Kdo dneska uvěří, že zelináři, řezníci, pinglové, recepční a taxikáři byli velcí páni

V těch dobách, když jsem pracovala pro Pragokoncert, bylo v sezóně prakticky nemožné získat po pražských hotelích noclech. Že chci ubytovat světově slavného zpěváka nebo kapelu bylo tehdy recepčním fuk. Dneska by se o ty cebrity hotely praly, tehdy ale recepční dostávali za pokoj od levné zábavy a sexu chtivých cizinců slušný bakšiš a valuty bokem ty já dávat nemohla.

Já dávala maximálně tak propagační materiál, vstupenky na koncerty a LP desky. Obracela jsem se tedy proto na ředitele hotelů a když ani tam můj pověstný šarm nezabral, zbývala mi opovrhovaná strana a vláda a tedy nekompromisní příkaz shora. Umělce jsem ubytovat prostě musela.

Zvlášť jeden šéf recepce jednoho význačného hotelu byl naprosto nepřístupný. Nikdy jsem se s ním nesetkala osobně, komunikovali jsme prostřednictvím telefonu a faxu. A to čím dál náruživěji. Kdo z koho. Já ale měla za sebou tu stranu a vládu a tak jsem ho naším společným nepřítelem dostávala na lopatky a chápala tedy jeho postoj ke mně.

Svým klidným a nesmlouvavým vystupováním přiváděla jsem šéfa recepce často do varu, čímž jsem se zvrhle bavila, zvlášť když jsem ho připravila třeba o prezidentské apartmá a tím pádem i o spoutu peněz bokem, které v přepočtu znamenaly i půl tehdejšího průměrného platu, né-li celý.

Jednou mě pozvala moje sympatická známá do svého nového domu, kterou pro ni koupil a luxusně vybavil její přítel, milý a zábavný člověk. Hned jsme si padli do oka a bavili se ohromně. Tedy až do té chvíle, ve které nám oběma současně ohromeně došlo, že se známe. Že jsme ti staří známí nepřátelé, že já  jsem ta ona a on, že je ten on.

***

Kdoví proč jsem si dneska na ten příběh vzpomněla zrovna ve chvíli, ve které jsme spatřili veverku a Vany řekla svoje:

„Veverka už existuje.“

Takhle totiž Vany komentuje všechno s čím se poprvé setká a co do té doby znala jen z knížek nebo filmů.

Advertisements

17 comments on “Kdo dneska uvěří, že zelináři, řezníci, pinglové, recepční a taxikáři byli velcí páni

  1. avespasseri napsal:

    No to je neuvěřitelný příběh. Ale věřím, možné je všechno :-)
    Nedávno (že by včera?) jsem zahlédla v televizi část filmu (že by to byl ten Molier?) a tam se šlechtic vehementně bránil nařčení z toho, že v jeho rodině by snad mohl být
    o b c h o d n í k.
    Obchodník? No fuuuuj, to nikdy :-))) Těším se, až zase nastane doba, kdy ekonomové, obchodníci a bankéři nebudou na vrcholku žebříčku. Ale přísahám, že o nich nebudu říkat „fuj“. To se přece nesluší :-))))

    • Mirka napsal:

      Přítel z domu považuje „levně nakoupit a draze prodat“ za nehorázný zločin. Já zase říkám, každý dělá, co umí a může. V každé době.

      K demonstraci za vyšší platy učitelů, až nějaká bude, se přidám! Učitelé by ovšem měli být něco jako „guru“.

      Kdo by měl stát na „vrcholu žebříčků“?

      • avespasseri napsal:

        Víte co, já bych snad ani nechtěla na vrcholu žebříčku nikoho. Podle mě je každá práce záslužná, pokud se dělá tak, jak má. Pokud učitelé naplňují touhu po vzdělání, pokud bankéři naplňují touhu po bohatství společnosti, pokud politici naplňují touhu po řádném chodu státu, pokud stavaři naplňují touhu po kvalitních domech atd., jsou v mých očích všichni na jedné úrovni. Někdo ke své práci potřebuje vyšší IQ, někdo vyšší empatii, někdo vyšší zručnost. Každý ať dělá to, co umí :-) Levně nakoupit a draze prodat se mi, pravda, také trochu příčí :-)) Před časem jsem si přivezla ze Srí Lanky značkové bundy, které se tam vyrábějí. Dokonce dvě, tak byly levné. Kdybych je tu obě prodala, přišla bych si na pár tisíc. Za nic.

  2. Mirka napsal:

    Ty, co máš?

  3. Mirka napsal:

    Jednou jsem bydlela v domě, co patřil Orionce. Čokoláda se tam čenžovala za kuřata z Libuše a kuřata zase za…bylo tam všeho, v tom domě z panelů.

  4. ratka napsal:

    To je úžasný postřeh. Nejdřív byla na obrázku a teď existuje. Takhle nějak mi to hlavě scvaklo když jsem uviděla pracovat indiány na svých políčkách. Přesně toto se stalo. To o čem jsem dosud četla a slyšela v televizi, najednou začalo existovat.

    • Mirka napsal:

      Takhle to přirozeně funguje. V tom je kouzlo poznávání cestováním.

      Jaký maglajs musí ale mít v hlavičce maličké dítě, které je od narození vystaveno televizní kulise, to si ani představit nedovedu. Jak se dokáže zorientovat mezi virtualitou, fikcí a žitou skutečností?

  5. Vojta napsal:

    Musím se smát, jak jsme třeba sháněli lístky do kina – já a desperádo Klíma:

    (Tehdy bejvávaly filmy často vyprodaný, taky ty fronty, ale švanda taky…)

    Deset minut před začátkem promítání, telefonní budka.

    Alfa (třeba): „Pokladna Alfa.“
    Klíma (15) – sází na svůj čerstvě zmutovaný baryton: “ Alcron, recepce, dobrý večer, u telefonu Klíma, inženýr Klíma. Dva lístečky na večer, na nějaký pěkný místa.“
    Alfa: „Je vyprodáno, pane.“
    Klíma: „Neočekávaná návštěva od kapitalistů. Francouzové. Nevíme teď narychlo kam s nima…!?“
    Alfa: „No jo… Tak možná… něco z vrácený rezervace by se tu možná dalo najít…“
    Klíma: „Tak výborně. Na Inženýra Klímu, z Alcronu. Posílám tam syna – takovej černej kudrnatej…“
    Alfa: „No tak ať si pospíší, pane inženýre, za chvíli už promítáme..“

    A byla to zpravidla pak ta „nejlepčí“ místa v celým kině, i dámská prsa jsme viděli atd.

    (.. a takto to tedy probíhalo po celý ten rok, kdy nás to vší kino pražský tak ukrutně bavilo… a ty paní pokladní to asi taky pak ‚bavilo‘ ať již s uvozovkami, či bez…)

    • Mirka napsal:

      V osmdesátých letech jsem chodila do kina v jednom kuse. Nejvíc Na Hradby a do kina Blaník. Bývávalo nás tam jen pár na desátou dopolední, v tom čase, který zbýval do oběda v nějaké příhodně příjemné staropražské restauračce za stravenky.

  6. Mirka napsal:

    Jak už se to tak stává, zrovna ve chvíli, kdy si říkám, že svým blogem už musím značně nudit, začervená se zprávička a píše mi WordPress:

    Your stats are booming! Looks like „Pražská Češka“ is getting lots of traffic.

    Your blog appears to be getting more traffic than usual!

    162 hourly views

    4 hourly views on average

    Těm hodinám sice moc nerozumím, ale za to je jisté, že z WP dokážou člověka mile povzbudit.

  7. Vojta napsal:

    Naprosto souhlasím s Miri!

    Přitažlivá žena – omlouvám se tímto jiné orientaci – je jako Ruletka!

    Peníze si vsaď, a pak jen čekej, Magoře, jak to dopadne…. (a nikdy ať se Ti při ‚tom‘ nezpotí ruce, ach ty mů milý, malý Dandy, a vůbec…).

    Klidně poslední peníze vsaď si na červenou jedničku, budeš frajer velikej, ale až potom dostaneš od Ruletničky do držťky (sic!), a do dušičky velikej zářez dostaneš, pak nečekej, že Ti budu vařit slepičí polívky… Nikdy! (Ale ‚nikdy neříkej nikdy.‘)

    A tímto už je to tedy všecko ‚napsaný‘. A všecko! (Alespoň pro-zlatím)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s