Zkratky, to je moje!

Už jako dítě žasla jsem nad tím, jak si dospělí rafinovaně komplikují život. Snad ve snaze utvrdit se ve vlastní důležitosti nebo snad z rozpaků, když netuší co s životem.

Zjednodušování stalo se jednou z mých nemnohých ambicí.  V jednoduchosti a prostotě je krása, to bezesporu je.

Jednou jsem viděla stařenu v bílé bavlněné noční košili s rozpuštěnými vlasy. Vypadala krásná a moudrá v podvečeru. Druhý den odpoledne viděla jsem tu samou ženu v drdolu, s pestře nabarvenou tváří, smutně visící náušnice z uší, ztěžklé náhrdelníky, náramky, prsteny –  jsem stará, ale bohatá. Byť draze ozdobena, proměnila se v lacinou, soucit vyvolávající, babici.

K mé snaze o nekomplikovanost patří samozřejmě i zkratky.

A to i navzdory tomu, že „vezmeme to zkratkou“ se stalo obávanou větou mých spolucestovatelů. Ve směru orientace se řadím poctivě do statistik o ženách. Sexuální orientaci, tu mám vyjasněnou, orientovat se ale v mapách, o to se už dávno nesnažím.

V hledání a nalézání nejkratších cest mně to ale stejně nezabrání a tak jsem velice záhy objevila i tu nejkratší ke škole a školce. Vyjdu stejně se spěchající maminkou, vlekoucí za ručičku nebohé dítě a u školy jsem daleko před ní, ačkoli ona jde tempem zběsilým, zatímco já volnou procházkovou chůzí.

Moje zkratka do školy vede přes území někoho, ale ten někdo mě zatím ještě nevyhodil. Travnatá cestička má jedinou nevýhodu, že k hlavní rušné křižovatce se schází strmou strání, což během suchých dnů není problém. Ale jakmile zaprší…

Ráno nás svezl svým autem velmi příjemně Aleš, já se pak vracela v dobré náladě svou cestičkou bez lidí, když dojdu k travnatému promáčenému srázu a:

„To nedám!“

Přesto jsem ve svých dřevácích vykročila. Nedala jsem to.

Mladý obrýlený muž, u jehož tenisek jsem bravurním spíš saltem než kotrmelcem přistála, byl tak cudný, že neřval smíchy, jak by se mohlo stát nějakému méně cudnému.

„Nevyplatila se mi, tentokrát, zkratka,“ zavtipkovala jsem, naštěstí nepohmožděná, z asfaltového chodníku a snažila se překotit ze zad na všechny čtyři.

Oprášila jsem se pak, jako bych se otřela o pavučinku, a obalená mokrou travou a blátem přešla jsem vzpřímeně na zelenou.

Reklamy

8 comments on “Zkratky, to je moje!

  1. avespasseri napsal:

    Zábava (i pro druhé) vs. nuda. Stojím při Vás :-)))))))

  2. Desperádo napsal:

    Pro mé spolucestovatele je podobným varováním věta: „Pojďte za mnou, já to tady znám.“

  3. Vojta napsal:

    Mirko, s mojí legendární babičkou v těchto chvílích mizí (jakoby) ta jedna (a jedna) ‚první historie lidí’…

    Přehraj mi proto, prosím, ‚u Tebe-sebe‘ – zde ‚v Tobě na Tvé Pražské Češce‘ píseň-písničku ‚Jabloňový list‘ od Jirky Schelingera, krásně prosím…

    (Potom snad už s tím ‚mojím dirigentstvím‘ dám vážně snad už Vám ten Pokoj Svatý..)

  4. Vojta napsal:

    Rodiče jsou v nemocnici v Pardubicích… Máti dává mi tu Krajkovou Perlu k telefonu:

    S nenapodobitelným, krajkovým humorem: babička Jaruška:

    „Vojtíšku, tak jsem se rozhodla, že už pudu – do pondělka už tam budu…“

    „Však už jsem si taky poplakal, babi, a nechal Ti zahrát krásnou písničku…“

    Máma: „Miláčku, babička už tě neslyší…“

    Tak ještě jednou, Jirko, na všechny ty nejskromnější vědmy na světě, a že jich po světě

    zase až

    tolik neběhá….

  5. Vojta napsal:

    DíK!

  6. Mirka napsal:

    Přijeď ve čtvrtek po škole, Vojto, jestli se Ti to bude hodit. Rozděláme oheň v jámě.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s