Není beznadějné, nebe dnešního rána. Já to přeci vím

Když už po ránu doširoka rozevřenými okny a dveřmi do zahrady nevniká létem provoněné teplo Slunce a když ještě není dům za zavřenými okny příjemně protopený, když nastanou tahle chladná rána, která může zachránit snad jen oheň v krbu, zatoužím být na chalupě u kachlových kamen a prožít si nostalgii babího léta tam.

Tahle rána konce léta a začátku podzimu vyvolávají ve mně touhu po sladkém horkém mléce s whiskou nebo jen po té whisce nebo po jakékoli pálence, která by mě zahřála pěkně zevnitř.

Jenže to by se ze mě stala už ta opravdová alkoholička, která se ze mě stejně jednou nejspíš šťastně stane a došlo by na maminčinu věštbu o mých játrech. A já se pořád ještě chci smát i těmi svými játry a tak zkouším myslet na něco jiného než na tu whisky v oslazeném horkém mléce.

Oděná do pestrobarevného kanga k snídání pod třešní – na tenhle luxus musím nadlouho zase zapomenout.

Učím se chodit v botách a už si lepím náplast na poraněný nárt. A včera po ránu jsem musela na bosá chodila v dřevácích v kvapu zakoupit ponožky a v parku nad Pavlákem si je pak smutně navlékat.

V čase, jenž zbývá do aperitivu, dám si horkou lázeň. Hodně horkou. Šetřím polena do krbu na večerní chvíle.

Reklamy

16 comments on “Není beznadějné, nebe dnešního rána. Já to přeci vím

  1. avespasseri píše:

    Jo, jo… když jsem se loni vrátila z prodlouženého víkendu v horách se svým manželem a kamarády, prvně jsem pocítila, jak strašně těžké je vracet se z toho přirozeného prostředí, kde se člověk chová přirozeně, podle rytmů přírody (a vlastního unaveného těla :-)), do civilizace, kde platí úplně jiná pravidla. Bylo ještě mnohem těžší tu civilizaci přijmout, ještě mnohem těžší učit žít vlastní malou dceru v téhle civilizaci, když vidím, jak je jí v té přirozenosti bez času a vnějších povinností, vnějších tlaků, dobře a přirozeně. když se člověk naučil chodit i bez domácího úkolu?? A la: denně pět minut chůze, nejdřív za ručičku (což se beztak nemá), pak samostatně. Když spadneš jednou, dvojka. Když spadneš pětkrát, kule 🙂 Jo… a boty? Včera jsem si jedny chtěla koupit… nešlo to… byly tak nepohodlné :-))) Tak budu hledat dál…

    • Mirka píše:

      Pohodlí – to slovo je u mně na jednom z prvních míst. Žádný luxus či komfort, ale nezbytnost pro žití.

      Pohodlné poležení, posezení a pohodlná chůze. Pohodlné žití.

      Jak jdou staletí, módnost poroučí rozmanitá mučidla. Člověk se snadno přizpůsobí – klapat na vysokých jehlových podpatcích je dozajista koketní.

      Jenže chvíle klapání a pak…klenba chodidla se bortí a vzniká plochá noha. Špatně postavené chodidlo způsobuje přílišné prohnutí bederní páteře a tedy i její bolesti. Navíc se začíná bortit i klenba nohy, díky čemuž začne bolet chodidlo, později se přidávají kuří oka, vbočený palec a kladívkové prsty. Fuj.

      Zase jeden fetiš, který mužům nedopřeju.

      • avespasseri píše:

        Naštěstí jsem jako malá měla několikrát podvrtnutý kotník… dnes si dobrovolně vezmu tak max. klínek a když vidím jehly, nechápu, jak na tom někdo může chodit… nebo dokonce tancovat .-) Já bych spadla stokrát. Takže muži maj smůlu 🙂 Jo, kdyby jen nohy a bederní páteř. Zborcená klenba umí celkově rozhodit páteř, svaly a zřejmě organismus celkově. Jednota je holt jednota a když je jedna věc špatně postavená… . Nedávno mi kamarádka doporučovala boty Hanák… maj speciální vložku, která má pomáhat noze a jejím svalům, aby postupně nohu a páteř srovnala. Chápu to jako takové pidi posilování svalů na chodidle a pak i těch ostatních. Nevím, koupila jsem a experimentuju. No, nohy mě nebolí, jako když chodím bez jakékoliv vložky v botě, ať ortopedické, nebo hanákovské. Tak uvidíme.

      • kaschika píše:

        Moje řeč; a že já bych, podpatky opticky prodloužená, nevypadala až tak docela jako koule, a když už, tak jako koule, poplácaná sochařem po bocích a vytažená do výšky :-))
        Když si vzpomenu, jak jsem roky balancovala, od rána do noci, na tenoučkých jehlách, nechápu se, že jsem to vydržela. Už NIKDY! A to je to krásný na stáří – už nikdy nemusím nosit boty na podpatku.

        A k té whisky: Ač nemám ráda alkohol (Měla bych ho klidně ráda, ale je mi po něm tolik zle, že si ho odpouštím.), mám náhle neodbytný pocit, že whiska s horkým mlékem by mi udělala dobře. 🙂

  2. vidoulsky píše:

    – klapat na vysokých jehlových podpatcích je dozajista koketní

    – to si teda piš že je! Nohy zeštíhlí, zadeček, byť větší, vzdálí se od země a stane se opticky menším, na omak pevným. Lopatky se přimknou k sobě, prsy to napruží a ony zbaveny pout gravitace, ukazují ke hvězdám, tam, kde se v nekonečnu protínají myšlené křivky jehlovými podpatky zpevnělých stehen.

    No, ale když chcete pohodlí, tak prosím. Ale bez nás, básníků! Že Vojto?

    • Vojta píše:

      To je jasná páka, že jo… Zdravotní ohledy dobrá… Podpadky samozřejmě ještě jsou, ještě trapně dožívají – v takových těch vypolstrovaných komnatách, které (již a stále ještě) nenavštěvuji…

    • Mirka píše:

      Básníci básní o nás, prostovlasých bosonohých vílách, to náhodou vím. O těch na jehlách v poesii ani zmínka. Ani veršík.

      A Tys, Milane Lechu Vidoulský, básnil o macatých blondýnách, co Tě znám. Tak co teď máš s nějakým opticky menším zadečkem!

      Já se tuhle vydala v jedněch těch skutečně extrémních jehlách na pohřeb. Museli mě podpírat. To se stává ženám zlomeným žalem.

    • Mirka píše:

      V nekonečnu, dobrá. Ale dole na zemi, zuješ ji a…kuří oka, vbočený palec a kladívkové prsty.

  3. Jirka píše:

    No jo, podzim přináší depku. To je nejlepší Rum bez vody, občas do toho pivo. To se potom dějou věci 🙂

    • Mirka píše:

      Nostalgie po létu, i ta je krásná. Podzim přináší zlatavé listí atakdále, přeci. Kdepak depka! Tu bych dostala nejspíš z toho rumu a piva, Jirko.

  4. Vojta píše:

    Věcy se dějou
    a voda teče
    by se náš Vojtíšek
    vyprostil z křeče…

    Tak říká se přecy
    snad nejsou to kecy…

    Že ‚křeč ta krátký nohy má‘
    Tra-la-lá, tra-la-lá…

    A jedem:

    Voojtu-Dvoojku, Ša-la-láá – Ša-la-líí –

    a Šůů-la – Šůů-la-šůů-la HEJ!!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s