána, běh s hůlkami. Na ta nejchladnější. Až mi budou mrznout ruce, nohy i to co přečnívá. Myšlenka na léto bude hřát. Pozdravuj krásné přispěvatelky, usínám……………………………………………..

  5. Vojta napsal:

    Tak já s ‚troškou v mlýně‘ jsem tedy též vítal dětičky… Škola krásná, nazdobená…

    Drnčivej budík nějakej, klasického (t.j. mechanického) ražení, by se mi ovšem šiknul…

    Tak kdyby nějaká čtenářka či čtenář o něčem věděli… zaplatil bych poštou či v hotovosti …

  6. Vojta napsal:

    Některé ty paní úči aji nazdobené – já nazdobený tak něco ‚mezi tím‘ (vším), sice dobře uvědomuje si, že Vojtěcha na-zdo-bu-je v první řadě ta jeho legendární odvaha (podle Dobeše)….

    S tím budíkem jste mi ale zatím žádná nepomohla – asi nic nemaj’ doma…

    No nic…

    • Mirka napsal:

      Já se zase vzbudila bez budíku, něco ve mně se nařídilo, přeřídilo a je to.

      Celou noc se mi ale zdálo o penálu a o úkolu, který jsem zapomněla. U mně zatím všechno úžasné, jenže ještě nenastaly plískanice a ranní mrazíky.

      Ale což! Hola! Volá škola.

      A my jdeme mámo táto, ať zima nebo bláto, my nedbáme na strniska, ať si do nich vítr píská, my nedbáme na závěje, písnička nás rozehřeje.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s