Draci v hlavě

Malý rozcitlivělý Marko má čidla, kterými i ve spánku okamžitě zaznamená, že „není tu“. Nezavolá mě ovšem, jak mu pokaždé kladu něžně do hlavy, ale rovnou spustí srdcervoucí nářek bez slzí, který ve vteřině utne moje „jsem tady“.

A tak mi ani dneska  (probudila jsem se dřív než je nutné, z thajského snad snu, a chtěla si začít den vlastními nepotřebnými myšlenkami) nedopřeje klidnou ranní chvilku u počítače, jediný čas, kdy jsem schopna napsat si i něco. I něco, co by i Vojtu třeba potěšilo, aby nemusel házet popelníky popelářům na hlavu.

Bojí se draka z pohádky, Marko. Jednou v noci ho prý viděl u nich doma ve vaně.

Že v té vaně žádný drak nebyl, že ten drak je jenom v jeho hlavě, by bylo zbytečné mu vysvětlovat, stejně jako je zbytečné vysvětlovat mojí mamince, že ti její draci jsou taky jenom v té její hlavě.

Reklamy

9 comments on “Draci v hlavě

  1. Vojta píše:

    Já tedy jsem asi chtěl ten ‚počítač‘ spíše ‚hodit popelářům na hlavu‘, však vem to nešť.

    Co je fakt (a co je teď nejdůležitější) je spíše ten fakt, že draci existujou – to je bez diskuse – a to ještě tak, ‚že velmi‘ (existujou bez diskuse).

  2. vidoulsky píše:

    Má pravdu Marko i Vojta, jsou, draci jsou. Přebývají v našich hlavách a dovedou pěkně potrápit. Někteří jsou to jen dráčci a připomenou se cestou do práce. Stačí na ně káva a bageta se šunkou, pak je dokážu zašlápnout než dojdu do práce. Občas se ale objeví pořádnej macek, ten mě vzbudí ve tři ráno, zatne mi dráp do ledví, chrlí oheň až se vzbudím v panické hrůze, zbrocen studeným potem. Už neusnu, ostřím meč, sedlám oře, upevňuji brnění, chystám se v lítý boj. Zatím vítězím, někdy bojuji sám, někdy „with little help from my friends“. Když je nejhůř, utopím tu potvoru pivem, vínem, kořalkou. Zatím to de. Ale ta potvora je hrozně tvárná, vrací se silnější, bere na sebe podobu přátel, někdy dokonce i mojí. Zdravím drakobijce, i toho nejmenšího – Marka!

    • Mirka píše:

      Skvostně popsané.

      Samozřejmě!

      Kdo z rodu Homo sapiens sapiens by je neznal, ty dračí tlamy!

      Ty ale věz, Milane Lechu Vidoulský, stojím tam stále, po Tvém boku.

  3. Vojta píše:

    Jsem rád, že ses mě zastal, náčelníku (ze hry ‚Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem‘ – tím náčelníkem). (Vidoulsky ale ať si je / náčelníkem čeho chce…)

  4. vonrammstein píše:

    Ten drak v té vaně pravděpodobně opravdu byl. Nepodceňujte dětské vidění. Vidí věci, které my vidět neumíme a nechceme. Vyzkoušeno, odžito.

  5. Mirka píše:

    To právě proto jsem se ani trochu nesnažila Markovi vysvětlit, že ten drak byl jen v jeho hlavě, ale vesele reagovala:

    „Aha, ve vaně. Tak to tedy musel být docela maličký dráček. Takové roztomilé dračí miminko, které ho se nikdo nemusí ani trošku bát, které potřebuje naši pomoc.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s