Dnešního večera u krbu recitace Vojtova

Beruška

barevná zdrobnělina

v holčičích pastelkách,

v hřejivém oku slunce

– mini –

 

Proti paprskům nebe

na – zatím – bílé čtvrtce –

z esence českých lásek –

z těch s mašlí … a s culíky

 

Ač sama nesní a nesnídá

my vše sníme o ní,

o Berušce.

 

(V.P.)

Reklamy

42 comments on “Dnešního večera u krbu recitace Vojtova

  1. vidoulsky napsal:

    Tváří v tvář takové básni mě nic nenapadá – v němém úžasu si říkám – podle oka poznáš cvoka – v zrcadle zejména – jaká to půvabná loupež a záměna. Já verš mám a on poezii, já verše loupím, on žije v Poezii.

    • Mirka napsal:

      Díky něžný eMeM (osmý ze sedmi statečných), žes nám odpustil noční ovíněný vpád do Tvého soukromí.

      • vidoulsky napsal:

        Mě už chodí důchod, mě už nic nenasere. Musel jsem rozespalý a zblízka opravdu působit jak osmý statečný – ten prostý mexický venkovan s neholenou, zbrázdenou tváří. Zdravím patentního vynálezce veršů.

        • Mirka napsal:

          Existuje-li někde ve světě soutěž (něco jako miss) „Neuvěřitelný důchodce“ nebo tak nějak -hodnotí se mladistvý vzhled, krása, temperament a tak, měl bys do toho jít. Jistě nemáš v široširém světě konkurenta.

  2. Vojta napsal:

    Tak teho jsem se tedy do-opravdy bál – tyho ‚cvoka‘ – no nic – ! Kdybych to ale býval měl býval ‚komentovat já-sám‘ (jinak ale perfektní a epesní komentář), tak bych býval spíše už raději napsal [on] ‚žije v Poézii‘ – s dlouhým ‚éčkem‘ (pro to vodlehčení, Vole!)… Ach jo!

  3. Vojta napsal:

    P.S. Automat dozajista automaticky opravuje na: „( – to vodlehčení, Olé!)“.

    A jsme teda zase tý Indiání (no né..!?)…

  4. Vojta napsal:

    Společný projekty miluju, co taky jinýho…
    Moje poznámky se týkaly tý ‚variace v‘.
    „Podle voka poznáš cvoka“ – no – ať už je ‚pešek z pytlíka venku’…
    Škoda, přeškoda, že na ten rodokaps se mi momentálně nedostává času…
    Ale jakousi ‚kostru‘ bychom snad vymyslit mohly – nejsi-li spokojen s ‚Kitty a Nilly‘, klíďo si vynalezni jiný holky…. V

  5. Vojta napsal:

    Nechme to raději na Milanovi, ta jména…
    Básnička se mně – samolibě – líbí čím dál tím víc…
    Jen bych chtěl ještě přidat ‚z‘ do čtvrtého řádku ve druhé strofě, aby vyšlo ‚z těch s mašlí…‘

    • Mirka napsal:

      Já tím jménem jen chtěla naznačit, že tohle je můj deníček a můžu tu vystupovat jen já a všichni živí a mrtví kolem mě. Na žádný rodokaps tady prostor není.

      Na poesii, to ale ano. Ráda zaznamenám na věčné časy jakoukoli Tvoji báseň. Protože poesie to je pravdivý stav duše.

  6. Vojta napsal:

    No jistě… ‚Rodokaps‘ by se/bych/bychom – eventuelně – zkomponoval/y ‚jinde‘!

  7. vidoulsky napsal:

    Na obzoru objevil se prašný bod,
    Starý šerif mozolnou rukou setřel z čela pot.
    Cítím v kostech problémy,
    kdo jede to v městys náš bez trémy?
    To v klobouku s péry (ptačími pochopitelně)
    vjíždí v čele bandy Méry,
    za ní Kitty, Nitty, její zvrhlé dcery.
    Zde nepochodí však,
    Vojtěch a Milan – slovutní pistolníci,
    nejsou orientováni tak,
    jak by těm nezbednicím napovídal jejich chlípný zrak.

    (No a tady vytvoř nějakou dramatickou zápletku Ty Vojto, ale bacha, máme od majitelky blogu povolenou jen poesii. Něco jako Odyssea Divokého západu. Je to tedy výzva! Rodokaps ve verších! Jak se jmenoval ten kolega Sama Hawkinse, co všechno veršoval? To je náš vzor!)

    Závěrem navrhuji:
    …jejich rty splynuly ve žhavém polibku. (pánské?)

  8. Vojta napsal:

    Milane, je to vtipný, ale tyhle ‚menšinový kovbojové‘ už tady přeci vícekrát byly – nic originál… Na buznách – ve vší úctě a respektu k některým z nich – neparticipuju! ‚Nitty‘ schvaluju, kovboje chci – jak jen to politicky korektně říci (?) – ‚normální’….

  9. Vojta napsal:

    Ale jinak dobrý – nápad skvostnej – rodokaps rýmovanej… Jami, Jami! Něco jako ten Ivan Mládek, ale my bychom to snad povznesly někam snad až k veleknězům srandy… Hrubej materiál bychom (časem) vybrousily, do léta zkompletovaly, prachy vydělaly, maso nakoupily a báječně se poměly…. Djó Moře!
    Ať nám tedy tady naše Méry tuhlen-tu stránku už nechá, nic přece až tak neriskuje, má snad pořád to ‚právo censury’….(?!)

  10. vidoulsky napsal:

    No dobrá, tak znovu a korektně.

    Jediná ulice dobytkářského městečka Marepress,
    topila se v prachu,
    to vidím jako dnes.
    Na obzoru objevil se prašný bod,
    Starý šerif mozolnou rukou setřel z čela pot.
    Cítím v kostech problémy, kdo jede to v městys náš bez trémy?
    To v klobouku s brky (ptačími pochopitelně) vjíždí v čele bandy Méry, za ní Kitty, Nitty, nebohé hladové krky.
    Zde nepochodí však, Vojtěch a Milan – slovutní pistolníci,
    orientováni jsou již jen na píci (sic!)

    Korektní ale trochu upachtěné.
    Na rodokaps ale dobrý, četl jsem větší sračky.

  11. Vojta napsal:

    Podívej – hele! Dobrý, dobrý, přeskvostný…

    Bys uvěřil, že ‚to myslím vážně‘, navrhuju z ‚Nitty‘ udělat normální ‚Lilly‘ (to bude kráska, ale ta jakože ta hodná – Kitty je, samozřejmě, trochu ‚dračice‘) – to kvůli rýmům a všeobecně ‚prosodii‘. Jen uvaž všechny ty možnostě na ‚ly‘ – a zatočí se Ti (ze všech těch možností) palice!

  12. vidoulsky napsal:

    Joj, to bude náročné! Doufám že jsi ty, ale zejména Mirka, ocenil ialespoň lokaci kde se to odehrává!

  13. Vojta napsal:

    Určitě ocenil.. ‚Marepress‘ (‚Djó moře‘ tenhle ‚Marepress‘ totiž znamená, a je to ‚jako když tiskne‘) – vše beřme, prosím, tak nějak po lidsku prozatímně, slova nehodící se super-kapitálu – ta hloupá slova a ‚hlouposti‘ časem a během doby (snad rády!) vyčistíme ( a, anebo – ‚naschválně‘ – je nevyčistíme a ona ta / ta slova surová/ tam surově a naschválně ponecháme)… Chi-Chi… Kdo ví… To říkám já – Miláček strany kovbojský….

    • vidoulsky napsal:

      Chtěl jsem se vlichotit správcové blogu – mare je mimo jiné také v angličtině kobyla, press je nejen lis tiskařský, nýbrž i vinařský. Tedy snad Kobylisy. Já vím, Angličan by blil.

  14. Vojta napsal:

    Dobře, dobře… však víš dobře, že tímto ‚způsobem‘ se nikam za Volhu se nedostaneme….

    Máš metr a tužku… a udělej mi z toho hnedle ten pravoúhlej troj-úhelník, a nelov to nikde na internetě… Jinak naštvete mě te….

    (možná že Janička že už to zná – to neva – já to sice ‚vyřešil‘ – ale pár dlouhých minutek mi to taky zaržálo) – sic

  15. Vojta napsal:

    Správně! Adama tu taky nikdo nezná… He? Momentálně emigruje (já, ne Adam – to ten přechodník) na chalupu, v rodokapsu snad budeme (bude možno) pokračovat po Novém roce…? V tomto ohledu ‚není kam spěchat‘ – rozhodující přeci je ‚ta kvalita’… Zdravím!

    • Mirka napsal:

      Tak si užij „po venkovsku“ poslední den tohoto prapodivného roku a s nadějí do roku příštího: Silvestr budiž pestr!

      • Mirka napsal:

        Tady to už divoce bouchá jak před půlnocí…

        • vidoulsky napsal:

          U nás je po Silvestru. Iren přišla z práce a tvrdě spí, já peču koleno na černém pivu. Doufám že to rozjedu s maminkou! Připravuje chlebíčky! To bude jízda! Jsou se salátem!

          • Mirka napsal:

            Tvoje maminka je Štastná žena.

            Za mými zády se rozjíždí šílená divočina. Musím pustit oblíbenou pohádku (Princezna a žabák), abych zabránila katastrofě…

            • vidoulsky napsal:

              Tady taky, Irenka sjíždí Michala Davida, hodně rozepnutou blůzku a tančí, maminka dělá chlebíčky s lososem. Mě zakázaly (-i-?) Netopýra, záznam z vídeňské opery, tak to nahrávám, zkouknu to po půlnoci.

  16. Vojta napsal:

    Netopýr Vídeň – trapky – já mám rád tyho Abraháma a tak … (zpěv ale dobrej – ta rakušácká němčina — no nevím, jak to chceš napsat v tom harapesu s tímhle vkusem). Pardone Padrone (už se mi počítač viruje…doktore….)… konec trojskej….

  17. Vojta napsal:

    For Milan:

    Car krvácí
    Car jde pěšinou po svaté zemi dolů…
    Mezi močí svých borzojů a svýmí družiníky.
    Starý car krvácí ze tří údů, nikdo z Jeho vrahů na něj však nevztáhne ruku.
    Car je opilý, bolavý – poklekne a napije se z řeky.
    Řeka je matka, sestra, znásilňovaná carevna, znásilněné souložnice…

    V úžasu hledím…
    Mojí povinností je cara zabít, však nemohu, já nemohu to vykonati…
    Vidím. slyším, cítím a cítím tu záři a tajemnou, černou krásu starý Rusi…

    Svatýho cara otce zabít? – On vykrvácí přece i beze mě….

    V

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s