Zbožňuju svůj jarní stín

Mám ráda, vyťukala jsem nejdřív, ale to mi bylo málo, i miluju mi bylo málo. Zbožňuju svůj jarní stín, tak štíhlý, slibující.

Kráčím ránem se svým stínem, v rytmu chůze vzrušující, pod rozkvetlými zase stromy s hnízdy dubnovými a v kapse hřeju klíče se stoletou klíčenkou.  Hřeju svoje klíče v dlani, dotek, klidnící.

Ruce v kapsách na ženskosti mému stínu neuberou. Mívám ruce prázdné, všechno své nosím po čistých kapsách, nesnesla bych v kapse ani drobek, ale že mám umazaná kolena od trávy a od vína skvrnku na jarní šále mi vůbec nepřekáží.

Přes naleštěná skla slunečních brýlí vnímám přítomnou krásu, vdechuju ji a chvěju se, že zase skončí. Proč, když teprv začíná.

Jsem středem všeho bytí, všehomíra, zamilovaná do světa. Nic mě nemůže rozhodit.

 

 

Pak dojdu, dokráčím, dotančím, k brance od těch klíčů. Trochu mě píchne u srdce – musím vyndat poštu z poštovní schránky.

Jsem ovšem vděčná za skobičkový šroubek, roky byla schránka přístupná každému, sama se otevírala a naše psaníčka častokrát vítr do dálek rozesel.

„To je vaše, že,“ nosíval mi pošlapané pohledy postarší pán, co bydlí od dva bloky dál, zase se nám to válelo před domem.“

„Děkuju vám, pane, občas nám to uletí,“ směju se a ještě mi opravdu do smíchu je.

Poštovní schránka

Jako každé ráno s rachotem vyšroubovávám a posléze se se stejným rachotem snažím šroubečkem trefit nazpátek do dírky. Vnímám, jak mi srdce začíná rychleji tlouct. Dennodenní akt lásky.

„Sakra, sakrrrra…“ vytahuju z kapsy brýle na čtení: „Sakra! …trochu nadzvednout dvířka a de to samo, řikal, kutil…“

Reklamy

5 comments on “Zbožňuju svůj jarní stín

  1. Mirka píše:

    P.S.

    „…posléze se se stejným rachotem snažím šroubečkem trefit nazpátek do dírky.“

    Přesněji do tří direk, z nichž každá se nachází v jiné rovině.

  2. Mirka píše:

    A teď, je po poledni, snědli jsme ve dvou necelé kilo krvavého vysokého roštěnce z mladého býka, mocně rudým vínem zapili a…klidně budu každé ráno šroubovat a šroubovat a šroubovat a klidně až do skonání světa. Takhle mi steak už nikdo nepřipraví.

  3. Mirka píše:

    Nikdy jsem si schránku vlastně takhle detailně neprohlídla. Koukám na ten dřevěný čudl: „Není to ten, co chybí už nějakou dobu na druhém šuplíku u komody v předsíni?“ napadne mě, jdu to zkonrolovat…a opravdu! Je to on!

Napsat komentář k Mirka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s