O víkendu v Kobylisích

Žhnoucí červánky, měsíc v úplňku za mlžným ledovým oparem a já si nesu svoje…

 

Šest dětiček mě dva a půl dne oblažovalo fascinující (to je to správné slovo) láskou. Dětské dlaničky, stovky (docela určitě stovky) přesladkých pusinek a něžných slov:

„Moje, jenom moje…“

Taky jsem milovala svoje babičky, ale nikdy jsem jim svoji lásku takhle neprojevovala. Tedy docela určitě ne takhle vášnivě, jako tyhle bezprostřední dětičky.

Víkend končí, dojemný pláč při loučení:

„Chceme tu zůstat…“

Zůstat můžou ale jenom dvě a to je nespravedlivý…

***

V  mlhách je to bez Slunce útulnější než bez mlh.

Reklamy

One comment on “O víkendu v Kobylisích

  1. Desperádo píše:

    To je nekonečný příběh. I mně říkává jeden malý človíček v neděli odpoledne: „Kdyby byl teprve pátek…“

Napsat komentář k Desperádo Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s