Netrefil mě, ale málem

Šlak.  V našem domě může takový šlak potrefit člověka docela snadno.

Tak například před pár dny jsem uložila dětičky ke spaní dolu, do postele, co v ní přespává tu a tam někdo, kdo se jinam už nevejde.  Pustila jsem jim tam pohádku, ony u ní usnuly a přenést je nahoru do jejich pokoje bylo nad moje síly.

Ráno je rozespale budím sladkou melodií a ještě sladším hlasem:

„Venesko, Jardelku, vstáváme! Oblečky…“ a pokládám na postel jejich hromádky, když tu se ozve z přikrývkového zachumlání chraplavě chlapsky:

„A pro mě by tam něco nebylo?“

Strašlivý úlek. Nevím, jestli díky těm pohádkám, co je dětičkám pouštím, ale v tisícině vteřiny…jako by děsivý netvor snědl moje nebohé dětičky.

To Aleš si v noci k přilehl k Černouškům (s velkým“Č“).

Podruhé mě málem trefil dneska časně ráno, šlak, když jsem vešla do potemnělé kuchyně plné rozřezaných hub a než jsem stačila rozsvítil, cosi bledého pohnulo se ve tmě a z rohu plačtivý vysoký hlásek:

„Hi, it’s me,“ což mi zaznělo jako úpěnlivé: „Babí, pomoz mi!“

Krve by se ve mně nedořezal.

To přítelkyně Kati, co přicestovala do Prahy z Německa, usnula v kuchyňském křesle.

Z včerejšího lesa.

Na houbách

Houby

Advertisements

6 comments on “Netrefil mě, ale málem

  1. vimneok napsal:

    to jsem si zase poprskala monitor :D :D
    krásný úlovek…

  2. vimneok napsal:

    mohla bych se zeptat, jak u vás probíhají školní rána? Zaujala mě ta část s oblečky hned na postel po probuzení… u nás je to naopak, nejdřív snídaně, pak oblíkání…

    • Mirka napsal:

      Probudí se, oblékají se samy v posteli a oživují se tím. Pak pomalu snídáme a povídáme si. Nakonec si vyčistí zuby a vydáme se procházkou ke škole. Žádný spěch. Doprovázejí nás koťata.

      Snídat ihned po probuzení je pro ně brzo a oblečky si snídáním ani čištěním zubů naštěstí nezamažou

      • vimneok napsal:

        jé, to bych chtěla taky zvládat bez stresu a v klidu… v kolik je budíš a v kolik musí být ve škole pls? já se pořád snažím zjistit, kde dělám chybu, když to je u nás pořád stres a stejně nestíháme…

        • Mirka napsal:

          To není mojí zásluhou, ale těch naprosto!!! převzorných dětiček.

          Budím je (docela zbytečně možná) už čtvrthodiny před sedmou, školu otevírají dvacet minut před osmou. Jdeme půl kilometru a pokaždé v dobré náladě (zatím).

          Já nepospíchám nikam – moje obrovská výhoda.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s