Mezi dvěma mlýnskými kameny aneb Nikdo nemá právo drtit mě

Sobota, chvíle před obědem. Já, On, Martin, co se příští týden vrací do Afriky, Kati, André, Vaneska, Jardel.

Ráno jsem oškubala obrovského kohouta vykrmeného sousedem od Blekotů. Martin mu usekl hlavičku s hřebínkem tesařkou africkou sekerkou.

Příjemně plynoucí den. Tedy pro mě docela určitě.

On, oslabený po nemoci, lopotí se v kuchyni s tím kohoutem na pivu a na smetaně a těší se na rodinné polední posezení. Ještě vydatná cibulová francouzská polévka zapečená v troubě s plujícími topinkami sypanými sýrem, André a Kati, tak trochu vegetariáni, kohouta vynechají.

Když v tom zabuší někdo na okno, až se leknu. Rozervaně krásný, v bílé košili a saku a „Podej mi ruce!“ Vojta. Hlučně rozjetý a nezastavitelný.

„Otevřu ti branku…“

Ale už je oknem uvnitř a já za mými zády cítím, jak v kuchyni houstne vzduch. Nepříčetný z Vojtovy přítomnosti: „Kdyby assspoň tak neřřřval!“

„Tohle napiš!“ křičí pak na mě Vojta a sedí u miniaturního stolku v kuchyňce, jak si ji na zahradě na pískovišti zařídila Vany a já mám na něho vztek, protože rozbil rodinnou pohodu, neměla bych na něj vztek, popila bych s ním víno, naslouchala bych mu i, ale už to nejde, mám na něj vztek a tak pouštím Všechnopárty:

„Jestli chceš, dívej se se mnou, ale nemluv do toho. Nemluv vůbec!“

Jenže tohle Vojta nevydrží a tak se zavírám sama v tom svém krbovém salónku bez ohně a dívám se dál, protože nic jiného už ani dělat nemůžu a nemám se na co dívat, tak si v tom iVysílání vybírám podle obrázku, vidím Dášu Havlovou, tu jsem už roky neviděla a pouštím si seriál Sanitka,  je to pokračování nějaké jiné Sanitky, kterou jsem neviděla nikdy a já tam takhle sedím až do jedné v noci a pouštím jeden díl za druhým…až se mi pak o tom ještě i nad ránem zdá.

Až se zas někdy dostanu do potřeby vypustit svět,  pustím si všechny zbylé díly a když to stačit nebude, pustím se i do té první seriálové série. Bože!

Spouští se krásné ráno krásné neděle…

Reklamy

One comment on “Mezi dvěma mlýnskými kameny aneb Nikdo nemá právo drtit mě

  1. avespasseri napsal:

    Jó, to znám. Když se člověk na něco těší, na tu pohodičku… a pak se něco, cokoliv, stane. Uuu… to je fakt na Sanitku :-)
    U nás se tedy včera nic nestalo, zato jsem až dlouho do noci nutně musela sledovat Vetřelec-vzkříšení. Divný, zas taková sláva to nebyla. Ale když já vždycky měla k tomu vetřelci takový ochranitelský vztah… tak se mi asi líbilo sledovat, jak ho k němu měla jeho bývalá úhlavní nepřítelkyně :-)))) že mně je vždycky líto těch pronásledovaných vraždících monster, jako Dexter třeba :-))))))))))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s