Jak ze mě nahá holohlavá černá tanečnice udělala rasistku

M.L.Vidoulsky mě svým spotem o Castrově písni inspiroval k napsání mého spotu dnešního. Vlastně se divím, že jsem ho za ta léta ještě nenapsala, ale možná jsem ho i napsala, ale v mohutném kotli svého blogu už ho nevyhledám.

 

V Praze se konal mezinárodní letní  festival lidových tanečních souborů, pražské hotely praskaly ve švech a tak se nepodařilo v Praze ubytovat část slavného kubánského souboru. Podařilo se mi pro soubor najít malý hotýlek až někde u dolního toku Vltavy a tak po večeři v Praze nasedl soubor společně se mnou a ještě jednou tlumočnicí do autobusu a kubánský rum tekl proudem.

V hotelu nás před půlnocí čekal recepční, netušil, chudák, co ho čeká, i když myslivecký spolek, co byl v tomhle ROH hotelu ubytován před námi byl prý hodně veselý. Dokonce tam jednoho myslivce zapomněli.

Temperamentní kubánští tanečníci a tanečnice nepadli únavou, jak by se dalo po divokém představení předpokládat, ale z toho Havana rumu dostali navíc hlad a vyžadovali po mě okamžitě druhou večeři, což bylo zhola nemožné. Marně jsem se rozdivočelé skupince snažila vysvětlit, že celá poklidná vesnička u Vltavy už dávno spí a tak, když jeden z nich si začal pohrávat s nožem, přiměla jsem recepčního, abychom jeli vzbudit hotelového kuchaře, že všechno uhradím.

Recepční a barman v jednom, jak se ukázalo, když kubánský rum Kubáncům došel, odmítl jet budit nešťastného muže sám a tak jsme zanechali soubor s tlumočnicí a jeli do kuchařova domku společně. To už v hotelové hale řvala naplno muzika a rozjel se tanec.

Když jsme se vrátili i s kuchařem, zábava už  jela naplno, polonahé tanečnice v rytmické extázi, po tlumočnici nikde ani stopy, uzamkla se ve svém pokoji a soubor se dožadoval odemčení barové skříňky za recepčním pultem, co sloužil i jako pult barový. Pití si platili umělci sami a barman byl chvíli rád, jak mizí jedna lahev za druhou. Kuchař zatím připravil ze všeho co našel obložené talíře, rozložil je na stolky v hale a zmizel.

Slyšela jsem jak za mými zády zábava graduje a v jednu chvíli barman, podávaje mi vodku s džusem chraplavě šeptal:

„To je šílený!“

To už na tmavomodrém kovralu jel na plno grupen sex a holohlavá nahá tanečnice přišla i mě vyzvat k účasti. Barman mi podal klíčky od barové skříňky, kde toho už moc nezbývalo.

„Přece mě tu s nima nenecháte samotnou,“ zaprosila jsem, marně.

Hodila jsem do sebe vodku a snažila se mile vysvětlit roztoužené plešaté krasavici, že jsem tu pracovně, že nemůžu a to už se kolem mě nakupila lesklá hnědá těla a že jsem tedy rasistka. Já se bránila, že rasistka rozhodně nejsem, ale když už jejich naléhání znělo hodně výhružně a já se začala doopravdy bát, souhlasila jsem, že tedy jo, že se přidám, ale že si ještě skočím na toaletu. Klíček od baru jsem položila na pult, zamkla za sebou kabinku, záchodovým maličkým okýnkem se prodrala do probouzejícího se jitra a pěšinkou podél řeky jsem se po proudu Vltavy v rozervaných punčoškách a s odřeným předloktím vydala směrem ku Praze. A bylo mi všechno  jedno.

Začalo prudce svítat, opojná krása časného jitra přelíbezné krajiny, ani chlad jsem necítila, ptáci se rozezpívali, pára stoupala nad řekou a já zaslechla zvuk rolniček. Cink, cink.

Jak z pohádky, v starobylé pošťácké uniformě, vynořil se z mlhy pošťák na kole. Šťastně šlapal podél řeky v plášti a s brašnou na zádech.

A mě došlo, že nechci přijít o tenhle svůj flek a najednou statečná, obrátila jsem se a vrátila se do hotýlku hříchu, už ztichlého, všude se válely lahve a mezi vajgly i lidská těla.

Zamkla jsem se ve svém pokoji a čekala, až se v hotelu objeví nějaký jeho zaměstnanec.

 

 

Po nějaké době jsem se doslechla, že jeden řidič autobusu, který soubor taky někam vezl, zastavil u lesa, do toho lesa vběhl a už se nevrátil. Byla jsem na sebe pyšná, že já se vrátila.

Reklamy

34 comments on “Jak ze mě nahá holohlavá černá tanečnice udělala rasistku

  1. vidoulsky napsal:

    Jeden by řekl že si vymýšlíš, ale my co Tě známe, víme, že si spíše nějaké detaily zapomněla. Připomíná mi to špionážní filmy ze sedmdesátých let. Vidím interiér autobusu Karosa 706 rto, uvnitř rozběsněný soubor tanečníků, na předním sedadle krásná černovlasá vyděšená průvodkyně. Hudba v pozadí je nervózní, napovídá budoucí drama. Extatické vytržení stoupá, těla se lesknou, tanečníci se pohybují uličkou k průvodkyni: „Soudruhu řidičim zasáhněte, mám u sebe vybrané členské příspěvky!“ zoufale piští průvodkyně. „Jo to sis měla soudružko rozmyslet dřív, ty příspěvky ti podržím, ale ty se musíš věnovat tady soudruhům“ s nelítostným a trochu mlsným výrazem ji odpovídá šofér. „A jsou to vůbec soudruzi?“ nejistě se zeptala zoufalá průvodkyně. „Na Kubě jsou všichni soudruzi, soudružko! Ty snad nečteš tisk?“. „No dobře, když to tedy jsou soudruzi, tak to snad ano“. „A já půjdu první, jsem interbrigadista!“ již zcela nepokrytě chlípně se nabídl šofér. „A stranickou legitimaci máš sebou?“ s nadějí v hlase poznamenala průvodkyně. „To víš že jo, soudružko,“ hodil na kryt motoru šofér svoji legitimaci, jednou rukou řídil a druhou si obratně přetáhl přes hlavu kysele páchnoucí tričko. „Ale nevidím vylepenou známku, tak z té družby nebude nic“ zaradovala se průvodkyně. „A ti soudruzi mi taky musí ukázat vylepené známky“
    „Vylepené známky sice nemáme, ale ukážeme ti něco jiného,“ lámanou češtinou pronesl jeden z tanečníků. Šofér se otočil k tanečníkovi, překvapením se zapomněl věnovat řízení a se slovy: „Kurva, to není spravedlivý!“ nechal autobus řítit mimo vozovku. Náhle…….

    • Mirka napsal:

      Jen kdo v té době žil může náležitě pochopit Tvůj komentář. A ocenit.

      Máš pravdu, spoustu detailů jsem vynechala. A je to obrovská škoda, pamatuju si je totiž zřetelně. Jen jsem odporně líná k jejich líčení. Vyčítám si to, jenže nemůžu zatím jinak.

      Nakonec tedy jen já sama (a lidé s výjimečně rozvinutou fantazií) spatří celý příběh. Ostatním zbývá jen poučně popisná zkratka.

      • vidoulsky napsal:

        Odtud je jen krok k poznání, že spokojený život spočívá ve vyhýbání se zkratkám.

        • Mirka napsal:

          V tomhle případě bych Tedy s Tebou, já, životní propagátorka zjednodušování, polemizovala. Co se tedy žitého života týče.

          Pravda ale, kvalitní literaturu takhle nevytvořím.

  2. Sedmi napsal:

    hustá historka :D

  3. ratka napsal:

    my měli kubánce ve fabrice. barvitě líčili která ji má jakou. některá víc růžovou a některá méně. nechápala jsem která s nimi jako může, ale jo. našla se děvčata. dělali to na záchodě. a normálka. nedivím se tomu. jiný kraj jiný mrav. kdyby tě to lákalo, tak by jsi se přidala. protože tě to asi nelákalo, tak jsi utíkala :-)) a oni se divili. protože nerozuměli proč se nepřidáš, když je to to sranda.

    • Mirka napsal:

      Bylas ve spamech, Ratko. Že by počítačový mozek pochopil, že tu píšeš o sprosťárničkách?

      Nechápu. Musím se do těch spamů občas podívat, byly tam ještě dva trefné komentáře, které se po schválení přiřadily pěkně podle data do starých článků a tak si je teď nikdo nepřečte.

      Nechci nic schvalovat, chci pouštět všechno…když se musí vyplnit mail, anonymní útočníci stejně odpadají.

  4. vidoulsky napsal:

    No vidíš, to je typický případ nedorozumění. Já měl na mysli třeba polévky v sáčku, rodiče ve starobinci, napřímené toky a tak. Rozhodně ne Tvoje edisonovské úsilí při domkaření.

    • Mirka napsal:

      Duševní harmonie…

      Polévky v sáčku, rodiče ve starobinci – vybrals dva skutečně nejděsivější případy.

      Naše nedorozumění se vždycky bryskně vysvětlí.

      • Mirka napsal:

        Nicméně člověk musí mít stále na mysli objektivnost. Ne každému tátové umírají mladí a ne každá matička je do devadesátky čiperná.

        Dneska mi povídá moje máma:

        „Snažím se to ignorovat, ale je to peklo. Klouby, teď ta víčka! Člověk v mym věku je už zkrátka předurčen do hrobu, aby měl klid.“

        „To bys to měla moc jednoduchý,“ říkám svojí mámě: „Kdo by mě finančně podporoval?“

        V tu chvíli propukla moje máma v úlevný smích a život se jí o pár týdnů prodloužil.

  5. ratka napsal:

    pokus, neobjevily se vůbec moje komentáře z domu. Jsem zablokovaná?

    • Mirka napsal:

      Nikdo není zablokovaný na mém blogu. Nikdo mě tu nenapadá, neuráží a nezesměšňuje, každý si myslí své hezky ohleduplně. Není tedy důvod.

      Ale už mi pár lidí psalo, že se ke mně nedostanou. Nevím proč tomu tak je.

      • ratka napsal:

        mám u tebe dva komentáře. koukni se třeba do spamu, nebo tak… normálně jsem je napsala jako vždycky, jen se nezobrazily a nedalo to ani žádné varování. podle mě to tam ještě někde je ale bloklé (teda ne schválně)

        • Mirka napsal:

          Myslíš ten, jak Kubánci šukali s českými fabrikantskými včeličkami na toaletách fabriky? To už tam je, adekvátně času. To bloklé mi tedy vadí – nevím ale, co s tím.

  6. Vojta napsal:

    Nu tak snad už jsi to ‚kubánské trauma‘ překonala…!?
    Taková věc se prostě asi ‚musila stát‘ a taky se říká ‚každému co jeho jest‘.

    Vemte si kupříkladu mě: Kdysívá jsem pracoval brigádně na Smíchově v tiskárně (asi to byla ta Svoboda). Nu… a tam se mnou pracovaly mladý Ethiopanky – já byl taky mladej, fuck me Jesus! – už na pohled byly sladší, než to řádně oslazený noční kafe, co jsem jim vařil. (Vařil jsem tam ovšem kafe prakticky pro všechny ženský na směně, t.j. i ne-Ethiopanky.) V magneťáku pořád dokola Rezek a Zagorka – ten ‚déšť‘ jako bych slyšel ještě dneska. Zamiloval jsem se pochopitelně – a v co nejkratší možné době – do té z nejkrásnějších Ethiopanek, která svoji kávovou osobu dále upřesnila v tom smyslu, že Ona je vlastně ‚Amhara‘ (t.j. Amharka)… Tak tedy já na to: „Nauč mě taky něco amharsky, krásná dívko,“ tak na to zase ona… – odhalila všechny ty perly (cliché, já vím), co jí africká příroda nadělila mezi horní rety… Při štosování tisku na palety – jak jsme tak tvořili ‚pracovní pár‘ – jsem se jí proto, pro nějaký ten trochu klid u mě tam dole – díval raději do očí… „… amharský kluk se naklonil přes ohradu, aby se podíval, zdali za ohradou není nějaká hezká amharská dívka…,“ učila mě poctivě nějaké snad amharské verše… Předháněli jsme se taky, kdo z nás dvou(ch) má na to štosování jakože ‚rychlejší a šikovnější‘ ruce, a ty ruce se nám pak někdy, jakoby náhodou, do sebe zapletly, a to jsme pak oba dva musili pracovat o to rychleji… Po asi deseti dnech jsem se jí zeptal jak se amharsky řekne: Mohu Tě políbit, a potom ještě jestli jsem ‚to‘ vyslovil správně… Usmála se a ukázala si na tvář, kousíček pod ucho a pod velikou náušnici, někam vlastně až na krk.. přejela (asi) si prostředníčkem přes tvář někam až k rameni… navlhčil jsem si tedy své vlastní, poněkud skromnější, rety a zkusil jsem To – a svět se pode mnou – (zase, do háje!, cliché) – … nu prostě jako v nějakým tom pohádkovým lunaparku… a u toho už zůstalo! Nějak jsem nebyl s to v dané záležitotosti pokračovat – pár dní nato mě navíc měla vypršet brigádnická smlouva… Nebyla tedy ani ta tělesná láska – finálovka, natož nějaká ta dnes tolik populární ‚skupinová láska‘ (ale i ona mě nějak napadla již tehdy, což znamená ‚bez internetové pomoci‘). Asi jsem byl nějak až příliš zamilovanej! Sakra! Byl jsem prostě blbec! Jsem blbec! Opravit nelze již nic, ale tu amharšninu, co mě tehdy Ona dívka učila, tak tu si pamatuju stále docela přesně, a stále už si jí zřejmě pamatovat budu…

    Pro Mirku: psal jsem to z jedný vody, nechci to po sobě už číst – svíralo by mě to nadmíru – a tak, prosím, případně oprav případné gramatické chybky…

  7. vidoulsky napsal:

    A teď rozsuď mocná Pallas Athéno, kdo mocněji hnul brzlíkem Tvým, v němž literární cit prý přebývá! Nebo snad skončíme jak Marsyas v krvi a bez kůže? Zdá se Ti lepší smíšek Milan, či lehkoslovný básník Vojta? Ten úkol Ti nezávidím, vždy hořký pláč a slzy zříš. Někdy dále někdy blíž.

    (Taky jsem to fláknul na jeden zátah, tak taky prosím opravit hrubky o čárkách nemluvě.)

  8. Vojta napsal:

    Já cítím, Milane, že Ty to se mnou as‘ myslíš ‚dobře‘ (toho obra si z dobrých básnických důvodů, aji kvůli licenci – pro tentokrát – odpouštím… no…).

    Ale ‚lehkoslovný’…!? Opravdu jsem až takový LEHKO-SLOVNÍK!?

    Co jsem zase komu proved’, Matko má, sedmimučená…

    GRRRRRRR!!!!!! – V

    • vidoulsky napsal:

      Vojto,

      to je lichotka, nějak jsem lépe nedokázal vyjádřit jak máš lehké pero (no vidíš, zase to napsaný vypadá blbě), tedy jak lehce vplétáš poezii do sítě prózy. Fakt dobrý.

  9. Mirka napsal:

    Za bouření a blesků pila jsem vodku z džusem U Součků. Strašidelná společnost. Miluju vás, kamarádi.

  10. Vojta napsal:

    No jo, no…, Milane
    Teď, když jsem si to po sobě přečet‘, tak se mi to taky moc líbí (o té Amhaře).
    Však ať máme to ‚cliché‘ do třetice, ‚psal to sám život’…

    V dobách Amhary jsem, pravda, taky leda-cos psal, to jsem se ale – v nezřízené touze po dokonalosti (para-Suchý) – s každou půl-větou nezřízeně půl dne ‚prcal‘ (snad to prcání projde i zdejší ‚censurou’…?).

    P.S: Mám teď v ‚životě‘ takovej ten ‚transitional period‘, však někde v podvěsku mozkovým – víš ten náš polo-pozapomenutý rodokaps (starší z obou sester by se nakonec mohla jmenovat i ‚Laura‘)… – když už jsme tedy takoví-hle Rychlí Psanci (samozvaní)…? No né?

  11. Mirka napsal:

    P.S.

    Chybky ani hrubky jsem nenašla, ačkoli jsem viděla všechna písmenka dvakrát a některá i třikrát.

  12. Mirka napsal:

    Právě jsem se dozvěděla, že do důchodu můžu až v roce 2025.

  13. Vojta napsal:

    Ad. odvržený ‚Rodokaps‘ (for helénsko-románský Vidoulsky only):

    … neb ten mě v naději zklamal, od něhož největší pomoc čekal jsem….

    Zajisté tvrdý kámen tvé srdce kol dokola kryje,
    patrně železné símě chová tvá kamenná hruď;
    chůva, jež mateřským mlékem kdys dětská kojila ústa,
    dojista tygřice byla, která ti dávala pít…

    Ovidius: Tristia (překlad R. Mertlík)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s