V roli teenagera zužovaného stihomamem

Začalo to všechno tím, že jsem se na cestu za svým oblíbeným gynekologem navoněla. Navoněla jsem se ale něčím, do té chvíle nepoznaným a to tak, že jsem si rovnou celou reklamní lahvičku vlila do vlasů.

„To nic, cesta daleká, to vyčichne,“ utěšovalo jedno mé já (to které si ví vždycky rady) druhé mé já (to které bývá trapně konformně zodpovědné).

Všechno potřebné zastrčila jsem si v rychlosti do kapes, obtočila se šálou a šla jsem.

„To je tedy síla,“ lekla se všechna má já, když jsem procházela brankou a čerstvý vzduch prořízl závan opojného parfému.

V tramvaji jsem si našla opuštěné místečko, což stanici od konečné nebyl problém. Když jsem pak v metru chvatně sestupovala eskalátorem dolů podél těch, co pokojně stáli, bylo jasné, že tenhle parfém hned tak nevyvane.

Míjím člověka za člověkem a doufám, že má omamná stopa ve vzduchu není stejně tak mocná, jak se jeví mně zblízka.

„To mě tedy poser…“ vyjede náhle, jak ho míjím, z jednoho muže, otočeného do protisměru. Říká to muži druhému, ale dívá se na mě, dělám, že nic nevidím, nic neslyším…

Co blbnu? Nebylo to přece na mě. Nebo bylo?

Pak si v metru pro jistotu vedle nikoho nesedám, stojím, když se za mnou ozve žensky výsměšně:

„Růžový kalhoty a zelenej kabát!“

Kalhoty mám přece vyrudle červený, tohle není růžová! A můj božský hacafráček je krásně vyšisovaná khaki!

Nedělám si přece nic z toho, jak mě kdo hodnotí…co se to se mnou dneska děje?! A už zase vidím hlouček holčiček, asi dvanáctiletých, a jedna z nich (úplně vidím v jakou ženu vyroste) se na mě dívá, takovým tím pohledem, je jasný, že o mně mluví, druhé holčičky se nenápadně otáčí.

Co blbnu, znají mě třeba ze školy, říkají si třeba: „To je ta od těch černoušků…“

A takhle to jde pořád dál. V další tramvaji vyhlídnu si dědečka, ten už bude mít otupělý čich, přisednu si uvolněně vedle něho, dědeček se na mě podívá a hned se zvedá…až jsem se z toho opotila.

Tak a teď jsem pochopila, poznala na vlastní kůži, co tehdy prožíval On, mladičký student lycea, když se ho v pařížském metru zmocňoval stihomam, když měl zoufale nepříjemný pocit, že všichni se na něj dívají, že všichni o něm mluví…

Naštěstí můj úžasný gynekolog, který zdá se mi býti nadčlověkem, mě svým tichým klidným hlasem a pevným stiskem ruky dostal do jiných sfér, i když mě něžně ale důrazně pokáral, že už jsem u něho měla být před dvěma roky.

Reklamy

21 comments on “V roli teenagera zužovaného stihomamem

  1. avespasseri píše:

    Já se těm lidem divím…. měli příležitost se pokochat jinakostí, případně dostat i dobrou náladu, kdyby je to trochu pobavilo… a oni dají radši přednost odsuzování :-)) Které ani jednomu nepřinese nic dobrého.
    Někdy nechávám dcerku (teď už ani ne, ale když chodila do školky) chodit vyhastrošená, jak jí to zrovna přijde pod ruku (když tedy zrovna nechce něco letního v zimě …)… říkám si – kdy jindy si to má užít. Až bude větší, možná už nebude mít tu odvahu…

    • Mirka píše:

      Věřím pevně, že až Tvoje dcera bude větší, že už žádnou odvahu k tomu, aby se oblékala a česala jak se jí zlíbí, potřebovat nebude.

      Že se modní diktatura vytratí a člověk nebude (ze strachu vnucované mu méněcennosti) podléhat vzhledovým normám, které slouží docela jiným účelům než jeho individuální svobodě.

  2. Sedmi píše:

    A co jsi to na sebe vlastne vylila?

    • Mirka píše:

      Jak už je svět tak pohodlně zařízen, přivolala jsem si k sobě on-line nejbližší AVON Lady, protože z Avonu jsem si oblíbila gel na mytí tváře, balzám na rty a deodorant.

      A miloučká Avon Lady mi přibalila nějaké vzorky, aby mě nalákala k dalším nákupům. Nenaláká mě, vzorečky dávám Vany k hraní, třeba ty maličké rtěnky (nepotřebuju je – mám od přírody krásně růžově zbarvené rty) a taky vzorečky parfémů. Tak ten jeden z nich to byl.

  3. vidoulsky píše:

    Do vlasů? Já jsem to hledal u žen níže.

    • Mirka píše:

      Co je to „to“, cos hledal?

    • Mirka píše:

      Kam se parfém nanáší? Na spodní stranu zápěstí, na krční tepny, do loketních důlků, mezi klíční kosti, pod kolena a na spánky za ušima a okolo vlasů. Jestliže máte alergii a nesnesete parfémy přímo na kůži, zkuste si je stříknout do vlasů, kde rovněž vydrží dlouhý čas.

      Alergii nemám, ale nechci riskovat. Nerada bych, aby mi kůží do těla pronikalo něco nepatřičného. Nikdy si ani makeup nenanesu.

    • Vojta píše:

      Hele, hele… – ty Milane

      Mirka příspěvek dost sympatickej…, a můj osobní Poršák to takhle rozmnělňuje všecko?

      A to jsem si ještě před malou chviličkou pomyslil, že bychom… no ty rodokapsy přeci…

      Pro začátek navrhuju Kitty a Nilly… jakože ty dvě kaugérlky… (kovbojky).

      No nic – máš to ‚právo veta‘ (pochopitelně). V

  4. annapos píše:

    Měla by jste mít hvězdičky i u komentářů paní Mirko, mě se moc líbil ten pro avespasseri.

    • Mirka píše:

      Děkuju Vám, Anno. To „paní“ mě ale uvádí tak trošku do rozpaků. Ve Francii se sice žena bez „Madam“ neobejde, ale já se rozhodla, že se z rozkošného děvčátka časem proměním rovnou na rozkošnou stařenku. „Paní“ se pro mě zkrátka nějak nehodí.

      Jsem jen Mirka. Nejsem paní Mirka 🙂

      • annapos píše:

        Jsem již babka stará a moje výchova je staromódní, ale to své staromilství mám ráda, rozpaky vám to působit nemusí, je to projev i úcty. Anna

      • Desperádo píše:

        S mými poťouchlými kamarády hrajeme občas takovou ujetou hru, že si na veřejnosti navzájem vykáme a oslovujeme se „pane Karle“ a podobně. Reakce přihlížející veřejnosti jsou k nezaplacení.

Napsat komentář k vidoulsky Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s