Nevěděla jsem, jak mám ta slova vypípat

Ani v tu chvíli a ani teď při psaní. A tak jsem je zapsala, jak byla vyřčena. Ta slova za nic nemůžou.

 

Procházíme zkratkou k cíli, krásně jarním parkem, sedmikrásky, fialky… já a Vany. Vany, co se naučila za tak krátký čas tak strašně moc.

Je ale ještě spousta slov, kterým nerozumí, se kterými se ještě nesetkala a tak se jí ve škole může klidně stát, že neví co je nanuk, jestli něco, co roste v přírodě a nebo něco, co se dá koupit v samoobsluze.

Proto ji učíme ptát se pokaždé, když čte nebo zaslechne slova, která ještě neslyšela.

Uprostřed cestičky stojí nezdravě až útlá dívka, s hlasem ale tak mocným, že ji nelze ani na dálku přeslechnout a vřeští na celý park do mobilu:

„Jestli si myslíš, ty zasraná píčo zkurvená, že když mu vykouříš čůráka, že ho dostaneš do kundy, svině, tak se zasraně mejlíš!? “

Vany se na mě podívá, vytřeští oči s takovým tím gestem – dlaní si zakryje ústa, pokrčí ramena a…a vůbec na nic se neptá.

30 comments on “Nevěděla jsem, jak mám ta slova vypípat

  1. Sedmi píše:

    uf… musim rict, ze zivot v cizi zemi ma treba to pozitivum, ze tohle se mi tady nestane… a pokud jo, stejne bych nerozumnela…

  2. oldwomen píše:

    Takový nářez jsem neslyšela ani ve velmi vypjatých (akčních) situacích od profi-válečníků. Jistě, všechna ta slova měli (i já je sem tam mám) v aktivním slovníku, ale užívána byla ponejvíce jednotlivě. Pochvalně, nepochvalně, i jako temné kletby.
    Wau, Praha je drsnej kraj. Zlatá tichá Step.

  3. Desperáno píše:

    Ufff….. u nás na venkově takové výlevy nezaznamenávám. A to mi má pražská teta nabízela možnost návratu do pražského prostředí.

    • Mirka píše:

      Myslím, že pod okénky leckteré malebné chaloupky uprostřed přírody by se taky daly vyslechnout věci.

      Musím po pravdě říct, že ty „nejšílenější“ příběhy sexuálního života jsem poznala (z vyprávění samozřejmě) právě v mém zbožňovaném prostředí Orlických hor, osídlených po vysídlení původních obyvatel lidmi leckdy hodně zajímavými.

      Znám i neuvěřitelné příběhy ze samot Beskyd, kde žijí moji vzdálení příbuzní.

      Ovšem to není o stupidní vulgaritě městských ghet, samozřejmě.

  4. ratka píše:

    Velmi mě zaujalo to sdělení. Ani ne tak formou, protože forma je jen forma a může mít různé podoby nýbrž obsahem. Co ta slečna chtěla vlastně říct? že když mu poskytne orální sex tak pak za odměnu dostane i klasiku… divné.

    • Mirka píše:

      I mě to samozřejmě zaujalo, to sdělení. I proto jsem ho vypsala tak doslova a do písmene.

      Nejspíš je to o tom, že orální sex (pod stolem v hospodě třeba) není totéž co intimní spojení, při kterém lze nejen plodit děti, ale i nakazit se.

      Takže pro tohle skutečné milování si onen toužený muž vybírá jen tu jednu….tu pravou.

      Zatímco orál je jen taková onanie s použitím živé pomůcky…zřejmě.

  5. vidoulsky píše:

    Teda to jsou sprosťárny, třeba to mejlíš, to ani nevím co znamená. Ale více mne děsí, koho taková bytost volí, a kolik takových bytostí (voličů) je, zda nepřesáhly (ty bytosti) kritické množství. Musím končit, nalil jsem si pivo (Bernard ležák 11) do klávesnice.

  6. Vojta píše:

    Takový bytosti – Vy Vole – ty nevolí,
    Takový bytosti jsou – naší volbou – přesně a právě vy-vo-lený,
    A žádný až tak kritický množství… žádný takový není (až tak kritický),

    no jen aby… (V)

    • vidoulsky píše:

      Pán je optimista. Taky bych rád.

      • Vojta píše:

        Nu tak konečně mě tady taky někdo chňápe – dialekticky správně!
        Já jsem si to totiž o sobě taky hned myslel…
        Optimistický realista… – nuž to jsem tedy celý já….
        Cipísek malej, do všeho všeho-míra rozesmátej…

  7. vidoulsky píše:

    No trochu jsem se z toho rozrušil, tak si udělám balkánské papriky.

    • Mirka píše:

      My si dneska dali s Vojtou na Admiře staré párky ve starých rohlících. S kečupem.

      A Vojta mi četl některé svoje SMS, co píše přátelům a dle mého – básnické skvosty. Až mi je pošle mailem, zveřejním je v jeho nesmrtelné rubričce.

  8. vidoulsky píše:

    Už se těším jak jednou budou psát, jak Mistr zvracel cestou z hřiště, kde podpíral matku budoucího mistra světa, který zvrátil nepříznivý stav utkaní. Oba zvrátili. Papriky se už pálí, jdu je loupat.

    • Mirka píše:

      Nazapomínej – jsem už ta (Bože!) babička. Zasloužilá.

      • Mirka píše:

        Tak mě jen tak napadlo – nevzpomínám si vůbec, že by mě kdy v životě někdo podpíral. Psát bych to ale neměla. Jakmile totiž napíšu nebo vyřknu, že že tohle „ještě nikdy“, hned se mi to stane. Věřím, že tohle bude výjimka.

      • vidoulsky píše:

        No to mě poblej nohu, fakt jsem to splet. Nějak mi nedochází kolik mě (Tě) je.

  9. vidoulsky píše:

    No to mě poblej nohu, fakt jsem to splet. Nějak mi nedochází kolik mě (Tě) je let.

    • Mirka píše:

      Mně, když to někdy dojde, stejně nevěřím.

      Když si ke mně v parku přisedne mladý tatínek a osloví mě: „Kolik byste si tak tipovala, že je tu dneska dětí…“ považuju to za zcela adekvátní, přirozené a přirozeně začnu konverzovat. Zato když si přisedne nějaká třeba babička s vnoučátkem nebo i starostlivá maminka a dá se se mnou řeči, div se z toho neopotím, jak se snažím přizpůsobit se vzdálenému světu.

      Komický je, když třeba do tramvaje nastoupí nějaká „padesátiletá babka“, peroxidová blondýna samozřejmě, jak já, školačka za školou, rychle vyskočím, abych babičce uvolnila místo.

      Mimochodem, zajímalo by mě, jestli se vůbec někdy nějaký šedesátiletý člověk cejtil na šedesát. A co to vlastně znamená cejtit se na šedesát?

      • vidoulsky píše:

        No vida, první známky stáří, dříve by Ti ten mladý tatínek řekl: “ Kolik byste tak tipovala, že mám dlouhýho….

        • Mirka píše:

          ….dlouhýho mercedesa?

          Zvrhlíku, kolik dívek a žen už takhle oslovils?

          K žádné romantické víle, natož mladičké, totiž žádný muž (víly chtivý) takto nikdy!!! nepromluví. Na to jsou jiní muži (typu FRČ třeba), kteří si vybírají typově jiné ženy (typu vamp třeba nebo spíš ještě jinýho typu).

        • Mirka píše:

          Zažárlils maličko, co?

      • oldwomen píše:

        Omluva za skočení do rozhovoru.

        Neznám nikoho, kdo by kdy řekl, že se cítí na věk, který aktuálně má. Buď je mu pocitově podstatně méně a nebo heká, že je mu tak o deset let víc.
        Mívám pocit, že na rozdíl ode mne, mé vrstevnice děsně zestárly. I mé dítko občas bývá starší, než jsem já.
        Oslovila 70+ lektorka své 50+/- posluchačky … a děvčata… v tu chvíli se zarazila, podívala se po prošedivělých hlavách, rozesmála se, přiznala, že stejné záchvaty smíchu mívala, když jako školačka slýchala, jak si babička se se svými kamarádkami povídala a jak se bábrlinky oslovovaly holky a děvčata… A vzala zase do ruky křídu a se slovy: „tak, děvčata, …“ pokračovala v přednášce.

        • Mirka píše:

          Jistě, jen žena sebejistá, kolem níž vrstevnice děsně stárnou, odváží si dát takovýhle nick.

          (Skákat do rozhovoru se tu vítá. Tady není žádný soukromý píseček.)

          Jinak zestárnout se dá ruk cuk. Tak rychle někdy za pár chvil, jako za deset dvacet let. I mně se to stalo. Myslela jsem, že zvládnu „všechno“, ale nezvládla jsem. A takový vnitřní stres dokáže tvář i tělo pořádně zrujnovat.
          Naštěstí každá buňka těla a tudíž i tělo jako celek je schopno neuvěřitelné regenerace. Teď už jenom mládnu.

  10. vidoulsky píše:

    Dodatečně jsem si něčeho všiml, jisté symetrie. Neodolal jsem.

  11. Vojta píše:

    Nu kdo by také odolal, Věčný Prsten(e…-n):

    Vzrušením se mi dme prs… – ten (Cimrmen)!

Napsat komentář k Mirka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s