Smyslem života je dát životu smysl

To se snadno napíše…

Možná ale to snadné i je, když tím smyslem je láska. Láska ve všem.

Během noci tři série divokých vzájemně se prolínajících snů a ve chvílích probuzení myšlenky na smysl, bytí a nebytí. Škoda jen že duševní bystrost mě s ránem opouští. Tedy ještě pár vteřin po probuzení kdybych tak mohla zapnout neslyšný počítač a v rytmu úhozů Hrabalovy klávesnice vyhřeznout do éteru svoji stopu. Jenže moje spíš představy než myšlenky, omamná procítění nejvyšších pravd, rychlostí světla opouštějí hranice geniality a já se s každým schodem do reality cítím víc a víc oslabována vlastní tupostí, až skončím v přízemí před počítačem téměř paralyzována, nicméně střípky myšlenek zůstávají a  já se je kostrbatě pokouším sestavit jak puzzle.

To v tom lepším případě, zůstanu-li po ránu sama.

Běžně ale sama po ránu nezůstávám téměř nikdy, nemůžu se vyhnout všedním i nevšedním ranním povinnostem, zvlášť  když mívám na starosti nejen dvě, ale i šest dětiček.

To právě díky nim, jak je slyším bezbranné a důvěřivé sladce oddychovat do noci, vkrádají se do mé mysli neodbytné myšlenky a já zas a znovu marně přemítám o smyslu života končícího smrtí a závidím všem ženám, které si v těchto chvílích myslí třeba na nové boty, kariérní postup, papiňák nebo milence.

Tolik je mi líto, že i tyhle dětičky jednou, brzy už, přestanou prožívat dny jen v prosté radosti z pouhého bytí.

Mým cílem není vést je nějakým snad směrem, aby z nich něco bylo (děsivá věta), mou snahou, ne cílem, protože v tomhle snažení cíle nedojdu, je usnadnit jim jejich pobyt na Zemi co možná to jen půjde, bortit všechny nesmyslné překážky a být s nimi vždycky a ve všem.

Před smutky je stejně neochráním. Snad se mi ale podaří jejich nevyhnutelné úzkosti bytostí citlivých a vnímavých mírnit. Svojí existencí – zbožňující a zbožňované.

Advertisements

21 comments on “Smyslem života je dát životu smysl

  1. alena napsal:

    Napsalas to moc hezky,já vidím ze smysl Zivota(jestli teda nejaký vubec je,je se rozmnozovat…

    • Mirka napsal:

      Už v samotném aktu rozmnožování taky tedy smysl nacházím, jeden z nejsmyslnějších.

      Rozmnožovat se – aby o smyslu života mohli zase přemýšlet další a další…

      • ratka napsal:

        smysl v rozmnožování… to jemoc hezké. ale já se bohužel blížím mílovými kroky k přechodu. takže tohle padá.

        • Mirka napsal:

          Milá Ratko, Tys už namnožená a ne málo.

          Příroda je ale podivuhodná a zařídila to tak, že ani po ukončeném procesu tvorby potomstva touha po rozmnožovacím aktu, jako takovém, hned tak neopadne.

          A jelikož i pouhý tento akt pro mnohé značí smysl života…

          • ratka napsal:

            no tak to mám blbý :-) pro mě bohužel neznačí. ale stejně si myslím Mirko, že kdyby jsi těm ženským doopravdy záviděla tak na ten nový papiňák myslíš taky. A myslíš si na něco? Si na něco jiného? teda píšeš, že tvým smyslem je přivést ty krásné dětičky k nějakému poznání (usnadnit jim pobyt) to je těžký úkol. jelikož každý má vlastní představu o snadném pobytu

            • Mirka napsal:

              Honí se mi hlavou myšlenky jako divoké a nejsem schopna klábosit s kamarádkami nad kafem. Vědomě jsem se odtrhla od trendů společnosti….záleží mi na všem a nezáleží mi na ničem.

              Umím žít přítomností, díky sebelásce. Opadly ze mě snad už všechny přebytečné potřeby, chtěla bych jen vrátit něco, co už vrátit nejde a není to mládí.

              V posledních dnech myslívám na chátrající chaloupku v horách.

              Myslím na to, že nesmím začít chátrat, ne ani tak k vůli sobě, protože já jsem zvrhle zvědavá na sebe i chátrající, ale právě k vůli těm dětičkám.

              Potácím se ve dvou polohách – jak žít – a nejsem schopna si vybrat, protože obě ty polohy miluju a dělají mě šťastnou. Jenže spolu nekorespondují. Nebo snad by i korespondovaly, kdybych je uměla skloubit.

              • ratka napsal:

                znám jen dvě polohy jak žít. bodově a rozprostřeně. bodově žiju v momentě soustředěného zaměření se na něco a rozprostřeně když se rozleju v prostoru a vznáším s nepřitomným výrazem v obličeji.

                Tyto dvě polohy mohu střídat rychle za sebou. soustředeně se rodím a rozprostřeně umírám každou chvíli a je mi jedno jeslti s papiňákem, žehličkou nebo s milencem :-) cítím se stejně.

              • ratka napsal:

                omluva. papiňák nemám :-)

              • Mirka napsal:

                Tvoje dvě polohy jsou v jistém smyslu črtou i těch mých. Když tedy nejdu do detailů, neboť cítit se stejně se žehličkou a milencem je pro mě zhola nemožné a to ve všech mých polohách.

                Snad jen ten občas i vzrušující papiňák…

              • Mirka napsal:

                Já papiňáků mám hned na na výběr několik – hubený a dlouhý, krátký a baculatý a pak jeden obrovský, ve kterém právě vařím polívku i pro Vojtu.

                Nekoupila jsem si sama ovšem nikdy žádný. A ten, co mi tůhle vyletěl, jak ten dům v nákupní čtvrti Vídně, ten jsem dala bezdomovcům do sběru.

              • ratka napsal:

                žehlení je velmi smyslná činnost, proteplené prádlo krásně voní a je hebké, žehlička vychrchlává páru vstupující do mého obličeje. vše nádherné na dotek. kočka leží n astole a zkouší alespoň kouskem se dotknout vyžehleného dýchajícího prádla. z doteků, vůní, zvuků jsem úplně omámená :-) stačí mi málo

              • Mirka napsal:

                Takhle to zní lákavě a dokážu Tě lehce pochopit, Ratko. Jistě bych si i já hledala takový přístup, kdyby mě nevlídné okolnosti k žehlení nutily.

                Přesto ale…já tenhle odér ráda oželím. Už moje babička dávala prádlo na mandl a maminka žehlila, jen když jsme šli do Opery. Ale i já znám vícero žen, které žehlení milují, uklidňuje je.

                Nedávno si stěžovala jedna paní učitelka, že její muž jí láká do postele, ale ona že musí po nocích žehlit, že jindy nestíhá.

                Seděla jsem omámeně na dětské lavičce a dívala se vzhůru na ženu z jiného světa.

              • ratka napsal:

                taky mi jedna vykládala co všecko dělá… po nocích. a že nesmí když je muž vzhůru aby ho nerušila. taky jiný svět. žehlím ráda. nic mě nehoní a nemusím. ani pro maminku ne co teď u nás bydlí. ten klid, ten klid je pro mě nejdůležitější. toho si vážím nejvíce. ať s prací nebo bez práce.

              • anina napsal:

                Ahoj Mirko, moc hezký a já ti mám na krajíčku, možná i z jiných důvodů, než to, že mě to dojmulo tou opravdivostí a upřímností, zas jinou, než jsem u tebe zvyklá. Jo, opravdu jsi to napsala skoro vše i za mne..celý ten článek a tento kom. pod který ti píšu. Mám to stejně, nebo skoro stejně..a jsem za to ráda, že to mohu žít..

  2. Vojta napsal:

    Výbornej je hlavně ten milenec –
    ten se smajlíkem…
    Na hlavu si narazím žehličku,
    a udusím se v papiňáku…

    Howgh! V

  3. Sedmi napsal:

    náhodou jsi to vystihla geniálně :) mívám to podobně, jen to nedokážu takhle sepsat. kéž bych časem dospěla k takové vyrovnanosti a vnitřnímu klidu… a ano, taky jsem dospěla k tomu, že bez dětí žádné člověčí snažení nemá valný význam… přesto, že ty naše to nebudou mít v životě jednoduché…

  4. avespasseri napsal:

    Moc krásně napsané… po všech těch krátkých příspěvcích jsi se tentokrát docela rozepsala :-)
    Pamatuju si, jak jsem měla malou ještě v porodnici v náručí, měla jsem dojem, jako by to byl jen host na návštěvě (takový malý mimozemšťánek) a já jí slibovala, že se nemá čeho bát, že jsem tu od toho, abych jí pomohla :-) Od té doby se já sama učím výrazně rychlejším tempem, jak být vyrovnanější, jak žít spokojeněji… abych to jednou (třeba i teď hned) mohla svým vlastním příkladem ukázat. Protože zjišťuju na vlastní kůži, jak moc je příklad omamný, jak moc táhne, jak moc ovlivňuje a jak moc pomáhá.
    O lásce (a o tom to je taky) jsem psala zrovna v neděli (http://zitjak.wordpress.com/2014/04/26/zac-jsem-vdecna-neboli-plamen-lasky-a-dalsi-bollywood/)… protože teď jsem zrovna touhle láskou omámená jak hrom :-)) Asi zrovna tuhle lásku a tenhle smysl života bych jí jednou chtěla umět předat :-)

  5. jolana88 napsal:

    smyslem života je Žít – aspoň myslím …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s