Co by hnátem dohodil

Reagoval jediný můj četovací ( jaká radost četovat s ním) přítel M.L.Vidoulský na moje:

„Nedaleko hřbitova bejvávala božská cukrárna.“

Sladká útěcha pod kopečkem nedaleko Prokopského údolí, na kterém stojí  kousek za vchodem do hřbitova kostelík sv. Vavřince, kterého upekli za živa na roštu.

Když jsem stála nad ověnčenou otevřenou rakví táty dvanáctiletá a pozorovala povyrostlé chloupky na prstech a zápěstí hřejících mi dříve rukou, složených teď ale chladně na prsou (podívat se do tátovy tváře jsem se neodvážila) a místo jeho vůně, vůně táty, vdechovala jsem pronikavou vůni kadidla, zdálo se mi, že je to pach škvařícího se Vavřincova těla a cítila se stejně, jako ten nebožák na roštu, akorát místo horka byla mi pekelná zima, která ale pálila jako oheň.

S  tátou, kterému nikdy neznervózněl hlas, jsem do té cukrárny chodívala na ty rakvičky a ty věnečky, ale i na nadějné kremrole (s rolí krematoria snad nemají nic společného). Zdálo se mi, že tátu miluje cukrářka,  zdálo se mi, že tátu miluje každý.

Tu cukrárnu mám před očima, zařízenou v stroze kubistickém stylu, velké barevné ostroúhelníky na stropě, jednoduchost kontrastující se zdobením dortů.

Psychologům moc nevěřím, ale možná jsem opravdu vždycky „hledala otce“ a možná, že ho ještě pořád hledám.

Reklamy

11 comments on “Co by hnátem dohodil

  1. vidoulsky napsal:

    A není on ten svatý Vavřinec svatý Roch?

    • Mirka napsal:

      Ne, Roch je ten, co se o něm říká, že mu „jeho pes ukousl koule“. Ale tak to nebylo. Vylízal mu krvavé rány.

  2. Mirka napsal:

    Můj četovací přítel, aniž by tušil, že cukrárna mi zůstala v mysli až tak, že o ní píšu:

    Cukrář se jmenoval Císař, ale toho Ty asi nemyslíš, jsi příliš mladá. Jistě myslíš cukrárnu v bývalém kině, úžasní indiánci – Vinnetou nebyl ještě natočen. Do toho kina jsem chodil na Leningradské nebe a Leningradské nebe II. Nechápal jsem, jak úžasní sovětští piloti sestřelili tolik německých a proč jsme v kině jen tři. A poprvé jsem tam viděl Zvětšeninu. V té době sovětští piloti chřestili řády na Rudém náměstí a už mě nezajímali.

    • Mirka napsal:

      Tatínek mě vodíval docela jistě do té císařské cukrárny.

    • oldwomen napsal:

      Zvětšeninu jsem poprvé viděla v nuselském kině Tatra.
      Leningradské nebe jsem v kině nikdy neviděla. Až na monitoru z DVD jako studijní materiál. Nedůležité.
      V Táboře bylo kino Oko a kino Svět. V kině Oko dávali místně premiérově Dobrodružství Poseidonu. Bylo vyprodáno v šest i v osm. dokonce i na desátou a ještě půlnoční promítání vedoucí kina ukecala. Když mi moje láska z osmé bé sdělila, že má páteční lístky na osmou,měla jsem jej za hrdinu a kouzelníka. V kině Svět nás sedělo pět a já nevěřícně zírala na Případ mrtvých spolužáků.

      • Mirka napsal:

        Na československé filmy sedmdesátých a osmdesátých let se nemůžu ani podívat a nemohla jsem ani tehdy, i když v nich hráli i někteří moji oblíbení herci. Jsem zvědavá, jestli se tohle někdy ve mně změní

      • vidoulsky napsal:

        Takhle jsem také jednou byl na Fellinim, v kině Varšava, tam co byla na Vinohradech vinárna Valdek. Film začal famózně, přestřelkou nějakých Mexičanů. Krvavou přestřelkou. Tenhle Fellini je hodně syrovej, prohodil jsem k budoucí choti. Snažil jsem se imponovat. Víš, že ti herci jen italsky počítají, nic konkrétního neříkají? Fellini je pak nechává dodatečně dabovat, pokračoval jsem v oslňování. Přestřelka nekončila a mezi Mexičany se objevil starý japonský masér-střelec. Je to mistr kontrastů, vidíš tu úžasnou atmosféru? To asi bude film ve filmu, teď se ozve stop, kamera poodjede a bude vidět štáb nebo dokonce sám mistr Fellini s úžasným komentářem. Kamera sice poodjela, ale zároveň se objevily titulky mexického ?? filmu Nešikovné ruce, – byl čtvrtek a tudíž změna programu. Felliniho už dávali jinde a moje budoucí choť moudře mlčela.

  3. Mirka napsal:

    Kde sakra jste, teplé noci? Kolem mě už zas otravně poletuje hejno octomilek.

  4. Vojta napsal:

    Přátelé, nemáte někdo ten (na hoře drnčící budík?) Já již nic nemám, již do Tebe nebudu ‚vstupovat‘ – a všem se pak uleví …. fakt

    Tohle je hrozný – Ivan Hrozný…

    (Vidouulsky mě předbíhá neustále – asi ‚provokativně‘ asi)

    Mohl by mně někdo tady sehnat ten budík tedy…?

    Ale to zase né…

    Snad jen hodná Renny

    ‚Vojtu Dvojku‘ jsem sebral sice mile, a ne až tolik žlučí-žlučovitě, ale to je teď už asi jedno….

    Počekám tedy maximálně jen tři dny, a když nic… tak už opravdu nevím….

    V

    • vidoulsky napsal:

      Milý Ojto,
      nepředbíhám, a to ani provokativně. Jsem prostě ženami více preferován, nemohu za to, že jsem dobrej, je to mé břímě, které si vleču životem. A rovnou Ti řeknu, že v Cabourgu jsem nosil Tvoje tričko a bylo mi dost malý a to měřím metr 75 a vážím sedmdesát 2. Jo a budík mám, ale nedám, sám mam málo. A nebudˇ naštvanej že Ti skončily prázniny, budou další. MLV

      • Mirka napsal:

        Aha ten nátělník tak svůdně pánský! Co v něm vojáci cvičívali spartakiádu. Tak o tom jsi tůhle psal! Tak to mě bylo plandavě veliký, když jsem v něm byla přinucena spát já.

        To Vojtěch mi v něm tenkrát, po té, co oblečen do něho běžel promenádou po půlnoci pro víno do městečka, kde se v restauracích po víně na domu nikdo ani nedovolí zeptat (hospodskej cech tohle nepřipouští – když si včas nekoupíš v marketu, máš smůlu, musíš se stát hostem baru), přiměl spát, abychom si byli tak nějak přátelsky blíž.

        Tehdy se mu skutečně podařilo koupit stolní víno za cenu tří archivních po té, co jedné „serveuse“ vrazil botu s nohou mezi dveře, když se mu je snažila přibouchnout před nosem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s