Pij do polopita a jez do polosyta. Tak tohle je něco, co tedy doopravdy neumím.
S mým panterem, který o takových věcech ani nepřemýšlí, je způsob mého života skoro sebevražedný.
Dneska jsme si udělali mejdan vpravdě krvavý.
BLOODY MARY
4 středně velká rajská jablka
1 veká červená paprika
2 řepíkaté celery
1/3 šálku (o tom jsme vedli dlouho diskusi, co to 1/3 šálku je) vodky
1 šálek drceného ledu (to jsme změnili na 1 kostku)
S receptem jsme pokračovali tak dlouho, dokud vodka stoličnaja nedošla. Mezitím už došel nejdřív řapíkatý celer, pak i papriky došly a nakonec i rajčata už došla (bylo jich tři kila).
Reklamy
No to je ale dramatické líčení! Ty rajský jste přikusovali? No tohle udělat já, tak mě ráno vzbudí drak jak kráčející rypadlo. Musím prohlásit s klasikem: Šťastná to žena!
Co otevřete pak? Já už bych se tou zeleninou nezdržoval!
Zas trefils do černého – právě o tom přemýšlíme. Tedy ne, co otevřít, ale pro co dojít. Tak nesnadné to máme.
PS
Nepřikusujeme. Vlastníme odšťavňovač – původní cena 10. 500 Kč, po slevě
6. 500 Kč – vyzráli jsme na ně.
PSS
Štastný to muž! Chtěls nejspíš napsat.
k tomu PSS: A ví to?
To si piš, že už to moc dobře ví.
Zvláště, když nějakou náhodou přijde do užšího styku s ženami jinými (třeba když jede dopravními prostředky jednou za deset let). To se pak stávám skutečnou Bohyní.
Užší styk v tramvaji? To je borec! Hlídej si ho!
Beze srandy mi to ale připomnělo…užších vztahů v narvaných dopravních prostředcích jsem si i já dost užila. Těch „naškrobených“ sukének! I Irenka by jistě vyprávět mohla.
P.S. To zas bude tlustá čára….
To tedy zase bude. I když ptáci jarně řvou jak o život a to blížící se jaro…
A já si vždy vzpomenu na tramvaj od Anděla do Košíř, když jsem jela se ségrou a ona se na mě pořád cpala, a já..co blbneš, už jsem z toho byla nesvá a pak slyším..Pane, kdyby jste hledal ruku, tak ji máte na mojí pr…., tak pán hned vystoupil. A já už věděla, proč se na mě cpala:)
Pokud byla sestra v té chvíli mladou dívkou, má můj obdiv! Tohle já neuměla.
Tak jsem si říkala, jestli ti dopravní vášnivci už vymřeli nebo jestli to bude tím, že dávno nejezdím přecpanými dopravními prostředky nebo jestli ono to není něčím úplně jiným…
Mirko, ona dokázala být někdy velmi pohotová, možná díky mojí škole..brzy jsme se musely naučit bránit samy.Bylo jí 17, mne 18 a kousek. Bydlely jsme spolu v bytě po rodičích a já dělala tu mámu. Byly jsme trnem v oku, některým postarším paním v domě..nechápaly asi, proč my dvě máme byt, ale neznaly to okolo. Velký mejdan tam byl jednou za několik let, to když přišlo víc lidí na moje 20. narozeniny.
Jinak jsme byly, na mladý holky, celkem zodpovědný.
Chci domek se zahradou, kde bych se skorojarně vyložila a taky něco dobrýho popíjela …
Pro některý druh nelze bez toho žít…
Již jen na okraj:
S tím panterem, tou lítou šelmou, která, jak píšeš o takových věcech ani nepřemýšlí, doufám že v noci je pevně uvázána a volně nepobíhá? Ta rajčata lstivě žere, aby tě oklamala a připravila Ti osud horší než smrt. Anebo snad…půvabné freudovské přeřeknutí…nevědomé touhy projevené v deníčku krásné a žádoucí bloggerky? To je ovšem ta horší varianta.
Ačkoli nevědomými touhami můj deníček ve švech praská, tento anagram byl zcela záměrný. Jen jsem si říkala, že běžný čtenář ho zcela jistě přehlédne.
Můj Panter není symbolem žádné divoké zvířeckosti, ale mocné síly vnitřní osobnosti. Pevně se uvazuje sám.
P.S.
Včera ráno se neslyšně pantersky zjevil za mými zády a:
„Miruško (neběžné oslovení s nádechem ironie), to se ti fakt líbí? Krvavé dopoledne? A i ten „mejdan“…“
Naše něžně rozkošné posezení jsem zřejmě navlíkla do příliš brutálního oparu.
Člověk, který dojede do Paříže za osm hodin není beránek, ale opravdu panter! Jen jsem tahal šelmu za vousy.
No a v té devítce do Košíř, někteří snědí umělci života se nenechali rozhodit, lahodnou košířštinou hlasitě odpověděli: „Ty dilino, tachti gumama dyž se ti to nelíbí“.
Taky jsem se jednou tiskl, k takové vyzrále samici, tuším ještě v základce, ale spíše to byl dav v tramvaji který mne k ni tiskl. Ucítila moji stoupající, omamnou rozkoš, krátce si mě změřila pohledem, mateřsky mi upravila límec košile a pravila: Ty jsi se ztratil chlapečku, viď!“ Potupně jsem vystoupil U zvonu a došel na Klamovku pěšky.
Tak to věřím, to předčasné vystoupení..ten pocit,no přece jen si myslím, že paní neodhadla tvé tehdejší zmatky..ono se to asi až tak nedá rozlišit. Nicméně, aspoň nebyla zlá,spíš rozumná..snažila se být.. ale věřím, že potupa tě neminula..
Ta žena měla vskutku smysl pro humor.
Jak to mám ráda číst po probdělé šichtě ty vaše slovní jemnohubky.
LOL
Dita
Na setinu vteřinky pomyslela jsem, zda-li to není ironie.
Já netušila, Dito, že pro probdělé šichtě může mít člověk ještě energii na čtení. Myslela jsem, že padne do peří a ve vteřině neví o světě.
Je vidět že už dlouho nepracuješ. (Pro mzdu)
Jo jo, po probdělé šichtě ve špitále do další 8hodinovky, divím se, že lidi pořád tolik důvěřují felčarům…
Nepatřím mezi ně…jsem totální samoléčitel. Ale rouhat se nechci, jsou chvíle, kdy se stávají spásnými anděli. Alespoň docela určitě v očích raněného.
Tam ukolo Šoproně, tam utrh‘ se cigánský kůň
Aj tam ukolo Šoproně…
Tam ohně plály,
Cigáni maďarónský houslemi vláli –
když
Tam ukolo Šoproně já nejlepší kláras
kdy(ž) v životě já slyšel jsem hrát….
Tam v pustě – ve stepi maďarský…
Docela určitě vím, žes ten nejlepší kláras, ačkoli vůbec netuším, kdo to ten kláras vlastně je.
A taky vím, žes ten nejlepší a nejvnímavější cestovatel.
A básník.
No tak jo…, když jinak nedáte….
Kláras to je přeci klarinet… ty jedna… – krasavec černý, stříbrem osázený….
No jo, dyť já přeci vím, žes na něj hrávals.