Pondělní osnova

Nedělní ráno, večer a noc. Odnesl to jen jeden trojdimenzionální kyblíček. Škodu uhradíme. Oheň v jámě ale plál jak za starých časů. Na oheň jsou lidé v Kobylisích díky nedávným událostem pochopitelně citliví. Trošku jsem se tedy bála, že někdo nevydrží a povolá hasiče. Sousedé ale věří, že jednoho dne mi přece musí dojít palivo. Neznají mě zas tak dobře.

Tady zatím ještě něžně doutná.

Pondělí:

Ráno krátce na zahradě a poté OÚ Praha 8. Zatímco jsem žádala o nový OP, byla to chvilka – pokrok zasáhl i úřady a úřednice, čekal Vojta v nonstopu. Jeho majitel či snad jen zaměstnanec (byli jsme po ránu jediní hosté) sledoval televizní detektivní seriál s takovou tou strašnou ženou s tím strašným účesem a vším strašným a pevně doufal že k referendu o nulové toleranci hazardu v městské části Prahy 8 nedorazí 12. dubna dostatek hlasujících proti.

Našim cílem byl zámečník, aby se Vojta mohl dostat do svého čím dál touženějšího bytu. Přišel totiž o klíč.

V té slavné ulici Na hrázi mají hned zámečnictví dvoje. To jedno se jmenuje SEN a bylo jasné, že na něj bychom se obracet neměli. Potřebovali jsme reálného zámečníka. Přesto jsme se rozhodli právě pro něj.

V zámečnictví SEN to bylo skutečně snové, Pábitel by to ocenil. Bodrý kamarád zámečníka a opraváře botek v jednom, co mi nabídl i svého vychládajícího turka, volal:

„Doraž, máš tu klienty!…Dorazí hned.“

Dorazil ale i nás, kolega, otevřou nám prý ten byt, ale jen za policejní asistence, když se nemůže majitel bytu prokázat občanským průkazem, ale má jen opencard. Takový rozruch v libeňském činžáku jsme nepotřebovali. A tak jsme šli ke konkurenci a udělali jsme dobře.

Zatímco jsme čekali na našeho vlídného zámečníka, dělal vloupačku, dali jsme si oběd v Pivním sanatoriu. A pak ještě sklenku v nějaké internetové kavárně.

A  pak už nezbývalo než čekat  U Jagušky až bude zámek vyměněný.

Tak tohle by mohla být osnova povídky, povídky jako křen. Jen popis lidských tipů libeňských by zato stál. A možná by stačilo jen popsat nás dva.

 

 

Cestou z Libně jsem nastoupila do tramvaje společně s Johnem Bokem. Pár stanic mi líčil (a tím pádem i celé tramvaji) kauzu, kterou právě řeší. Byl obdivuhodný a okouzlující.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s